×
TOPZINE.cz

RECENZE: Půlnoc v Paříži. Poznejte Picassa, Dalího a Hemingwaye. Naživo

Líbat se dá v Paříži nejen o půlnoci a pod Eiffelovkou. Zdroj: Bioscop

Woody Allen točí jeden film ročně. Poslední dobou v nich ale nehraje a z řad kritiků i jeho fanoušků se ozývá, že to začíná být pořád to samé. Nudný paranoidní hrdina v hlavní roli, nezajímavá slečna, předvídavý děj. Jenže teď jsme v Paříži.

[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/2011_pulnoc_v_parizi_midnight_in_paris/]

Půlnoc v Paříži není film pro každého. Ne že by byl intelektuální a složený ze čtyř hodinových černobílých záběrů (díky, Bélo Tarre), ale potřebujete k němu mít průpravu v podobě encyklopedií a aktivního poslouchání v hodinách výtvarky. Jestli nevíte, kdo byl Dalí, pak u vás nový Woody Allen nemůže uspět.

Woody Allen je jeden z nejsvéráznějších amerických režisérů. Ačkoli netočí nic vyloženě artového, přesto jeho filmy nejsou hollywoodsky přeslazené. Má za sebou emancipovanou Annie Hallovou i jeho lásku Manhattan. Film o třinácti slovech (o tom, co jste chtěli vědět o sexu), ale i trochu brutální Match Point. A pořád mu nedochází dech.

Jde totiž o jeden z těch filmů, kdy se divák kochá nad svým vlastní egem. Musíte mít načteno, projita nejrůznější muzea a ideálně i prochozenou Paříž. Být takovým tím vzdělancem, jenž se utápí v hodnocení života Gaugina, zatím co ostatní kolem vás zívají nudou. Pak jste ideální divák pro Půlnoc v Paříži, pak jste jako sám Allen.

Líbat se dá v Paříži nejen o půlnoci a pod Eiffelovkou, Zdroj: distributor filmu

V jeho posledních snímcích se často stylizoval do hlavního hrdiny, ačkoli ho nehrál (v rozhovorech říkal, že na režii a zároveň herectví holt nemá čas, vždyť mu je už 75 let). Nyní se však stylizuje do samotného filmu, kterému ne každý přijde na chuť a u kterého ne každý pochopí ty nejjemnější náznaky.

Znáte Allenův film Poznáš muže svých snů? Oproti Paříži slabota

Představte si, že se najednou vrátíte v čase. Jedno do které doby, prostě tam, kam byste se nejraději chtěli podívat. Gilovým (Owen Wilson) snem jsou 20. léta v Paříži. Doba intelektuálních umělců, kteří se jezdili zpít do baru pod Montmartrem a pak diskutovat ke Gertrudě Stein o novém dílu Pabla Picassa. A světe, div se, ono se mu to najednou povede.

Stejně jako třeba v Návratu do budoucnosti se i hlavní hrdina vrací v čase, ale vždy jen o půlnoci na jedno konkrétní místo ve francouzské metropoli. Tam ho nabere auto, ve kterém se veze Francis Scott Fitzgerald se svou pološílenou manželkou. A cesta po slavných jménech může začít.

Moc často se nestává, že potkáte Hemingwaye na káry

Kdo dával pozor ve škole, je za vodou. Koho baví číst dobrovolně (!) Ernesta Hemingwaye, bude nadšen. Gil totiž ve filmu potkává své idoly a slavné umělce, kteří ale ve své době patří jen mezi obyčejné lidi, jež si také rádi sednou ke stolu a jen tak pokecají o životě. Dalí je uchvácen svým jménem, Hemingway by nejraději plkal o hrdinných vojácích a vášnivém milování, Fitzgerald je na nervy ze své Zeldy, a tak napíše Něžná je noc.

Očima Oldřicha Mánerta: Jako allenovský skoro panic jsem, nezatížen vytříbenými a podle všeho stále se opakujícími myšlenkami rachitického hypochondra, byl více než překvapen svižností a přirozeným laskavým humorem, kterému ale překvapivě nechybí hutný intelektuální základ. Ten může být, a pro mne také byl, snad jediným problémem filmu.

Jména spisovatelů, malířů a umělců 20. let se střídají s neuvěřitelnou kadencí, a méně umělecky vzdělaný člověk bohužel pochopí jen zlomek z celé řady jemných a sofistikovaných narážek a odkazů. Promyšlenost a sečtělost páně režiséra tak divák v mnoha případech jen tuší a za břicho se popadá spíše ze slušnosti a také proto, aby před intelektuálním obecenstvem nevypadal jako nevzdělanec.

Hodnocení: 4****

Znáte alespoň nějaké jméno? A znáte ho podrobně? Pak gratuluji, film si pohraje s vaším egem a navodí vám slastný pocit „jé, já poznal Dalího podle jeho hůlky, aniž by se objevil on sám v záběru, to jsem frajer“. Jakmile jste se ale zajímali celý život o jadernou fyziku a nebyli v jediném muzeu, bude pro vás Půlnoc v Paříži jen dalším snímkem z těch chudších od Allena.

S tím souvisí i fakt, který se projevuje u celé jeho filmografie. Pokud neznáte některá jména (myšleno jména zpěváků, malířů apod.), pak se nepobavíte ani z poloviny. Párkrát se uchechtnete. Ale nevychutnáte si směšnost, s jakou se režisér Luis Buňuel ptá, proč by nějací lidé neodešli z místnosti, i když odejít můžou. Kdo nepochopil, nechť nakouká Anděla zkázy.

Vzdělávejte se. Ne ale násilně

Poslední má rada je vlastně další zvláštností Půlnoci v Paříži. Má obrovský talent vzdělávat. Ne však jako některé normalizační fláky, spíš nenásilně. Zhlédnete film a stejně jako v mém případě si řeknete: „No jo, ale kdo to byl Man Ray?“ A už hledáte na internetu a hrabete se v gramodeskách vaší babičky.

Stejně tak může některé diváky, kteří ještě nebyli v Paříži, okouzlit její atmosféra. Jistě, pořád jde o atmosféru 20. let, ale kdo by po pár těch záběrech na zahrady ve Versailles, malé kavárničky či kabaret Moulin Rouge nechtěl aspoň něco vidět na vlastní oči?

Ty bláho, já chlastal s Picassem!

Owen Wilson Paříž viděl, když tu s Allenem natáčeli. Snažil se očividně mermomocí chovat jako pan režisér a celkem mu to jde, pořád ale nad ním ční veškeré vedlejší role slavných umělců. Mezi velkými jmény se navíc pohybuje tajemná Adriana s pihou a úsměvem Marion Cotillard, která nejen v srdci Wilsona odsouvá na vedlejší kolej jeho snoubenku Rachel McAdams (tato herečka je mimochodem po Hezkém vstávání žhavou kandidátkou na nejméně sympatickou fúrii roku).

Wilson jako Gil zde spolu s divákem proplouvá časem, ale i svým snem. Chtěl se podívat do pařížských 20. let, protože měl za to, že to je právě ta doba, kdy by měl žít. Tehdy bylo blaze, pomaleji, ženy nosily šaty místo džínů a každý den jste mohli zemřít ve válce. Totální romantiku však v zápětí střídá totální vystřízlivění, možná i samotného Allena. Každá doba je stejná, má své plusy i minusy. Klidně si tlachejte o tom, jak za komunismu bylo dobře. Ale nikdy si pak nevychutnáte to, co se děje právě teď.

Půlnoc v Paříži (Midnight in Paris)

Komedie / Romantický / Fantasy
Španělsko / USA, 2011, 94 min

Režie: Woody Allen
Hrají: Rachel McAdams, Marion Cotillard, Alison Pill, Adrien Brody, Owen Wilson, Michael Sheen, Léa Seydoux, Kathy Bates, Tom Hiddleston, Corey Stoll, Kurt Fuller, Gad Elmaleh, Olivier Rabourdin, Daniel Lundh, Guillaume Gouix, Michel Vuillermoz, Carla Bruni, Nina Arianda

Hodnocení: 5*****



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..