RECENZE: 12 let v řetězech. Příběh skutečného otroka aspiruje na Oscara

Psal se rok 1853, když Afroameričan Solomon Northup sepsal své vzpomínky na etapu svého života, kterou nedobrovolně strávil jako otrok, daleko od své rodiny. O 160 let později vznikl podle jeho knihy jímavý film, který aspiruje na Oscara.

Vyhlášení nominací na prestižní Oscary se blíží a s ním i příliv snímků, které by si tuhle sošku rády přisvojily. Do kin také míří jeden ze žhavých adeptů na nějaké to kilo zlata, drama 12 let v řetězech, které bylo natočeno podle skutečných událostí. To je ale překvapení, že ano. Skutečné příběhy jsou zkrátka trendy, i když jim často lze jen stěží uvěřit, jako třeba v případě nedávno uvedeného Vlka z Wall Street.

Tentokrát se příběh točí kolem talentovaného houslisty Solomona Northupa (Chiwetel Ejiofor), který si žije se svou rodinou pěkně ve vatě někde na okraji New Yorku. I přesto, že se píše první polovina 19. století a Solomon je shodou okolností černoch, svým okolím je brán jako svobodný a vážený občan. Jenže jedoho dne ho vypočítaví známí unesou na americký jih, kde černý muž stále ještě žije pod bičem otrokáře.

Solomon se nehodlá se svým osudem smířit a ve své nové roli se vzpírá, jak to jde. A to ačkoliv ví, že to pokaždé povede k pěknému výprasku od despotického Edwina Eppse (Michael Fassbender). Ale zároveň dobře chápe, že vykořisťovaný otrok je pořád lepší než mrtvý otrok, a tak mu nezbývá než se částečně adaptovat. Tahle morální rozdvojenost nakonec vyústí ve 12 let fyzického i psychického týrání, jak naznačuje samotný název.

Oscarová porota má ráda historii

Co tedy musíme ocenit, je právě rozdvojenost postavy Solomona, která se nechová jako neohrožený kladný hrdina, a s některými jeho důležitými rozhodnutími možná nebudete souhlasit. Zvláštní je právě ta netečnost, která mu brání se alespoň pokusit o útěk. Právě díky jeho nejistotě není těžké uvěřit, že taková osoba opravdu existovala.

Zbytek postav je ale striktně černobílý. Samozřejmě platí pravidlo, že běloši ztělesňují všechno zlo a naopak černoši jsou všichni hodní a bojácní. Kromě skvělé, ale zato epizodní postavy Forda (Benedict Cumberbatch) nás tak nečeká žádné velké překvapení.

V podstatě to působí, jako by režisér Steve McQueen tak trochu zrecykloval schéma už dříve úspěšných filmů o otrocích. Ostatně nějaká forma útěku do americké historie na oscarovou porotu platí. Loni takhle zvítězil Argo, předloni The Artist, který shodou okolností soupeřil s Černobílým světem – dalším filmem o rasismu, i když z dob nám mnohem bližších.

Otroctví bez patosu? I to je možné

Zároveň se ale McQueenovi podařilo vyvarovat přehnaně patetických promluv nebo slzavého údolí. Tam, kde se trocha toho patosu objevila, působila přirozeně. Podobně jako všechno to násilí, křivdy a bičování, které zkrátka k divokému 19. století patří. Nic z toho není ve filmu zbytečně.

Chiwetel Ejifort má za sebou pěknou řádku filmů. Ocenění mu ale zatím unikají. Zdroj: Bontonfilm

Režisér si na pomoc zavolal Hanse Zimmera, který pro film složil další várku teskných symfonických melodií. Jenže tentokrát hudba tolik neohromí a obecně působí mdle a snad jako by se jinak famózní skladatel lehce opakoval. Ostatně pocit, že jste to už někde viděli nebo slyšeli, budete mít při sledování 12 let v řetězech celkem často. Přesto nebudete litovat oněch dvou hodin, které jste filmu věnovali.

Verdikt Nely Christovové

Ať už vědomě, nebo ne, drama 12 let v řetězech představuje typický příklad oscarového kalkulu. Příběh natočený podle skutečné události zpracovává palčivé téma americké historie. V hlavních rolích se mísí hollywoodská esa s neokoukanými, charismatickými tvářemi, kterým jejich strasti lehce uvěříte. A o tom, že Amerika miluje špetku toho patosu, jsme se přesvědčili už dávno.

Jenže přesně tyhle filmy umí probudit celou škálu emocí a vůbec vyvolat pocit, že jste ty dvě hodiny v kině nepromarnili pro nic za nic. Jestli bude tenhle kalkul úspěšný, se dozvíme už za pár dnů, respektive možná týdnů, až budou vyhlášeny výsledky prestižních cen Akademie.

Hodnocení: 75 %

Verdikt Oldřicha Mánerta

Člověk může o svobodu přijít ve vězení, závislostí na sexu, nebo tím, že se narodí na tehdejší dobu s nesprávnou barvu kůže. Hlad, Stud, 12 let v řetězech. Steve McQueen se opět noří do sekvence více či méně statických obrazů plných krutých obrazů bez špetky naděje. Bez patosu, bez černobílosti. Jeden z nejlepších filmů o otrokářství, který kdy vznikl.