×
TOPZINE.cz

V mládí jsem byl polopunkáč, ale s mozkem, říká herec Jaroslav Plesl

FOTO: Jaroslav Plesl
Jaroslav Plesl jako středoškolský učitel, který píše báničky.

!Exkluzivní rozhovor!S hercem Jaroslavem Pleslem se poslední dobou setkáváme čím dál častěji. K filmům Čtyři slunce a Okresní přebor, které zrovna běží v kinech, již za pár dní přibude i snímek Můj vysvlečenej deník. Nejen o něm se herec rozpovídal v rozhovoru pro TOPZINE.cz.

Jaroslav Plesl v roli marného režiséra ve filmu Největší z Čechů. Zdroj: distributor filmu

Jaroslav Plesl se až do svých třiceti let herectví před kamerou nevěnoval. Nyní to vypadá, že co propásl za poslední léta, snaží se dohnat, co to dá. Mezi jeho poslední nejvýznamnější role patří zoufalý režisér v Největších z Čechů, kolotočář v Okresním přeboru – Posledním zápasu Pepika Hnátka a hlavní úloha ve snímku o hledání štěstí Čtyři slunce. Nyní je  to i učitel na střední škole v komedii Můj vysvlečenej deník.

Za pár dní vstoupí do kin komedie Můj vysvlečenej deník. Bude to podle vás další česká teenagerovská záležitost? Nebo film osloví i starší generaci?

Myslím, že film má oprávněnou ambici oslovit i moji a starší generaci. Má působivý příběh, velmi mladé a neokoukané obsazení a humor. To jsou atributy filmu, který by se mohl líbit napříč generacemi.

Jaroslav Plesl (*1974) studoval střední pedagogickou školu v Litomyšli. V rodném Hradci zpíval ve sboru a na Janáčkově akademii múzických umění v Brně absolvoval obor herectví. Dokonce ho chtěli do brněnské operety, čemuž se ale ubránil. Poté studoval tři roky pedagogiku v  Brně, která ho vůbec nebavila. První angažmá získal v Městském divadle ve Zlíně. Mezi výraznější role, které zde ztvárnil, patří Ivan Alexandrovič Chlestakov v Revizorovi. Poprvé se objevil ve filmech Pravidla lži a Grandhotel.

Jak jste se na roli připravoval? Četl jste kvůli filmu původní knižní bestseller?

Připravoval jsem se jako na každou jinou filmovou roli. Měl jsem řadu setkání s režisérem Martinem Dolenským. Snažil jsem se spolu s ním vytvořit si představu postavy, kterou ve filmu hraju, a naučil jsem se text. Ale na place jsem byl otevřený a pokoušel se být i tvůrčí.

video

Jak jste se s režisérem Dolenským vlastně seznámil? A jaká byla spolupráce?

S Martinem jsme se seznámili v Dejvickém divadle, kde viděl některá má představení. Je mým vrstevníkem a myslím, že dost věcí vnímáme podobně. Martin je velmi vnímavý, přátelský, vstřícný a tvůrčí člověk. Na place je připravený. O situacích a scénách rád diskutuje, dovoluje být hercům spolutvůrci, ale zároveň jde velmi přesně za svým cílem.

Hádám, že vám to ale nejlépe klape s režisérem Robertem Sedláčkem? Čím to je?

S Robertem Sedláčkem jsme spřízněné duše. Je to můj blízký kamarád, známe se sedm let. O životě i práci spolu rádi mudrujeme, často i do rána, a zároveň s ním dokážu mlčet, aniž by mi z toho bylo trapně. Líbí se nám stejné filmy, stejné divadlo, máme podobný nos na lidi. Je jedním z nejpoctivějších, nejcharakternějších a nejpřímějších lidí, které znám. Kromě toho je i mimořádně pracovitý a talentovaný. Člověk hodný obdivu.

Údajně spolu máte dohodu, že byste měl mít zářez v každém jeho příchozím filmu…

Tento mýtus už padl. Naštěstí. V jeho posledním filmu Rodina je základ státu nehraju. Režisér nese plnou odpovědnost za svou volbu. A pokud by vás obsadil jenom z kamarádšoftu, mohl by taky dost narazit a své volby litovat. Naprosto budu respektovat jeho rozhodnutí, a pakliže se mu do filmu typově nebo povahově nehodím a neobsadí mě, jsem vlastně rád, že s ním následně nemusím sdílet utrpení z naší liché spolupráce.

Ve filmu Můj vysvlečenej deník nepochybně půjde o příběhy z deníku. Vy osobně máte nebo jste někdy měl svůj vlastní vysvlečenej deník?

Já se zpovídám jenom svému svědomí a své paměti, popřípadě paměti mých přátel. Jsem rád, že si některé události nepamatuju a ty, které stály za to, si vybavuji poměrně snadno a s chutí.

Jaroslav Plesl jako středoškolský učitel, který píše básničky.

V roli třídního Talecka píšete básně. Jak je vám psaní poezie blízké? Píšete taky někdy básničky?

Někdy píšu básně mobilem svým přátelům, ale hned je mažu. Každá báseň vzniká pro konkrétního člověka pod vlivem konkrétní události. Odletí z mojí hlavy přes mobil pryč a už se s ní nikdy nesetkám. Myslím, že jsem takhle vytvořil docela slušnou sbírku.

A pokusil byste se složit narychlo pro TOPZINE.cz nějakou báseň?

To ne… Mé básně jsou emotivní a vznikají na základě silného okamžiku. A někdy i dost vypjatého. Takový stav teď nemám, múza dřímá…

Měl jste bouřlivé mládí stejně jako hlavní hrdinka Johana?

Ano. Byl jsem revoltující polopunkáč, radikální a nekompromisní. Ale s dobrou výchovou a otevřeným srdcem. A snad i mozkem.

Oproti filmu Čtyři slunce se jedná o dost uhlazenou a usedlou roli. Jak to máte s převlékáním kabátů? Cítíte se dost flexibilní?

Doufám, že ano. Jsem velice rád, že mě dosud nezaškatulkovali. Snad mě to nepotká, i když člověk nikdy neví, jaké příležitosti se mu budou nabízet a nestane-li se obětí svého typu. I když nedávno jsem si od nějaké fundované kritičky přečetl, že je pro ni vždy největším zklamání moje obsazení, protože prý stále dokola hraju jednu povahu. To je podle mě trochu úzkoprsý pohled.

[youtube_660]uuy48yVm834[/youtube_660]

Kde se nyní cítíte líp? Před kamerou, nebo v divadle před publikem?

Každé má svoje. V divadle jsou diváci a to jsou regulérní spolutvůrci inscenace a parťáci, kteří vás buď dopují energií, anebo vás, a potažmo celé představení, pošlou do kopru. Před kamerou vám chybí jejich zpětná vazba, jejich reakce, smích, ale na druhou stranu, když se vám něco nepovede, můžete to opakovat třeba dvacetkrát. Nedokážu dát jednomu přednost. Miluji oboje a v ideálním případě se tyto dvě disciplíny střídají a doplňují.

Mohl byste alespoň naznačit, na jaký film s vaším obsazením se můžou čeští diváci těšit?

Mám takovou zvláštní, až esoterickou zkušenost, že vždy když začnu mluvit o nějakém připravovaném projektu, tak to zakřiknu. Proto neprozradím nic, snad jen to, že pakliže by se začalo natáčet, bylo by to na podzim a moc bych se na to těšil.

Můj vysvlečenej deník

Komedie
Česko, 2012, 102 min

Režie: Martin Dolenský
Hrají: Veronika Kubařová, Berenika Kohoutová, Igor Bareš, Martin Šesták, Petra Špalková, Sandra Černodrinská, Milan Hajn, Šárka Vaculíková, Ladislav Karda, David Skopal, Marika Šoposká, Ján Kuric, Ondřej Mataj, Jaroslav Plesl, Simona Stašová, Veronika Žilková, Nisan Aljazairi, Verica Nedesca

Premiéra v ČR: 26. dubna 2012



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..