×
TOPZINE.cz

Vybrali jsme divadelní hry roku 2011. Kdo se dostal do TOP 11?

FOTO: Srdce temnoty!Anketa! Bylo opravdu těžké vybrat nejlepší hry uplynulého roku. Každý redaktor divadelní rubriky proto navrhl jednu dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. V žebříčku se objevily malé i velké scény a pražská i mimopražská divadla.

FOTO: Srdce temnoty
Stanislav Majer a Roman Zach v Srdci temnoty Divadla Komedie Zdroj: Kamila Polívková, DK

Míša Rochovanská: Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!!

Divadlo na Vinohradech – Praha, režie: Vladimír Morávek

Muzikál Cyrano!! ve mně zanechal velký dojem pro své kvalitní zpracování. Výborné herecké výkony, na většinu nezpěváků i velmi dobré výkony pěvecké. Nejvíc však zaujala mužská trojice Stropnický, Kraus, Batěk. Je to muzikál se silným příběhem a tvůrci ho doplnili také o příjemné melodie, které slyšíte i dlouhou dobu po představení.

FOTO:Cyrano
Maršálek v podání Pavla Baťka se pěvecky ani herecky neztratil Zdroj: Viktor Kronbauer, DnaV

Aneta Filipová: Gottland

Národní divadlo Moravskoslezské – Ostrava, režie: Jan Mikulášek

„Kdo neskáče, není Čech.“ Dramatizace Scziegelova Gottlandu v režisérských rukou Jana Mikuláška vystihuje mimo jiné povahu češství a možná proto provokuje. Může se zdát, že po Mikuláškově Europeaně je to jen další z řady, ale není to tak úplně pravda. Ostravský Gottland – zemský ráj to napohled – je groteskní polytematická mozaika plná promyšlených metafor, která ve skvěle vypointovaných výjevech upozorňuje na českou zápecnost, ale i schizofrenii totalitních režimů, kdy se něco jiného říkalo na veřejnosti, a něco jiného doma. Kdo neskáče (jak kdo píská), není Čech?!

FOTO: Gottland Ostrava
Stejné kostýmy herců odkazují na dobu jednotvárnosti Foto: Radovan Šťastný, NDM

Jana Kumherová: Na Větrné hůrce

Divadlo Na Prádle – Praha, režie: Pavel Ondruch

Na Větrné hůrce jsem oceňovala rozhodně skvělé herecké výkony. Oproti předloze bylo představení přiměřeně pozměněno. Nejdůležitější prvky zůstaly zachovány, přesto byl děj skvěle přizpůsoben pro divadlo. Kromě toho doplnil scénář původní příběh o jistý nadhled a vtip. Jako každému dílu i Větrné hůrce by se sice dalo i něco vytknout, jsou to ale pouhé drobnosti vedle veškerých předností.

FOTO: Isabela a Kateřina
Hloupoučká Isabela je protikladem manipulátoky Kateřiny Foto: Tomáš Lohin, DNP

Bára Šimečková: Být, či nebýt

Stavovské divadlo – Praha, režie: Daniel Špinar

Černá komedie v režii Daniela Špinara je povedenou adaptací velmi úspěšného filmu z roku 1942. Vypráví příběh divadelního souboru v nacisty okupovaném Polsku. Co je realita a co převlek? Inscenace, jejíž neopomenutelnou devízou je herecké obsazení (Miroslav Donutil, Miluše Šplechtová, David Matásek, Jan Dolanský), nepostrádá vtip, napětí ani dobrou zápletku. A to není při současné tvorbě Národního divadla rozhodně málo.

Nela Armitidisová: Holubi

HaDivadlo – Brno, režie: Marián Amsler

Surrealistická fraška Holubi představuje vše, co od malé alternativní scény HaDivadla očekávám. Vtip hraničící s absurditou geniálně nabourává tradiční společenské konvence, originálně řešená scéna upoutá na první pohled a stylizované postavy baví po celou dobu představení.

FOTO: Holubi v HaDivadle
Surrealistická fraška Holubi se hraje v brněnském HaDivadle Zdroj: hadivadlo.cz

Aleš Hanzlíček: Naši furianti

Divadlo v Dlouhé – Praha, režie: Jan Borna

Tradiční nastudování klasiky oživené písněmi a situačním humorem. Jemná a neprovokující Bornova režie, využívající muzikálního potenciálu souboru. Inscenace hraná s chutí a elánem. Obraz životem pulzujícího venkova se vším všudy.

FOTO: Starosta Miroslav Táborský a 1. radní Miroslav Hanuš Zdroj: Divadlo v Dlouhé
Starosta Miroslav Táborský a 1. radní Miroslav Hanuš Zdroj: Divadlo v Dlouhé

Anna Kottová: Něžná je noc

Divadlo v Celetné – Praha, režie: Patrik Hartl

Ruské drama se v českém provedení režisérovi Patriku Hartlovi povedlo. Hru napsal přímo na tělo Martinu Hofmannovi, který ruského antihrdinu Marmeladova se skelnýma očima od vodky zahrál na výbornou. Jeden herec, jedno drama, jedna hodina znamená uhrančivé drama se skvělým koncem.

FOTO: Martin Hofmann jako opilec Marmeladov
Marmeladov chlastá jako správný Rus nejraději vodku Foto: Michal Hladík, Divadlo v Celetné

Řemeslníci

Švandovo divadlo – Praha, režie: Daniel Hrbek

Řemeslníci Švandova divadla zasáhnou každého, kdo měl někdy doma řemeslníka. Oba manželé, Cibulková i Halbich, jsou vytočeni do nepříčetnosti a hned zase klidní jako beránci. Originální hra přináší aktuální téma, které míchá palčivou ironii se sarkasmem.

FOTO: Řemeslníci Švandovo divadlo
S řemeslníky je kříž Zdroj: Alžběta Jungrová, Švandovo divadlo

Bára Nachtmanová: Googling and Fucking

Divadlo F. X. Šaldy – Liberec, režie: Braňo Holiček

Googling and fucking je originální počin Malé scény libereckého Šaldova divadla. Tvůrce Tomáš Dianiška v něm věrně zobrazil dnešní svět internetu a vztah mladých k jeho vymoženostem. Líbily se mi vtipné nápady, které se inspirovaly komunikací na sociálních sítích, a mnohé hlášky vypovídající o stavu současné společnosti, zejména mladých lidí. Tato hodinová jednoaktovka je něco, na co budu dlouho pozitivně vzpomínat.

foto: Googling and fucking
Změna profilové fotky Zdroj: Roman Dobeš, Divadlo F. X. Šaldy

Iveta Svobodová: Gottland

Švandovo divadlo, režie: Petr Štindl

Gottland je mimořádně povedené zpracování velmi složitě převeditelné prózy na divadelní jeviště. Proto mě zaujala inovace a forma tohoto představení. S lehkostí a pomocí moderních prvků vytvořili ve Švandově divadle celistvost, nezmátli diváka a ještě přitom pobavili. Další hra, která si ale bezpochyby zaslouží pozornost, je Srdce temnoty z Divadla Komedie.

FOTO: Gottland - Praha
Studiovější prostředí pražského Gottlandu Foto: Patrik Borecký, Švandovo divadlo

Eva Síčová: Srdce temnoty

Divadlo Komedie – Praha, režie: Joseph Conrad

Nemohu říci, že by tato inscenace byla na prvním stupni pomyslného žebříčku nejlepších her, ale zaujala mne především svou syrovostí, minimalismem a prostorem pro herce. Vytkla bych jí dvě nepatrné vady na kráse. Nepřesvědčil mě ani výběr herečky do ženské role, a už vůbec ne obnažené pozadí Martina Pechláta. Odkrojím-li tyto dvě části, z inscenace vyzařuje magnetická síla, která připoutá váš zrak i sluch. Oba tyto vjemy dostávají zabrat. Stroboskop vás omráčí a pronikavý hlas Romana Zacha vás dorazí. Jednoduše řečeno: perfektní režie, nápaditost scény a efektivní propojení herectví s technikou světla a zvuku.

Která z her je podle vás letos nejlepší?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..