Menu
TOPZINE.cz
Hudba

Souboj techniky a ega. Kdo byl nejlepším kytaristou 80. let?

Martin Palounek

Martin Palounek

4. 9. 2011

Foto: Angus Young!Speciál!V posledním díle cyklu o osmdesátých letech se podíváme na nejvýraznější mistry šesti strun té doby. Zaměříme se na hráče, kteří změnili zásadním způsobem techniku hry i celkový pohled na kytarová sóla vůbec.

Foto: Angus Young

Angus Young, Zdroj: acdc.com

Osmdesátá léta jsou pro kytarovou techniku naprosto zásadní. Některé legendy let předešlých pilují poslední detaily svých výrazových prostředků a stávají se tak inspirací pro nové následovníky. Čas od času se z ničeho nic objeví naprosto neznámý virtuóz, který namísto toho, aby navazoval, přichází s něčím naprosto nevídaným.

Čtěte také: Uječený zpěv ovládl metal 80. let. Podívejte se na Ozzyho éru

Začíná souboj, kdo bude nejtvrdší, nejrychlejší a nejlepší. Kytara se stává prostředkem k expanzi již tak přebujelého ega. Kdo neumí hrát na kytaru, bere do ruky papírovou nebo se učí hrát na air guitar. Éra kytary je v plném proudu.

Ritchie Blackmore

Asi nejvlivnější osobností techniky hry na kytaru vůbec je Ritchie Blackmore. Jeho legatová technika, příklepy a trylky se staly živou učebnicí pro generace rockových kytaristů. Vše bylo důkladně promyšlené a odehrané s naprostou lehkostí. K tomu nesmí chybět výraz „vlezte mi všichni na záda“ a hvězda je na světě.

V roce 1975 opouští Deep Purple a zakládá vlastní kapelu Rainbow. Původně sólový projekt se mu jaksi zvrtl do monstrózního projektu, s vokalistou Ronniem Jamesem Diem nastala zlatá éra. V roce 1984 se opět vrací do Deep Purple, kde v roce 1993 prožívá nový epochální rozchod a vrací se zpět k Rainbow. Po roce 1997 se zaměřuje výhradně na nový projekt, který rozjíždí se svou přítelkyní, později manželkou, Candice Night. Ve formaci nazvané Blackmore’s Night fungují dodnes.

Angus Young

Šílené běhání po pódiu, skoky, bluesové postupy prošpikované nebluesovými nápady, arpeggia hrané jednou rukou a mnoho, mnoho powerchordů – to je výraz kytaristy Anguse Younga. V krátkých šortkách a bláznivé školní uniformě s červeným Gibsonem SG je jednou z nejvýraznějších postav rockové historie.

V roce 1980 umírá zpěvák a autor mnoha písní Bono Scott a AC/DC jsou postaveni před otázku, zdali pokračovat dál. Scottovi rodiče však kapelu tlačí do toho, aby našla nového frontmana, a najímají zpěváka z kapely Geordie, Briana Johnsona. S albem Back in Black se tak vyšvihávají zpět na vrchol žebříčků, kam patří.

Eddie Van Halen

Člověk, který vzal techniku, s kterou si občas jeho předchůdci vypomáhali při hraní obtížných partů, tapping, a postavil na ní svůj výraz a svou značku. Geniální kytarista, klávesák, producent a skladatel, který zničil stovky kytar jen proto, aby je vylepšil.

První album nazvané originálně Van Halen bylo vydáno v roce 1978 a okamžitě se uchytilo, kapela vystartovala jako raketa. Dvojice Eddie Van Halen/David Lee Roth přinášela sladké plody vzájemné spolupráce. Po krátké době si ovšem lezli vzájemně tolik na nervy, že se v roce 1982 Eddie přihlásil do Kiss jako náhrada za kytaristu Ace Frehleyho. Gene Simmons jeho žádost ale zamítl, protože podle něj mělo smysl ve Van Halen pokračovat. Nakonec měl pravdu, i přes miliony rozepří kapela jela dál až do nedávné doby.

Yngwie Malmsteen

Arpeggia, arpeggia a zase jen arpeggia, tak by někteří charakterizovali Yngwieho Johanna Malmsteena, virtuóza s neskutečnou technikou a ještě neskutečnějším egem, průkopníka shreddu a de facto objevitele neoklasické hry na kytaru.

V roce 1982 si ho všimli lidé z nahrávacích společností a tak začal hrát se skupinou Steeler. Rok poté se přestěhovalAlcatrazz. Své sólové album Rising Force vydal v roce 1984 a se stejnojmennou skupinou složenou ze samých virtuózů koncertuje doteď, byť velmi často obměňuje obsazení.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Souboj techniky a ega. Kdo byl nejlepším kytaristou 80. let?