Kreslení portrétu: 7 nejčastějších chyb, které už nemusíte dělat

FOTO: chyby_top

Základy kreslení portrétů už jste zvládli a změť čar na papíře se začíná nápadně podobat člověku. Něco je ale pořád špatně. Neděláte i vy některou ze sedmičky nejčastějších chyb?

1. Neopatrnost k proporcím

Špatně zachycené proporce a vzdálenosti nezachráníte ani sebelepším stínováním nebo strhujícími detaily. Než se tedy do prokreslování pustíte, prohlédněte si ještě jednou svůj vznikající portrét s odstupem. Pamatovali jste na to, že obličejová část zabírá jen poměrně malou část hlavy? Když si hlavu představíte jako ovál, oči by měly ležet zhruba na střední linii. Nikdy se pak nemůže stát, že se obočí portrétovaného náhle objeví uprostřed čela.

To samozřejmě platí bezvýhradně i pro kreslení z profilu. Tam mohou navíc být chytákem ústa; ta by nikdy neměla zasahovat daleko za úroveň oční zorničky.

Obzvlášť náročné je zachování správných vzdáleností při různě otočené hlavě z poloprofilu. Pravidla sice zůstávají pořád stejná, není ale žádná ostuda kreslit si pomocné čáry, i když se považujete už za zkušenější kreslíře. Proporcím obličeje byl věnován jeden z předchozích dílů seriálu, v případě pochybností se k němu neváhejte vrátit.

2. Použití linií na úkor stínovaných ploch

Ať už ke kreslení používáte tužku, uhel, nebo například pastely, jednoduchým tahem na papíře vždy zanecháte linii, čáru. Lidská tvář se ale z žádných čar neskládá! To může na první pohled vypadat jako neřešitelný rozpor.

Žádný strach, požadované tvary si liniemi klidně naznačte, raději však jemněji, tvrdou tužkou. V dalších fázích vaší kresby si tak ulehčíte práci. Snažte se linky spojovat do jednolitějších ploch, jedině tak totiž dosáhnete žádoucího prostorového efektu. Brzy se naučíte sami poznat, jaké plochy a tvary tvoří lidský obličej a jejich přenesení na papír už budete zvládat téměř automaticky.

FOTO: chyby_rozmazavani
Rozmazávání tužky má často za následek ušmudlaný vzhled obrázku. Zdroj: Deviantart.com

3. Rozmazávání tužky

Častým hříchem především začínajících kreslířů je touha rozmazávat plochy vyšrafované tužkou. Od tohoto způsobu nahrazení stínování ale raději upusťte, zejména chystáte-li se to provést pomocí prstů. Ani stopu měkké tužky nelze rozmazat docela, hladkého přechodu tak stejně nedosáhnete. Hlavním důvodem, proč tuto techniku nedoporučit, je ale fakt, že kresba pak působí ušmudlaným, mdlým dojmem… Pokud se vám navíc podaří na papír přenést mastnotu či nečistoty z rukou, sami si jistě domyslíte, že vrcholné kreslířské dílo se tímto přesunulo do kategorie alternativního umění.

Je-li i přesto rozmazávání stále vaší oblíbenou technikou, připravte si k ruce smotek papírku, který za tímto účelem využijete. Vyhněte se velkým plochám a spíš se věnujte doladění drobných přechodů. Anebo prostě odložte tužku a zvolte si ke kreslení jiný nástroj: o možnostech a variantách jste se mohli dočíst již v prvním díle seriálu.

4. Nízký kontrast – obavy z velmi tmavých a světlých ploch

Běžným, a přitom snadno odstranitelným nešvarem je strach z kreslení kontrastních ploch. Dramatičtější nasvícení modelu často znamená takřka divadelní kontrasty ve tváři, ty se ale mnoho kreslířů bojí zachytit a jejich dílko je pak vyvedeno ve velmi omezené tónové škále.

Vy se ale nebojte. Když na předloze vidíte černou, vytvořte ji i na svém obrázku; nebo to aspoň zkuste. Ze začátku se snažte ztmavit na maximum třeba jen oční panenky, postupně přidávejte a experimentujte. Sami uvidíte, že v přiměřeném množství dokážou tmavé plochy udělat s obrázkem téměř zázraky.

Totéž platí i pro světlá místa. Nemusíte nutně pokreslit celý papír, ve velmi prosvětlených částech portrétu zkrátka tužku vynechejte. Tvar můžete naznačit například pomocí kontrastního pozadí.

FOTO: chyby_kontrast
Důraz na kontrast dokáže ozvláštnit i méně detailně propracovaný portrét. Zdroj: Deviantart.com

5. Strach z náročnosti propracování detailů

Někteří umělci mají při kreslení modelu v náročnější pozici strach z propracování detailů: bojí se, že je nedokážou správně zachytit, a tak je radši vynechají a inkriminovaná místa zjednoduší.

Tím si ale nikdy k realistickému portrétu nepomůžete, naopak. Buďte odvážní a snažte se jít do portrétování naplno; když se to dokonale nepovede dnes, příště už to může být o dost lepší. Zjednodušování a stylizování si budete moct dovolit až mnohem později, kdy budete anatomii obličeje perfektně ovládat a naopak budete hledat vlastní, osobitý styl. I ty největší ikony surrealismu či impresionismu před začátkem experimentování skvěle ovládaly řemeslnou kresbu!

S detailním prokreslením očí, nosu a úst vám může poradit i předchozí díl seriálu.

6. Prokreslování jednotlivých vlasů v účesu

Kreslení vlasů přichází často na řadu až v samém závěru, není tak divu, že nejednomu umělci už docházejí síly. Na celkovém dojmu z portrétu ale můžou dost přidat – nebo také ubrat, to už záleží jen na vás.

Struktura vlasů vás dost často může svádět k tomu, že se budete snažit zachytit směr každého jednotlivého vlasu. To je ale chyba. Tímto způsobem vznikne nevzhledná změť přečmáraných čar, která se nakonec vlasům ani nebude podobat. Mnohem lepší je uvědomit si, kde je na vlasech vržen stín a kde se naopak lesknou. S touto strategií můžete v celém účesu vytvořit efektní přechody a jednotlivé vlasy jenom naznačit.

FOTO: chyby_vlasy1
Spíše než prokreslovat každý jednotlivý vlas se vyplatí využít techniku světlých a tmavých ploch. Zdroj: Deviantart.com

7. Mužské rysy v ženském obličeji

Zkusili jste někdy kreslit ženu s velmi krátkými vlasy? Nebo třeba s orlím nosem? A měla i přesto stále velmi ženské rysy? Jestliže odpovíte ano, můžete si pogratulovat. Ne každý však dokáže vystihnout jemné rozdíly mezi mužským a ženským obličejem, zvlášť nemůže-li pracovat s jejich nejtypičtějšími rysy.

Obecně platí, že ženský obličej disponuje menšími nadočnicovými oblouky a většíma očima s delšími řasami. Nos je ve většině případů drobnější, stejně tak ústa, rty jsou však plnější a více vykrojené. Při pohledu z profilu brada obvykle více ustupuje, muži ji mají výraznější. Dolní čelist bývá taktéž tvarována jemněji a nezapomínejte na štíhlejší šíji.

Teď už byste měli být dokonale poučení o všech nástrahách, které vás při kreslení portrétů můžou potkat. Jen trénink z vás však udělá skutečné mistry, takže… kde máte papír a tužku?

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Štěpánka Tupá
Narodila se v květnu 1991, nyní studuje žurnalistiku a anglickou filologii na FF UP v Olomouci. Do redakce TOPZINE.cz nastoupila v lednu 2013, píše do rubriky Umění, architektura a design.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*