Se sněhem je to již tradičně bída, ale teploty občas spadnou i pod bod mrazu. A kdy jindy se naskytne příležitost k tomu, abyste trávili dlouhé hodiny zachumlaní u hrnku dobrého čaje s pořádně objemnou knihou? Proto jsme vybrali deset knih, které se pro tyto okamžiky hodí nejvíce.
Michael Cunningham: Domov na konci světa
Michael Cunningham je známý především díky románu Hodiny. V jeho stínu však bývají zapomenuty autorovy další, neméně kvalitní knihy. Domov na konci světa je příběhem o lásce, která se vzpírá všem tradičním škatulkám a bere na sebe nekonečné množství podob.
„Tak trochu jsme doufali, že jednou třeba potkáme lásku, ale moc jsme se s tím netrápili, protože se nám zdálo, že na to máme ještě spoustu času. Láska nám připadala jako něco příliš definitivního, a proto nezajímavého, a byla to přece láska, co zruinovalo naše rodiče. Láska je odsoudila k životu naplněnému hypotečními splátkami a opravami domu, k nezajímavému zaměstnání a k brouzdání po rozzářených uličkách supermarketu ve dvě odpoledne. Doufali jsme v lásku jiného druhu, v lásku, která by si uvědomovala naši lidskou křehkost a promíjela nám ji, a přitom nijak nezmenšovala naše velkorysejší představy o sobě samých. Připadala nám docela dobře možná. Nebudeme-li o ni příliš úporně usilovat, nebudeme-li kvůli ní panikařit, může se stát, že nás taková vysněná, obohacující láska doopravdy jednou potká. Pokud si dokážeme někoho takového vůbec představit, pak taková osoba určitě někde existuje. A mezitím nás musí uspokojovat sex.“
Jonathan a Bobby jsou přátelé od dětství. Dospívají v euforických šedesátých letech, kouří marihuanu a jako celá jejich generace sní o Woodstocku. Vztah mezi nimi však nezůstane jen u přátelství. Jejich cesty se rozdělí, aby se znovu sešli, tentokrát však ještě se ženou Clare, která jejich osudovou trojici doplní. Má však tento vztah naději fungovat? A jaké budou jeho důsledky?
Markus Zusak: Zlodějka knih
Zlodějka knih, dívka Liesel, žije v Německu v době druhé světové války. I když nepatří k pronásledovaným, v jejím životě není mnoho místa pro radost. Vychovávají ji pěstouni, příliš nerozumí světu kolem sebe, a navíc se denně setkává s nespravedlností a hrůzou války. Přes to všechno ale najde skulinku, kterou každodenní realitě uniká. Knihy.
Pascal Mercier: Noční vlak do Lisabonu
Inspirativní příběh o tom, že na změnu není nikdy pozdě a že podnětem k ní se může stát i zdánlivá maličkost. Právě takovou osudovou proměnou prochází hrdina Nočního vlaku do Lisabonu, profesor klasických jazyků Gregorius.
„Gregorius seděl po jídle před prázdným talířem a dýmajícím šálkem kávy a měl pocit, že v celém svém životě nebyl tak bdělý jako teď. A připadalo mu, že to není záležitost odstupňování, jako když někdo pomalu setřásá spánek a je čím dál bdělejší, až už je tu zcela přítomný. Bylo to jinak. Byl to jiný, nový způsob bdělosti, nový způsob bytí na světě, o němž dosud nic nevěděl. Když se objevilo Gare de Lyon, vrátil se na své místo, a když potom položil nohu na nástupiště, připadalo mu, že poprvé vystupuje z vlaku při plném vědomí.“
Jeho život měl vždy jasný řád, a popravdě – nebyl moc zajímavý. To se ale jednoho rána změní díky setkání s portugalskou ženou, jež odstartuje jeho proměnu v člověka, který miluje život a dokáže si ho vychutnat.
Antoine de Saint-Exupéry: Citadela
Stejně jako Exupéryho Malý princ i Citadela je kniha plná perel. S trochou nadsázky se dá říct, že co odstavec, to skvělá myšlenka. Nečekejte žádný ucelený příběh, který budete sledovat od začátku až do konce.
Jde spíše o fragmenty a postřehy, které se týkají nejrůznějších oblastí lidského života a otázek jeho smyslu. Je to kniha, ke které se budete chtít vrátit. Máte-li v sobě alespoň trochu filozofického ducha a rádi rozjímáte, pak určitě nebudete zklamaní.
Erich Segal: Doktoři
Neuvěřitelně poutavé čtení, to jsou Doktoři od Ericha Segala. Příběh několika postav, které pocházejí z rozličných prostředí, ale v jednom místě se jejich cesty protnou – stávají se spolužáky na Harvardu, kde studují medicínu. Nejrůznější osudy a nejrůznější životní fáze, kariéra i osobní život, zklamání i happy end. Doktoři jsou pestrou mozaikou životních osudů, kvůli které nepůjdete spát a vydržíte číst až do rána.
Umberto Eco: Pražský hřbitov
Při čtení Pražského hřbitova je těžké ubránit se pocitu, že se jedná o skutečnou historickou knihu a napětí na čtenáře čeká od začátku až do konce. Většina postav navíc skutečně žila. Stejně tak vykreslení Paříže předminulého století a všech událostí působí věrohodně. Hned na začátku v jedné pařížské hospodě se objevuje slavný Sigmund Freud, dále například Alexander Dumas, Napoleon III. a další.
Čtěte také: Umberto Eco: Jméno růže. Když tajemství zabíjí
Ale má to jeden háček – hlavní postava, podvodník Simonini či Abbé Dalla Piccola, je zcela fiktivní. Navíc trpí poruchou rozdvojené osobnosti, a tak se vyprávění víc a víc zamotává. Stěžejním bodem příběhu je nenávist k Židům a události, které později vedli ke vzniku antisemitismu. Ecovo vyprávění je skutečně barvité, a tak ani nepostřehnete, že se i přes velký počet stran blížíte ke konci.
Ivan Alexandrovič Gončarov: Oblomov
Ruské romány s desítkami postav a několika stovkami stran jsou pro dlouhé zimní večery jako stvořené. Gončarovův Oblomov vypráví o osudu muže, kterého zabije jeho vlastní povaha.
„Na deset míst za jeden den – nešťastník!“ uvažoval Oblomov. „A to je život!“ mocně pokrčil rameny. „A kde zůstane člověk? Proč se tak tříštit a namáhat? Není to ovšem vůbec špatné, podívat se do divadla nebo se zamilovat do nějaké Lydie… Je milounká! Trhat s ní na venku květiny, projíždět se – to je pěkné; ale na deset míst za jeden den – nešťastník!“ usoudil, obrátil se naznak a radoval se, že nemá tak pošetilé touhy a nápady, že se netrmácí, ale tadyhle leží a zachovává si svou lidskou důstojnost i svůj klid.
Gončarov tento rys v knize označuje jako oblomovštinu. Ilja Oblomov je sice hodný a dobrosrdečný, ale zároveň ztratil chuť k životu a je neskutečně líný. Veškerá činnost mu připadá zbytečná, tento postoj nezlomí ani láska.
Radka Denemarková: Kobold
Kobold, to jsou dvě knihy v jednom: Přebytky něhy (O vodě) a Přebytky lidí (O ohni). Příběh je od začátku zahalený mlhou a je těžké odhadnout, co je realitou a co pouhou iluzí.
Přebytky něhy sledují osud dvou lidí, křehké Helly a krutého Kobolda, líčí domácí násilí, nepochopitelnou závislost a nemožnost úniku. Přebytky lidí jsou pak jakýmsi volným pokračováním další generace, Koboldovy nevlastní dcery, která jako matka samoživitelka bojuje se společností. Nelehká témata, která jsou navíc podaná z jiného úhlu pohledu, než na jaký jsme zvyklí.
Hermann Hesse: Stepní vlk
Stepní vlk, napůl zvíře, které je ovládáno pudy a vášní, na druhé straně spořádaný, konvencemi svázaný člověk. Psychologický román o tom, kolik různých podob se v nás může ukrývat a jak je těžké se s nimi sžít.
„Čára osudu je u tohoto typu lidí vyznačena tím, že je pro ně sebevražda tou nejpravděpodobnější smrtí, alespoň v jejich představách. Předpokladem tohoto ladění, které je téměř vždy patrné již v raném mládí a které tyto lidi provází po celý život, není snad obzvláště malá životaschopnost, naopak lze mezi „sebevrahy“ najít mimořádně houževnaté, dychtivé a průbojné povahy. Ale tak, jako jsou povahy, které mají i při sebemenším onemocnění sklon k horečkám, tak povahy, kterým říkáme sebevrazi, a jež jsou velmi vnímavé a sentimentální, mají sklon při sebemenším rozrušení intenzivně se oddávat představám o sebevraždě.“
V knize Stepní vlk se Hesse zabývá mnoha zásadními tématy – otázkou smyslu života, proměnou osobnosti, sebevrahy, ale také sexualitou a halucinacemi. Jak se s těžkostmi života vyrovná Harry Haller, tedy onen stepní vlk? Proměna, kterou podstoupí, bude vskutku magická.
Jack Kerouac: Maloměsto, velkoměsto
Že znáte romány Jacka Kerouaca jako své boty a nic vás na nich nemůže překvapit? A četli jste už román Maloměsto, velkoměsto?
Čtěte také: Vize Codyho je nadčasově sestavenou mozaikou. Jejím autorem je Jack Kerouac
Od jeho zbylé tvorby se totiž značně liší. Nejen že v knize chybí zběsilé popisy pijáckých nocí, cestování, přespávání v horách, meditace či jazz. Dokonce i samotná forma knihy je konvenčnější, nejde o žádné spontánní psaní. Příběh je překvapivě propracovaný, popisuje osudy osmi sourozenců, kteří se potýkají s nejrůznějšími problémy. Téměř všechny postavy mají své reálné předobrazy, a to především z řad spisovatelovy rodiny a přátel.
Napište komentář