TOP 5 literárních událostí roku 2012. Co letos otřáslo světem literatury?

Vybrali jsme pro vás pět nejvýznamnějších literárních událostí roku 2012, o kterých by měl každý fanoušek literatury vědět. Co podstatného se dělo ve světě? A o kom se letos nejvíce mluvilo?

Günter Grass protiizraelským básníkem

Německý spisovatel Günter Grass, držitel Nobelovy ceny za literaturu, proslul zejména svým románem Plechový bubínek (1959). Poslední kontroverzi vyvolal rodák z polského Gdaňsku v roce 2006, kdy se po mnoha letech přiznal, že coby sedmnáctiletý mladík roku 1944 nastoupil k Waffen SS.

Letos v dubnu, tedy o šest let později, se Grass přihlásil v médiích opět o slovo publikováním protiizraelsky zaměřené básně Was gesagt werden muss (Co je zapotřebí říci), v níž otevřeně kritizuje izraelský jaderný program a německý odprodej ponorek právě izraelské vládě. Báseň spustila zejména v Německu nečekaně ostrou diskusi, která na několik týdnů zaměstnala všechny významné deníky v zemi. Grass byl obviněn z antisemitismu a představitelé Izraele mu zakázali vstup do země.

Na svou kritiku navázal Grass básní Ein Held unserer Tage (Hrdina našich dnů), v níž oslavuje čin Mordechaje Vanunu, který roku 1986 světu vyzradil izraelský jaderný plán. Vanunu byl v Izraeli odsouzen za velezradu a odseděl si 18 let ve vězení.

K tématu:
Spisovatel Arnon Grunberg varuje: Izrael není jediný, kdo ohrožuje světový mír

Salman Rushdie vs. Joseph Anton

Salman Rushdie, britský spisovatel s indickými kořeny, patří bez pochyb k nejvýznamnějším žijícím literátům. Jako jeden z mála může říci, že mu kvůli jeho knihám dokonce jde o život.

Po zveřejnění Rushdieho čtvrtého románů Satanské verše, jenž se kvůli nelichotivému zobrazení proroka Mohameda dočkal nanejvýš kontroverzního přijetí v muslimském světě, na něj roku 1989 stárnoucí ájatolláh Rúholláh Chomejní uvalil fatvu, která autora odsuzuje k trestu smrti.

Zpočátku hrozivě vypadající soud donutil Rushdieho se řadu let skrývat pod falešným jménem Joseph Anton, které je složeninou jmen dvou Rushdieho oblíbenců, Josepha Conrada a Antona Pavloviče Čechova. O dvě desetiletí později se autor o životě pod hrozbou smrti rozepsal ve svých memoárech Joseph Anton: Vzpomínky, které letos vyšly současně v angličtině a řadě dalších jazyků. Nabízejí autorův vlastní pohled na jednu z nejvýznamnějších událostí v novodobé literární historii.

Přestože Rushdie sám tvrdí, že mu dnes už fakticky žádné nebezpečí nehrozí, na jeho hlavu je stále vypsána finanční odměna, která byla během roku 2012 dokonce navýšena. Kvůli podezření, že se na něj chystá atentát, se Rushdie letos také nezúčastnil Džajpurského literárního festivalu v indickém státě Rádžasthán.

K tématu:
Indičtí muslimové chtějí Rushdiemu zakázat vstup do země
Autor Satanských veršů Salman Rushdie vzpomíná na život pod hrozbou smrti
Salman Rushdie o životě pod hrozbou smrti: Už vím, kde je dno

Philip Roth a Gabriel García Márquez už nic nenapíšou

Svět letos přišel o dva významné literáty, kteří výrazně promluvili do literární historie 20. století. Ani jeden z nich však nezemřel. Jak je to možné?

V horkém červenci letošního roku zastihla čtenáře po celém světě tragická zpráva, že Gabriel García Márquez trpí demencí, která prakticky nedobrovolně ukončila jeho spisovatelskou kariéru. Veřejnosti to sdělil mladší bratr kolumbijského prozaika, Jaime García Márquez, který se rovněž vyznal z beznaděje: „Někdy pláču, protože cítím, že jej ztrácím.“

Letos pětaosmdesátiletý Márquez, který byl za svou tvorbu roku 1982 oceněn Nobelovou cenou, patří k nejvýznamnějším představitelům tzv. magického realismu. Na sklonku tisíciletí byla Márquezovi diagnostikována rakovina, ze které jej úspěšně vyléčilo ozařování. Totéž ozařování mělo však podle jeho bratra uspíšit nástup demence.

Philip Roth získal roku 2011 prestižní Man Booker International Prize., Zdroj: Manbookerprize.com

Americký židovský spisovatel Philip Roth nebojuje s nemocí, ale spíše s byrokracií.

Letos na sebe Roth, který příští rok oslaví osmdesátku, strhl pozornost zejména svým sporem s Wikipedií. Její administrátoři odmítli vyhovět autorově přání a změnit popis u jeho románu Lidská skvrna, neboť k takové změně potřebují sekundární zdroj. Roth tedy sepsal otevřený dopis zveřejněný v médiích, v němž si na Wikipedii a její postup stěžoval, což vyvolalo několik týdnů trvající diskusi o tom, jak Wikipedia vůbec funguje.

Nedlouho poté Roth šokoval ještě jednou, když francouzskému magazínu Les Inrockuptibles sdělil, že s psaním nadobro skončil. Hlavním důvodem je skutečnost, že se Roth cítí životem, který zcela obětoval literatuře, už příliš unaven, a současnému světu přestává rozumět.

Kontroverzní Nobelova cena pro Mo Jena

I letos byli v tradičním podzimním termínu vyhlášeni držitelé jednotlivých Nobelových cen. Za literaturu byl vyznamenán čínský prozaik Mo Jen (Mo Yan), což však v literárních kruzích po celém světě vyvolalo rozpaky. Nebylo přitom ani tak zpochybňováno Mo Jenovo literární umění, ale skutečnost, že Mo Jen je prorežimním spisovatelem, respektive spisovatelem oficiálně schváleným Komunistickou stranou Číny.

Do Mo Jena, který coby jeden z nejúspěšnějších čínských spisovatelů současnosti platí ve své zemi za skutečnou autoritu, se pustila třeba německá spisovatelka s rumunskými kořeny Herta Müllerová, taktéž držitelka Nobelovy ceny. „Když jsem se dozvěděla, že cenu získal Mo Jen, chtělo se mi plakat. Je to katastrofa. Velmi mě to pobuřuje,“ nebrala si servítky autorka, kterou čeští čtenáři znají třeba z románů Rozhoupaný dech či Srdce bestie. Jedním dechem dodala, že na rozdíl od řady čínských disidentů, kteří jsou v Číně léta vězněni, požívá Mo Jen nezměrných výhod, protože „oslavuje cenzuru“.

V podobném duchu reagoval i známý čínský umělec Aj Wej-wej: „Je to urážka lidství i literatury,“ napsal provokativní disident nejprve.

Wej-wej později svá slova mírnil, neboť Mo Jen v jednom z prvních rozhovorů pro média podpořil vězněného disidenta Liou Siao-po, nositele Nobelovy ceny míru za rok 2010. Navzdory tomuto přátelskému aktu však Nobelova cena za literaturu získala letos velmi kontroverzní pachuť.

K tématu:
Nobelovu cenu za literaturu pro rok 2012 získal Číňan Mo Jen

Středozemě se vrací na stříbrná plátna

Nemine rok, aby do kin nevtrhlo alespoň deset filmových adaptací literárních předloh světového věhlasu. Letos by mezi ně určitě patřily snímky/knihy jako Miláček francouzského klasika Guye de Maupassanta, Tolstého Anna Karenina, beatnická bible Na cestě Jacka Kerouaca, Pí a jeho život podle románu Yanna Martela, Cosmopolis Dona DeLilla či Velký Gatsby Francise Scotta Fitzgeralda.

Mezi nimi však logicky ční první návrat do Středozemě J. R. R. Tolkiena, Hobit: Neočekávaná cesta. Režie trpasličího prequelu k Pánovi prstenů se opět ujal osvědčený Peter Jackson, který nepříliš obsáhlou knihu roztáhl celkem do tří filmů.

Hobití horečka odstartovala s prosincovou premiérou, přičemž během několika málo dnů bylo jasné, že bude příběh o cestě Bilba Pytlíka a party trpaslíků k Osamělé hoře trhat návštěvnické rekordy. Nadšence nejrůznějších věkových kategorií neodradily ani smíšené recenze na první díl z plánované trilogie. Pokračování přitom zaútočí na diváky až v prosinci 2013, závěr trilogie pak o další rok později.