×
TOPZINE.cz

RECENZE: Nechápu, jak to dokáže. Z Carrie Bradshaw je máma na půl úvazku

FOTO: Nechápu jak to dokáže (2011)Nechápu, jak tohle dokáže někdo natočit. V nové komedii Sarah Jessica Parker zestárla natolik, aby mohla hrát maminu od dětí.

[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/nechapu-jak-to-dokaze-2011/]

Kariéra, nebo dítě? Zavedený stereotyp říká, že žena může mít buď jedno nebo druhé. Pokud se rozhodne pro oboje, skončí to katastrofou. Komedie Nechápu, jak to dokáže se zdánlivě snaží prostřednictvím příběhu pracující Kate (Sarah Jessica Parker) tuto rovnici zpochybnit. Ve skutečnosti ji ale posiluje a navrch přihodí ještě další klišé.

Pod filmem Nechápu, jak to dokáže bychom automaticky očekávali ženské jméno. Natočil ho ale britský režisér Douglas McGrath, který s žánrem romcom začínal. Jeho debutem byla adaptace románu Jane Austenové Emma (1996) s Gwyneth Paltrow v titulní roli. Po příchodu do Hollywoodu se prezentoval filmem Pochybná sláva (2006) o Trumanu Capotem. Kromě režírování se McGrath objevuje také před kamerou – naposledy vedle George Clooneyho v kriminálce Michael Clayton (2007).

Z dračice maminou

Kdysi dávno si to Carrie Bradshaw štrádovala po Manhattanu v botách značky Manolo Blahnik, byla svobodná a bez závazků. Pak přesedlala z televizního formátu na filmový, zestárla o pár let a vdala se za svého pana Božského. Nyní ji její herecká kariéra přivedla do role matky dvou dětí, která se snaží zvládnout kariéru, manžela a pečení sladkostí na školní besídku.

FOTO: Nechápu jak to dokáže (2011)
Unavená matka agentovi 007 těžko odolává. Zdroj: distributor filmu

Komedie Nechápu, jak to dokáže odhaluje vše důležité ve svém názvu a kostru jejího příběhu lze vyčíst z hereckého odsazení. Kate a jejího manžela Richarda (Greg Kinnear) čeká v práci velká příležitost, která ještě více zkomplikuje jejich rodinný život. Do toho se Kate setkává s Jackem (Pierce Brosnan), okouzlujícím spolupracovníkem z New Yorku. Ačkoli se film zoufale snaží vnutit divákovi, že existuje nějaký konflikt, zápletka nebo snad dokonce ohrožení rodiny, opak je pravdou. Postava Kate je tak čitelná a odhadnutelná, že je od začátku jasné, jak skončí.

Očima Oldřicha Mánerta: Sarah Jessica Parker má ráda své děti. A taky je úspěšná manažerka, kuchařka, manželka, kosmonaut a mnoho dalšího. Afektovanou bezchybnost jí naruší James Bond a ona se musí poprat se svým rozervaným nitrem. A má ráda své děti.

Jakékoli rozebírání nemá tváří v tvář otravnosti hlavní postavy, která má ráda svoje děti, smysl. Pro kohokoli s mozkem na krku se jedná o zážitek srovnatelný s lehkou operací bez narkózy. Pokud jste navíc pohlaví mužského, nedívejte se raději ani na plakát k filmu, je na něm totiž hrdinka, která má ráda své děti. Co mám pořád s těmi dětmi? Já nic, jen hlavní hrdinka tuto hlášku opakuje do zemdlení.

Hodnocení: 1*

Fráze nechápu, jak to dokáže se stává zaklínadlem, které diváka provází celým filmem. Slyší je snad stokrát z úst vedlejších postav – karikatur, pod kterými si má divák zřejmě představit lidi ze svého okolí, paničky v domácnosti, svobodné matky, šovinistické kolegy, nepříjemné tchyně. V úzce vymezené cílové skupině pracující matky žijící v Bostonu, může snímek uspět, u většiny diváků však vyvolá zdvižené obočí.

Patrně pod dojmem toho, že pracují s moderním tématem kariéra vs. dítě, zvolili tvůrci moderní způsob stylizace celého filmu. Sebevědomá narace umožňuje maximální identifikaci s hlavní hrdinkou – patří jí hlas ve voice overu (několikrát promluví z plátna přímo na diváka), sledujeme její imaginární úkolníček na zdi ložnice, děj filmu se zastavuje nebo zrychluje podle toho, jak se jí to hodí. K tomu se přidává ještě kvazi-dokumentární styl, ve kterém mluvící hlavy vedlejších postav komentují Katiny úspěchy a průšvihy.

Moderní přístup

Tato snaha o aspoň minimální ozvláštnění by samozřejmě byla vítaná, pokud by všechny postupy nebyly využity s takovou mírou předvídatelnosti. I divák, který si v kině sedí na vedení, předem ví, co která postava řekne, udělá nebo neudělá. Postava Kate je střídavě excentrická a patetická až plačtivá, ale v každé situaci naprosto nesnesitelná. Pochybuji, že by se s ní chtěl identifikovat kdokoli, a to včetně pracujících bostonských matek.

Čtěte více: S. J. Parker je spolu s Jolie nejlépe placenou herečkou Hollywoodu

Komedie také, jak bylo řečeno výše, hojně využívá různých klišé a stereotypů. I když důvodem jeho natočení bylo ukázat, že kariéra a dítě jdou dohromady, Kate přiznává, že si třeba bude muset vybrat mezi jedním nebo druhým. Kate je jako jediná dokonalá, protože ovládá (ženám údajně vrozený) multitasking, zatímco její manžel se dokonalosti téměř přiblíží, když si v závěru koupí notýsek na úkoly. Muži jsou zde obecně spíše neschopní, kromě pana Božského alias Jacka, jenž symbolizuje Katinu nejvyšší oběť pro rodinu.

FOTO: Nechápu jak to dokáže (2011)
Dokonalá matka cvičí, peče a chodí na třídní schůzky

Divák by se neměl nechat zmást délkou filmu – z příjemné hodinky a půl se v jeho společnosti stává nepříjemně delší doba. Komedie postrádá vtip až na jedinou výjimku, scénu, ve které bankéř Jack hraje bowling s pracující třídou a jedna ze spoluhráček mu slibuje, že když zahraje strike, odpustí mu jeho povolání. Tato jediná hláška naznačuje, že tvůrci filmu mají povědomí o nějaké sociální realitě, ve které žijí.

Snímek totiž připomíná jakousi prehistorickou hříčku, kde se žena stále ještě musí ospravedlňovat před svým okolím za to, že chce (nebo musí) pracovat. Možná pro bostonskou vyšší třídu může Kate symbolizovat hrdinku, protože se dokáže vyrovnat s tím, že zmeškala synovo první stříhání. Zbytek světa ale pravděpodobně nebude chápat, v čem je vlastně zakopaný pes.

Nechápu, jak to dokáže (I Don’t Know How She Does It)

Komedie
USA, 2011, 89 minut

Režie: Douglas McGrath
Hrají: Sarah Jessica Parker, Pierce Brosnan, Greg Kinnear, Olivia Munn, Christina Hendricks, Seth Meyers, Kelsey Grammer

Hodnocení: 1*



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..