4 fotky 
Hluboké historické znalosti a výtečné vypravěčské schopnosti italského spisovatele a sémiologa Umberta Eca činí četbu románu Jméno růže (1985, česky) poutavým a napínavým dobrodružstvím.
Středověcí písaři mohli při práci ve skriptóriích narazit na různá tajemství. Zdroj: Wikipedia Commons
Sychravé a chladné počasí, zamlklí a podezřívaví mniši, přísná řehole, nepřístupná knihovna hájící svá tajemství, tajemství, která mohou zabíjet, to vše činí nejmenované hornoitalské benediktýnské opatství vskutku nehostinným a ponurým místem. Přitom právě zde má dojít k důležitému jednání mezi císařskou a papežskou stranou ve věci ideologického sporu. Vše však mění nalezená mrtvola jednoho z mnichů.
Nebezpečné tajemství
Kdo je vrah? Otázka, již si klade učený anglikánský františkán Vilém z Baskervillu, vyslaný sem císařskou stranou, aby pomohl jednání zprostředkovat. Mají pravdu ti, kteří vraždění připisují řádění Antikrista? Nebo má souvislost s jednáním? Stojí za ním náboženský fanatik nebo jen lidská nízkost? Cesta k odhalení je křivolaká a zdlouhavá. A mrtvol přibývá.
Italský hrad Castel del Monte svým tvarem inspiroval Eca při líčení tajuplné knihovny. Foto: Niccolò Rigacci
Nemá-li jednání zkrachovat, musí Vilém z Baskervillu, spolu se svým učedníkem, novicem Adsonem z Melku, odkrýt úzkostlivě střežené tajemství opatství. Cesta k němu vede skrze bludiště knihovny, záhadná čísla a mnohoznačné kódy.
Mnohovrstevnatost díla
Ecova kniha je koncipována jako překlad nalezeného rukopisu Adsona, jenž v něm vzpomíná na události, k nimž v roce 1327 na benediktýnském opatství došlo. Vzhledem k mnoha rovinám, které se v románu prolínají, ho lze jen obtížně žánrově zařadit. Ústřední detektivní zápletka často přechází v historické záznamy, teologické a filosofické úvahy a nechybí dokonce ani koláže dobových textů.
Italský spisovatel a sémiolog Umberto Eco rád nechává hovořit řeč symbolů.
Nic z toho nicméně neubírá románu na čtivosti. Naopak zmíněné pasáže dodávají knize dojem autentičnosti, umožňují lépe pochopit zápletku děje a umocňují tak zážitek z četby.
Bohatá symbolika
A neboť je Umberto Eco v první řadě sémiolog a estetik, nelze se divit, že jeho román rovněž překypuje bohatou symbolikou. Kupříkladu knihovna v románu vystupuje jako bludiště, jímž musejí Vilém a Adson projít, chtějí-li se dobrat poznání. Požár knihovny na konci knihy pak zase symbolizuje blížící se konec středověku a panujících společenských poměrů. Podobných symbolů ukrývá text mnoho.
Čtěte také: Petr a Lucie Romaina Rollanda
Eco obecně dokáže svých teoretických znalostí využívat velmi zdařile a nápaditě. Četba jeho knihy čtenáře nevtíravě poučuje a nechává ho nahlédnout do světa pozdního středověku, probíhajících náboženských polemik a života knihoven a skriptorií.
Ukázal mi tajemné znaky, které teplo plamene jako zázrakem vyvolalo. „Venantius si chtěl zaznamenat důležité tajemství a použil inkoustu, který nezanechá stopu a objeví se při zahřátí. Nebo použil šťávy citrónu. Protože nevím, jaké substance použil a protože by znaky mohly zas zmizet, uděláme nejlíp, když je opíšeš. Máš dobré oči. Dělej honem, opiš je věrně a udělej je třeba větší.“ Což jsem učinil, aniž bych věděl, co vlastně opisuji. Jednalo se o několik řádek černokněžnických znaků … .
(ECO, Umberto: Jméno růže. 1. vydání. Praha: Odeon, 1985.)
Zdroj: ECO, Umberto: Jméno růže. 1. vydání. Praha: Odeon, 1985.
