2 fotky 
Očima 
Nedělní program MFF Karlovy Vary nabídl pestrou směsici filmových žánrů, která obsahovala jak historické filmové bohatství od Martina Scorseseho, tak hektolitry krve v prvním řádném půlnočním představení. Hudební lahůdkou pak bylo vystoupení srbského multiinstrumentalisty Gorana Bregoviče.
Mladý Robert De Niro ve filmu Taxikář, Zdroj: distributor filmu
Nedělní probuzení nebylo pro festivalové diváky ani trochu příjemné. Déšť v kombinaci s podzimními teplotami velel zůstat v teple vyhřátém spacáku a filmy pro tentokrát odložit na vedlejší kolej. Pověstné filmové srdíčko ale nakonec zvítězilo a jedním z hlavních důvodů, proč vyrazit do Hotelu Thermal, bylo hned první ranní promítaní, pod které se podepsal maestro Scorsese.
Taxikář (Taxi Driver, USA, 1976)
Jeden z nejslavnějších klenotů světové kinematografie se dočkal kompletního zrestaurování a karlovarskému publiku tak byl představen v dosud neviděné technické kvalitě. A i po více než třiceti letech od premiéry se stále jedná o prvotřídní divácký zážitek.
První průlomový film Martina Scorseseho i dnes udivuje neuvěřitelnou řemeslnou dokonalostí. Každá scéna je zde dotažena do nejmenšího detailu. Pohyb kamery koresponduje jak s vnitřním bojem hlavního hrdiny, tak s častým odstupem, který cítí ke společnosti. Hudba od legendárního skladatele Bernarda Herrmanna je založena na decentních jazzových plochách, vždy nenápadně podporuje vyznění jednotlivých scén a pouze ve zlomových okamžicích se zlomí do agresivnější a přesně padnoucí orchestrální polohy.
Kapitolou samou pro sebe je hlavní herecký výkon v podání mladičkého Roberta De Nira. Ten svou postavu obdařil tou nejjemnější psychologií a jeho přerod od relativně spořádaného taxikáře k nepříčetnému strážci pořádku je v každém momentě uvěřitelný. Realističnost, s jakou Scorsese vypráví, pak jen podtrhuje drásavé vyznění snímku, které se v dneších filmech už moc nevidí.
Hodnocení: 5*****
Krvavý Mikuláš (Sint, Nizozemsko, 2010)
Půlnoční projekce patří k filmovému festivalu v Karlových Varech k malým svátkům. Melancholická a minimalistická dramata o lesbičkách umírajících na AIDS jsou při nich vystřídána řádně pokleslejším žánrem. První vlaštovkou z této letky je právě Krvavý Mikuláš.
Nizozemská pocta klasickým slasher hororům si pohrává s legendou o všem známém Mikulášovi a jeho gardě Černých Petrů. Před staletími upálený Mikuláš se tak neustále vrací ze záhrobí s červeným hábitem a berlou v ruce jen proto, aby mohl zlobivé děti s gustem řezníka od vedle řádně vyvrhnout, popřípadě odnést v pytli na svou loď směřující do Španělska. Ano, opravdu do Španělska.
Krvavý Mikuláš si od prvních momentů nehraje na nic jiného než striktně žánrový film. V mantinelech slasher hororů zběhlý divák tak bez problému očekává všechny překvapivé zvraty i dílčí šokové scény. Překvapením je nechybující technické zpracování, které jen v několika málo momentech doplácí na nedostatečný rozpočet.
Hodnocení: 4****
Očima Pavlíny Nouzové: Na horory se dívám jen v případě, že jde o nějak zásadní dílo. Ráda zhlédnu Osvícení nebo třeba Poltergeista. Zároveň si i užívám všemožné parodie, které těží ze znaků pro žánr typických (Soumrak mrtvých). Jakmile ale dojde na věc, v nejhorším případě na průměrný horor, jsem v kině k nevydržení. Nemůžu se dívat na lekací scény, jelikož se jich leknu, i kdyby hudba absolutně ztichla a nevinná dívka stála na opuštěné chodbě. U Krvavého Mikuláše jsem trpěla, protože není ani nijak zásadní, parodicky vtipný je jen minimálně a lekačky jsou přesně to, z čeho těží.
Hodnocení: 1*
Jmenuji se Oliver Tate (Submarine, Velká Británie, 2010)
Další ze zástupců malých nezávislých filmů, který sází mimo očekávaného hutného obsahu také na vytříbenou vizuální formu. Podobně jako žánrově spřízněný kousek 500 dní se Summer jsou duševní pohnutky hlavního hrdiny vykresleny v obrazově úžasných a značně originálních scénách. Příběh o loserovi, který ke štěstí a vytoužené krásce přišel, díky tomu získává zcela jiný rozměr oproti zástupu filmů s podobným tématem. Režisér Richard Ayoade, kterého si všichni dobře pamatujeme ze seriálových IT Crowds jako společensky nepříliš průbojného Mosse, ozvláštňuje i na první pohled obyčejné scény originálním záběrováním a značně stylizovaným kolorováním. V celovečerním debutu tedy Ayodale po technické stránce neselhává.
Bohužel se ale nevyvaruje několika žánrových klišé, z nichž nejvíce bije do uší zejména výběr kytarových cajdáků, které místo budování atmosféry spíše ruší. Problémy s tempem se naštěstí zahlásí o slovo až těsně před samotným koncem, takže si jich méně pozorný divák ani nestačí všimnout. Několik vad na kráse ale nezkazí skvělý zážitek z nezávislého, ale přesto originálního snímku, který si ze sebe v několika momentech dokáže udělat i legraci.
Hodnocení: 4****
Darwin (Darwin, Švýcarsko, 2011)
Hlavním povoláním ekonom, srdcem a duší filmař Nick Brandestiny se ve svém prvním celovečerním dokumentu zaměřil na od světa odříznuté městečko Darwin, které je obýváno celou řadou unikátních a na první pohled smyšlených charakterů. Jejich příběhy ale psal sám život. Nedočkáme se tedy vykonstruovaných zápletek ani umělých katarzí. Příběhy běžného života, někdy úsměvné, někdy tragické, jsou podávány bez vyjádření samotného autora, který nechává vše pouze na objektech svého zájmu.
Ve svižné hodině a půl jsou nám z úst samotných obyvatel předkládány jak historické fakty o městečku, tak osobní zpovědi současných obyvatel. Na celovečerně debutujícího tvůrce se Brandestiny úžasným způsobem popral s obtížnou kombinací odlehčeného humoru, který je mnohdy v rámci jedné scény vkusně propojený s vážnými pasážemi. Cestu od smíchu k slzám si tak divák projde několikrát během celého filmu.
Samotný skvěle zvolený objekt zájmu dokumentaristy a vkusná práce s emocemi je navíc zabalena do precizního obrazového kabátku, za který by se nemusel stydět ani podobně vizuálně působivý oscarový dokument Finanční krize. Darwin je tak mým osobním dosavadním vrcholem letošního ročníku MFF Karlovy Vary.
Aktuálně očekávají filmoví fanoušci příjezd největší hvězdy letošního ročníku karlovarského festivalu, kterou je herec John Malkovich. Již v ranních hodinách jsme měli možnost sledovat příjezd Davida Morse, který se proslavil zejména svou rolí v oscarovém dramatu Zelená míle. Ze zítřejší tiskové konference s Davidem Morsem vám přineseme také krátký článek.
TIPY NA PONDĚLÍ: Neviditelná, Darwin, Fresh Selection, Vodnické zpívánky
