RECENZE Sněhurka: Jiný příběh. V tomto němém filmu na prince nenarazíte

Tato Sněhurka vyměnila srnky a ptáčky za půltunové býky. Zdroj: AČFK
Tato Sněhurka vyměnila srnky a ptáčky za půltunové býky. Zdroj: AČFK

Už jsme tu měli výrazně barevnou Sněhurku s huňatým obočím, taktéž Sněhurku s mečem v ruce a patetickými proslovy. Nyní přichází úplný opak. Do kin míří černobílý němý film, jehož hlavní hrdinka se jmenuje Carmen a je zdatnou toreadorkou.

Už na první pohled je oproti svým sněhurkovským konkurentům tato verze jiná. Byla by ale škoda se pouze zastavit na tom, že jde o jakési temné zpracování, které se odehrává ve Španělsku a které je nepochopitelně černobílé (vždyť už z klasické kreslené Sněhurky si každý pamatuje rudé jablko a jasně žlutou sukni).

Celý film provází postava zlé macechy v podání španělské herečky Maribel Verdú. Přestože jí je jen něco málo přes 40 let, má na svém kontě desítky filmů a každý rok natočí přibližně další dva. V roce 1993 se objevila po boku Javiera Bardema a Benicia del Tora ve španělském filmu Zlatá vejce, zahraničním divákům se zapsala do paměti ale pozdější rolí svůdné Luisy v Mexické jízdě od Alfonsa Cuaróna. Následovaly například Faunův labyrint (režie Guillermo del Toro) a Tetro (Francis Ford Coppola).

Sněhurka: Jiný příběh si známou pohádku bratří Grimmů propůjčuje jen zčásti. Využívá hlavně jednoduché motivy příběhu o mladé dívce, která je nucena vyrůstat v domě macechy a jež se nakonec dostane k partě trpaslíků, aby si v závěru neuváženě kousla do lesklého jablka.

Tato Sněhurka vyměnila srnky a ptáčky za půltunové býky. Zdroj: AČFK
Tato Sněhurka vyměnila srnky a ptáčky za půltunové býky. Zdroj: AČFK

Tato známá pohádka je zde posunuta do zcela nového prostředí Španělska 20. let. Poté, co Carmenina matka zemře při porodu, je odkázána na babičku. I po její smrti je ale nucena vyrůstat v domě své macechy, která ji nutí k nejtěžším pracím. Po smrti Carmenina otce, slavného a bohatého toreadora, ji však nic nedrží od toho, aby se mladé dívky zbavila… Naštěstí ji polomrtvou najde šestice trpasličích toreadorů.

Lucie ŠimůnkováOčima Lucie Šimůnkové: Po dvou amerických zde máme jednu španělskou Sněhurku, pod vlivem úspěchu snímku The Artist (2011) natočenou beze slov. Byť by film mohl být o něco kratší, nedá se mu upřít smysl pro rytmus a svižné podání děje. Ten je na mnoha místech doplněn originální a zároveň typicky španělskou hudbou, takže zamrzí, že po většinu filmu zní spíše konvenční hudební doprovod.

Sněhurka se jmenuje poměrně neinvenčně Carmen, avšak šest trpasličích toreadorů a Maribel Verdú jako zlá macecha patří mezi originální a vhodně zvolené prvky. Hvězdička navíc je v tomto případě za konec, který po všech stránkách předčí bollywoodské křepčení na konci jiné loňské Sněhurky i patetický proslov Kristen Stewart.

Hodnocení: 4****

Byla by však chyba soustředit se pouze na příběh. Hlavním důvodem, proč stojí za to snímek vidět, není banální zápletka, ale snaha filmu o poctu staré němé kinematografii. Dá se namítnout, že to tu bylo už nedávno v podání oscarového The Artist. Sněhurka jde však více do hloubky a věnuje se zcela jiným žánrům než její o rok starší kolega.

[youtube_660]cpKR7Z1og-g[/youtube_660]

Už když snímek začíná, zaujme vás již téměř nepoužívaný formát 4:3. A odkazy na němá předválečná díla tímto nekončí – snímek využívá dvojexpozic, herci hrají ve vyhrocených chvílích přehnaně emocionálně a tolik detailů na obličeje ještě dlouho neuvidíte.

Za zmínku navíc stojí i skvělá hudba Alfonsa de Vilallongy. Na současného diváka totiž může dobová hudba němých filmů působit někdy utahaně – například, když je použito jen jednoho nástroje. V případě Sněhurky se ale nestřídá klavír s kytarou, ale i s různými motivy. Chvíli posloucháme tklivé melodie, až je vzápětí vystřídá rytmické tleskání či vášnivé flamenco linoucí se z gramofonu.

Místo juchání gothic drama

Navíc oproti The Artist se film nevěnuje povrchním komediím, ale napínavým snímkům evropské němé tvorby, které moc často neměly šťastné konce. Tím je dán i děj filmu, který možná jako u svého oscarového kolegy probíhá lehce banálně (macecha má utkvělou představu, že musí zabít Carmen stůj co stůj apod.), ale vyvrcholení a jednotlivé myšlenky, které ukrývá, jsou už nadčasové. Komu vadilo juchání v podání Francouzů, možná spíše ocení tuto téměř gothic verzi ze Španělska.

S těmihle trpaslíky si není dobré zahrávat.
S těmihle trpaslíky si není dobré zahrávat.

Kromě The Artist také snímek svádí k neustálému srovnání s dvěma předchozími Sněhurkami. I zde by se divák s předsudky zmýlil. Tato verze přináší zcela nový pohled a tradiční pohádku navíc upravuje po svém – ne však tak násilně, aby se z křehké dívky s bílou pletí stala nová Johanka z Arku. Pohrává si s milostnou zápletkou (není zde žádný princ), počtem trpaslíků (je jich sedm, ale včetně malé Sněhurky) i zlým charakterem macechy (má ráda bičíky).

To vše působí velice svěže, navíc i s neokoukanými tvářemi španělských herců včetně temně krásné Maribel Verdú. Škoda jen, že film vyvrcholí deset minut před koncem, který pak, přestože je nádherně natočený, působí jako jakýsi přílepek.

Sněhurka: Jiný příběh (Blancanieves), Drama, Španělsko, 2012, 100 min, Režie: Pablo Berger, Hrají: Maribel Verdú, Daniel Giménez Cacho, Ángela Molina, Macarena García, Pere Ponce, Pere Vall, Ramón Barea

Hodnocení: 4****

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Pavlína Nouzová
Narozena v roce 1989 v Praze, absolventka Žurnalistiky na FSV UK a studující Mediální studia na téže škole. Od roku 2009 píše na TOPZINE.cz, do konce roku 2012 fungovala i jako editorka rubriky Film a TV a zástupkyně šéfredaktora. Stále ale pokračuje ve svém recenzentském snažení.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*