×
TOPZINE.cz

RECENZE: The Artist. Už teď můžete zajít na letošního držitele Oscara

Do kinosálů se dostal zvláštní exot – černobílý a téměř němý film. Nejde o restaurovanou kopii, nýbrž o zbrusu nový francouzsko-belgický snímek.

[album: https://www.topzine.cz/wp-content/plugins/dm-albums/dm-albums.php?currdir=/wp-content/uploads/dm-albums/the-artist-2011/|width=660]

Kinematografie, sedmé umění, které mělo vždy trochu mindrák z toho, že je nové, mladé a není dost umělecké, nemá nic raději než nahlédnutí do vlastní historie. Může si povzdechnout nad tím, co všechno už dokázalo, a s jistou nostalgií si říct, že takhle se dnes již netočí.

Ticho v sále

Hollywood, často obviňovaný z produkce masových výrobků, si vrní blahem, když mu někdo připomene, jak krásné to bylo, když to bylo nové a neokoukané. A to je důvod, proč už od loňského května všude slyšíme o snímku The Artist, proč právě on získal tři Zlaté glóby a sedm cen BAFTA a proč s největší pravděpodobností dostane i Oscara.

The Artist se odehrává v době, kdy němý film ztrácí pevnou půdu pod nohama a na jeho úkor se začíná prosazovat film zvukový. Prvním dodatečně ozvučeným snímkem byl Don Juan (1926), který však obsahoval pouze hudbu a ruchy. Za první skutečný talkie neboli mluvící film je považován Jazzový zpěvák (1927). Zvuková stopa tohoto filmu byla ještě uložena na gramofonové desce, která byla synchronizována s projektorem.

Předně je třeba upokojit diváky, kteří se obávají, že na projekci filmu The Artist (česky Umělec) bude v sále naprosté ticho, a tudíž se každé chroupnutí popcornu bude rozléhat široko daleko. Nebojte se, tak jako původní němé filmy byly jen málokdy skutečně němé, také tento je téměř bez přestávky doprovázen nediegetickou hudbou. Představte si ji jako kultovní klavírní doprovod Pavla Vondrušky k filmu Járy Cimrmana Chtěla bych ženicha mladého, s kučeravými vlasy.

FOTO: The Artist (2011)
Hvězdný pár Valentino a Peppy Miller. Zdroj: distributor filmu

Romance s mezititulky vypráví příběh úspěšného hollywoodského herce George Valentina (Jean Dujardin), jehož gesta, grimasy a zjev sňatkového podvodníka mu zaručily slávu v období němého filmu. Když mu však producent Al Zimmer (John Goodman) promítne první zvukové testy, Valentino se mu vysměje a technickou novinku ihned odmítne.

Valentina tak nahradí nové mluvící tváře. Mimo jiné také jeho velká fanynky Peppy Miller (Bérénice Bejo), ze které se brzy stane nová hvězda. Zatímco její sláva roste, Valentino se propadá hlouběji do krize a stále častěji i na dno láhve od whiskey. Nakonec vyhodí i věrného sluhu Cliftona (James Cromwell) a zůstane mu jen věrný psík (Uggie).

Proč to nemluví?

Další obavou potenciálního diváka může být absence mluveného slova. Ani zde však nejsou žádné strachy na místě. Naopak, divák má jedinečnou příležitost přesvědčit se o tom, jak zbytečné mohou být dialogy. Pohyblivé obrazy doprovází mezititulky, ale z hereckého projevu a kontextu situace si divák vše snadno odvodí. Vyprávění navíc poskytuje široký prostor pro vlastní spekulace. Například film až do konce neodhalí, proč vlastně Valentino nemůže vystupovat ve zvukovém filmu. Němý totiž není.

[youtube_660]OK7pfLlsUQM[/youtube_660]

Herecké výkony jsou skvělé. Oba herci v hlavních rolích jsou jak vystřižení z černobílých filmů – českému divákovi Dujardin připomene elegantního Oldřicha Nového a rozjívená Bejo zase například Natašu Gollovou. Místy přehnaná gestikulace nebo obličejová mimika skvěle zapadá do stylu filmu, ale nepůsobí excentricky. Také ve vedlejších rolích se tvůrci strefili, když vsadili na starou gardu (Goodman, Cromwell).

Očima Nely Christovové: Němý film své kouzlo neztrácí ani po letech, navíc tvůrci The Artist se nebojí ani pohrát si se zvukem. Vznikají tak neuvěřitelné koláže, působící na divákovy smysly.

Netřeba známých jmen, přesto tento film osloví nejen fajnšmekry, ale i běžné publikum. Naopak je dobře, že obličej Jeana Dujardina většině českých diváků nic neřekne. O to je obecně postava přirozenější a uvěřitelnější, když nemusíte potlačovat vzpomínku na ten béčkový thriller, ve kterém ten či který herec hrál. The Artist je zkrátka netradiční poctou němým filmům, při které budete 100 minut čekat na hlas hlavního hrdiny. A stojí to za to.

Hodnocení: 5*****

Pokud měl divák již někdy možnost vidět restaurovanou kopii němého filmu, hudba v The Artist pro něj nebude překvapením. Podle pravidel orchestrálního doprovodu pro němou kinematografii doplňuje hudba dějový a emocionální obsah scén. Je hravá a veselá, melancholická a smutná, akční a tajemná, přesně podle toho, jak si to žádá vyprávění.

FOTO: The Artist (2011)
Producent Al se těší na nový kasovní trhák.

Největší předností filmu však není exkurze do historie kinematografie, ale jeho potenciál bez problému oslovit současného diváka. Nejde pouze o to, že romantický příběh se hodí do každé doby. Z The Artist sálá elán, divoký rytmus a energie, která se na diváka přenese už v úvodní scéně Valentinova šaškování při slavnostní premiéře.

Seladon a jeho psík

Sledování The Artist může být náročnější, protože je třeba ho skutečně sledovat, mít oči přitisknuté na plátno, číst ve tvářích herců a poslouchat hudební doprovod. Rozhodně ale nejde o uměleckou hříčku, kterou by neocenil běžný divák. Seladon Valentino, jeho věrný psík a půvabná Peppy budou bavit všechny bez rozdílu.

The Artist (The Artist)

Romantický / Komedie / Drama
Francie / Belgie, 2011, 100 minut

Režie: Michel Hazanavicius
Hrají: Jean Dujardin, Bérénice Bejo, John Goodman, James Cromwell, Penelope Ann Miller, Missi Pyle

Hodnocení: 5*****



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..