×
TOPZINE.cz

Recenze filmu Tetro. Já na bráchu v Coppolově posledním filmu

FOTO: Tetro (2009)Černobílý snímek Francise Forda Coppoly rozvíjí příběh dvou bratrů a jejich vztahu k citově chladnému otci, ve kterém mnohý divák rozkryje ozvěny nejslavnějšího filmu amerického režiséra. Natočil Coppola dalšího Kmotra?

FOTO: Tetro (2009)
Kontrast světla a tmy hraje ve filmu Tetro důležitou roli, Zdroj: distributor filmu

Zatímco v počátcích kinematografie byla realita černobílá a barevný obraz zobrazoval fantazijní světy, odlišné od toho našeho (Čaroděj ze země Oz), dnes znamená černobílý obraz odchylku od zavedených konvencí. Je to něco zvláštního, co diváka podvědomě dráždí. Absence barvy na plátně může mít různé důvody a rozhodně nepostrádá kouzlo. Až na výjimky se snímek Tetro prezentuje v odstínech černé a bílé a nutno říct, že mu to tak velmi sluší.

Bratři jak se patří

Pod zvláštním názvem filmu se skrývá jméno, nebo spíše přezdívka jeho hlavní postavy. Angelo neboli Tetro (Vincent Gallo) žije v La Boce, jednom z předměstí argentinského Buenos Aires, spolu se svou přítelkyní Mirandou (Maribel Verdú). Jednoho dne ho přijede navštívit jeho bratr Bennie (Alden Ehrenreich), s nímž se neviděl od doby, kdy před lety odešel z domova i ze Spojených států. Krátká návštěva se změní v osudové setkání a žádný z bratrů z něj nevyjde nepoznamenán.

Tetro opustil rodinu kvůli složitému vztahu s otcem. Divák vše zjišťuje společně s Benniem, který odkrývá složitou rodinnou historii z nedokončené divadelní hry, již Tetro napsal. Bennie hru dopíše a nazkouší s místním divadelním spolkem v divadle, kde jeho bratr pracuje jako osvětlovač. Tím, na co Tetro tentokrát zaměří reflektor, proto bude jeho vlastní smutný a bolestivý příběh.

[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/tetro-2009/]

Hlavním tématem Coppolova nejslavnějšího filmu Kmotr je nejen propletená síť mafie, ale zejména vztah otce, dominantní hlavy rodiny, a jeho synů, z nichž každý volí zcela jiný způsob, jak se starým pánem vyjít. Michael je důkazem toho, že z rodinných vztahů se lze jen složitě vyvázat, a nikdy se jich nelze zcela zřeknout. K této myšlence se Coppola jako režisér i scenárista vrací také ve filmu Tetro, avšak v mnohem temnějším a tragičtějším příběhu.

Jako můra ve světle

Filmová realita a současnost obou bratrů je zobrazena černobíle. Barevné scény se objevují ve dvou rovinách. Jednak ve vzpomínkách Tetra na dobu, než odešel z domova, tedy paradoxně na životní období, na které má spíše temné vzpomínky. Bratři si také pamatují na společné návštěvy kina a tyto rozhovory se na plátně zhmotňují jako barevné ukázky z technicolorových muzikálů Michaela Powella a Emerica Pressburgera (Červené střevíčky, Hoffmanovy povídky). Od režiséra jsou tyto úryvky šibalským mrknutím směrem k historii kinematografie. Jejich operní dramatizace se ostatně zrcadlí i v ochotnickém divadle, kde však působí spíše absurdně.

Film začíná scénou, v níž můra zoufale poletuje kolem žárovky. Naráží na sklo a bezúspěšně se snaží dostat ke zdroji světla. Kontrast elektrické záře a temnoty, která ji obklopuje, provází diváka celým snímkem. Vynikne tak potenciál černobílého obrazu, jenž dokazuje, že může být minimálně stejně tvůrčí a vizuálně úchvatný jako ten barevný. Můra chycená ve světle zase poskytuje krásnou metaforu rodinných vztahů, v nichž jsou lidé často uvězněni stejným způsobem.

Očima Terezy Janíkové: Francis Ford Coppola prostě umí. Ať už natáčí mafiánský epos a zároveň jeden z nejlepších filmů všech dob nebo komorní rodinné drama odehrávající se kdesi v Buenos Aires. Nebojte se – rozhodně se nepokouším srovnávat Kmotra a Tetro. Ale příběh dvou bratrů v černobílém provedení, kde si kamera pohrává s každým detailem a herci s každým slovem, mě dostával celých 127 minut. Coppolova magická ruka pořád válí a mám takový pocit, že i kdyby natočil grotesku z českého venkova, bylo by sakra na co koukat. A opravdu nevím, jak to dělá.

Hodnocení: 4****

Stejně precizní je Tetro i po zvukové a hudební stránce. Soundtrack kombinuje nediegetickou hudbu, která v některých scénách dosahuje až nadpozemských výšin a připomíná kostelní chóry, s dokonalými zvukovými efekty. Subjektivní vnímání zvuků se u postav nezastaví u konvenčního bušení srdce, ale zabírá celou škálu až po nejjemnější detaily (pískání v uších, šustění papíru). Uchu příjemná je i kombinace španělštiny a angličtiny.

Kdo umí, ten umí

Tetro je zatím posledním filmem Francise Forda Coppoly, který zde dokazuje, že po padesáti letech v oboru mu nelze po řemeslné stránce takřka nic vytknout. Jako scenárista však natolik miluje své postavy, že s nimi chce zůstat co nejdéle. Snímku by místy prospěly nemilosrdné střihačské nůžky. Herci jsou ale charismatičtí a neokoukaní, a divákovi tak nedělá výraznější problém s nimi ty dvě hodiny strávit. Zejména Vincent Gallo a Maribel Verdú, která byla za svoji roli nominována na prestižní cenu Goya, tvoří dobrou hereckou dvojici.

FOTO: Tetro (2009)
Vzpomínky na rodinu nemusí být vždy barevné

Absence většiny barevných odstínů není nedostatkem. Umožňuje divákovi vnímat kontrast světla a tmy, vcítit se hlouběji do postav i jejich příběhu. Tetro je toho skvělým důkazem. Nezbývá než doufat, že režisér Coppola se nerozhodne odejít do důchodu příliš brzy a ještě pár filmů natočí.

Tetro (Tetro)

Drama
USA/Argentina/Španělsko/Itálie, 2009, 127 minut

Režie: Francis Ford Coppola
Hrají: Vincent Gallo, Alden Ehrenreich, Maribel Verdú, Carmen Maura, Rodrigo De La Serna, Érica Rivas

Hodnocení: 4****



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..