Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

RECENZE: Muži, kteří nenávidí ženy. Fincher a Craig krotí sexy hackerku

Lucie Šimůnková

Lucie Šimůnková

11. 1. 2012

Pozor, pozor. Před plátna kin se svolávají všichni diváci, jimž při oznámení, že David Fincher natočí bestseller Stiega Larssona, začala odkapávat slina z koutků úst.

První otázka každého remaku zní: co přináší druhý film nového, kromě toho, že na stejném tématu se napakuje někdo další? V případě hollywoodských předělávek samozřejmě pro americké publikum odpadá povinnost číst titulky. Hůře ale hledáme přidanou hodnotu my ostatní, kteří občas v kině rádi slyšíme i jiný než anglický jazyk. První trailer k novému snímku Muži, kteří nenávidí ženy společně s plakátem a jménem režiséra ale namlsal i ty nezatvrzelejší skeptiky.

Davida Finchera lze bez obav označit za jednoho z nejoriginálnějších režisérů současnosti. V jeho filmografii takřka nezaznamenáte šlápnutí vedle. Od debutu Vetřelec 3 (1992), přes jedny z nejlepších thrillerů všech dob Sedm (1995) a Klub rváčů (1999), až po tematicky různorodé knižní adaptace z posledních let – příběh nikdy nedopadeného masového vraha Zodiac (2007), Fitzgeraldův Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008) nebo nejsdílenější novinku The Social Network (2010).

Švédská zbytečná krutost

Adaptaci první části úspěšné knižní trilogie Milénium, která poprvé vyšla v roce 2005, natočil dánský režisér Niels Arden Oplev. Kriminální thriller Muži, kteří nenávidí ženy (2009) se vyznačuje minimální shovívavostí k postavám, mrazivou atmosférou a strhující zápletkou. Úspěchem filmu je zejména to, do jaké míry se mu povedlo zachovat ducha knihy v téměř původním rozsahu, ale zároveň se vyhnout tupému kopírování.

FOTO: Girl with the Dragon Tattoo (2011)

Americká Lisbeth má víc kroužků na obličeji. Zdroj: distributor filmu

Do amerického remaku se pustil David Fincher, specialista na thrillery, který jak známo dokáže udělat napínavou podívanou i ze série právnických rozhovorů. Hlavním hrdinou jeho zatím posledního snímku je stockholmský novinář Mikael Blomkvist (Daniel Craig), který se po skandálu s článkem založeným na falešných informacích rozhodne v ústraní pracovat na vyřešení dvacet let starého zmizení dívky z prominentní rodiny.

V jeho snažení mu pomáhá i mladá počítačová hackerka Lisbeth Salander (Rooney Mara), která po složitém dětství špatně navazuje vztahy s lidmi a musí se vyrovnat s dohledem opatrovníka.

Přestože se v některých aspektech vyprávění drží knihy těsněji než první snímek, povedlo se Fincherovi natočit pozoruhodnou adaptaci. Podle různých rozhovorů se tvůrci snažili snímek co nejvíce pošvédštit. Kromě šedo-bílo-černého barevného ladění obrazu, které při natáčení sněhové krajiny není až tak ojedinělé, je však nejzřetelnějším mrknutím na sever oblíbený švédský přípitek skål a důsledná švédská výslovnost jména hlavního hrdiny.

Zvuková lahůdka

Larssonova kniha je psána velmi obrazotvorně a celé scény si čtenář může velmi snadno představit na plátně. Oba snímky si vhodné scény vybírají podle zvolené interpretace postav. Zatímco Mikael Blomkvist je pokaždé stejně umolousaný novinář (i když u Craiga se museli maskéři hodně snažit, aby vypadal omšele), postavy Lisbeth se velmi liší. Zatímco Oplev ukazuje dívku spíše jako nezávislou samotářku, spokojenou se svou existencí, Fincher představuje osamělou a sociálně retardovanou dívku. Nejlépe se tento rozdíl pozná na koncích filmů.

[youtube_660]G6w1ytOKQ3A[/youtube_660]

Hlavním přínosem amerického remaku ale není barevná škála ani herecké výkony (ačkoli velmi dobré), nýbrž perfektní a precizní práce se zvukovou složkou. Trent Reznor, frontman skupiny Nine Inch Nails, a Atticus Ross jsou také autory soundtracku k The Social Network (a držitelé Oscara za tento počin). Stejně dobře si vedou i zde.

Očima Nely Christovové: Po dechberoucí titulkové sekvenci už nespustíte oči z plátna. Hudební nářez zpod taktovky Trenta Reznora pak nejde ani nazvat doprovodem, vzhledem k tomu, že je hlasitější než oba hrdinové dohromady. A kdo z nich je vlastně ten hlavní? Fincher jako by se tentokrát rozhodl dát víc prostoru Lisbeth, která je díky své vyšinutosti mnohem pozoruhodnější než zuřivý reportér Blomkvist.

Ano, přiznávám, původní verzi jsem neviděla a asi to byla chyba. Mrazivá atmosféra severského filmu určitě ještě dodá thrilleru grády, a proto si radši schovám hvězdičku do zásoby.

Hodnocení: 4****

Ať už jde o rytmus připomínající tikot hodin, kontinuální hluboký zvuk korespondující s Lisbethiným odtržením od světa ve chvíli jejího prvního zneužití (později odhalený jako zvuk vysavače a tudíž potenciálního svědka / záchrany v její hrozivé situaci) nebo naprosto neadekvátní Orinoco Flow ve vrcholném okamžiku filmu, hudba vždy následuje obraz a dodává mu doslova další rozměr.

FOTO: Girl with the Dragon Tattoo (2011)

I agent 007 potřebuje někdy pomoct

Sám Fincher přiznává, že bez některých shod se nelze obejít a při adaptaci snímku nechtěl jít extrémní cestou a přesunout celý děj do Spojených států. Těžko říct, zda by to dopadlo lépe, ale určitě by se mohl vyhnout příliš násilnému pošvédštění. Polovinu síly film vyplýtvá na těkání mezi vykreslováním zasněžené atmosféry a snahou se zahřát a naplnit sliby, které divákům dal v prvním traileru.

Přesto se však Mužům, kteří nenávidí ženy zejména díky skvělému soundtracku daří udržet si vysoký standard Fincherových předchozích filmů a stejně tak i pozornost diváka, který do kina přišel buď jako fanoušek režiséra nebo jako milovník knižní předlohy. Ačkoli pravděpodobně očekával o trochu víc, zcela zklamán jistě nebude.

Muži, kteří nenávidí ženy (The Girl with the Dragon Tattoo)

Krimi / Drama / Mysteriózní / Thriller
USA / Švédsko / Velká Británie / Německo, 2011, 158 minut

Režie: David Fincher
Hrají: Daniel Craig, Rooney Mara, Stellan Skarsgård, Robin Wright, Christopher Plummer, Joley Richardson, Goran Visnjic

Hodnocení: 4****

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Muži, kteří nenávidí ženy. Fincher a Craig krotí sexy hackerku