×
TOPZINE.cz

Vybrali jsme 10 knižních tipů, které vám rozjasní sychravý podzim

Máme tady podzim. Ideální čas uvařit si čaj, usednout do pohodlného křesla a vzít do ruky dobrou knihu. Nechte se při jejím výběru inspirovat našimi tipy. Pro některé tituly možná budete muset zaběhnout do knihovny či antikvariátu, jiné leží na pultech knihkupců. Všechny ale rozhodně stojí za to!

A máme zde sychravý podzim. Co říkáte na horký čaj a dobrou knihu?, Zdroj: sxc.hu

Marlena de Blasi: Tisíc dnů v Toskánsku

OBR: Marlena de Blasi: Tisíc dnů v ToskánskuIdeálním místem, kde se trochu ohřát, je slunná Itálie. Prožijte spolu s Marlenou de Blasi a jejím benátským manželem Fernandem tisíc dnů v Toskánsku. Jedná se o volné pokračování autorčina prvního románu Tisíc dnů v Benátkách. Požitky z tohoto čtení mohou být doslova smyslové, jelikož de Blasi je bývalou šéfkuchařkou a poradkyní v oboru mezinárodní kuchyně. Umí barvitě vyprávět nejen o italské mentalitě a folkloru, ale také o místní vyhlášené kuchyni. Svůj příběh doplňuje výtečnými recepty. Kdo se jich nezalekne, může si doma navodit toskánskou atmosféru se vším všudy.

Marlena de Blasi: Tisíc dnů v Toskánsku, přeložila Daria Dvořáková, vydalo nakladatelství BB/art v roce 2010, 253 stran.

Čtěte také: Podzimní výlet: Zažijte středočeský Halloween či prohlídku při svíčkách

Ukázka z knihy
Kdykoli jdeme kolem pekaře, on, nebo občas jeho žena, na nás čeká na silnici před krámkem s kusy dosud teplé pizzy bianca zabalené do tlustého šedého papíru. Je natenko vytažená z chlebového těsta, pokapaná olivovým olejem, poprášená mořskou solí a pak na minutu či dvě vhozená do pece k chlebu. Pak ji pekař vytáhne ven na staré dřevěné pekařské lopatě, rozkrájí ji tenkým nožem a celou ji i s lopatou položí na stůl u dveří. Na tuto vůni čeká celá vesnice.

Louis de Bernières: Mandolína kapitána Corelliho

OBR: Louis de Bernières: Mandolína kapitána CorellihoTěm, kteří by se rádi z Itálie přesunuli ještě víc na jih, nelze nedoporučit román anglického spisovatele Louise de Bernières s názvem Mandolína kapitána Corelliho. Nenechte se odradit nepříliš povedeným filmovým zpracováním a začtěte se do dramatického milostného příběhu odehrávajícího se na polozapomenutém řeckém ostrůvku Kefallénie. Nechybí mu napětí, notná dávka naturalismu ani humor.

Čtěte také rozhovor s překladatelem Viktorem Janišem!

Louis de Bernières: Mandolína kapitána Corelliho, přeložil Viktor Janiš, vydalo nakladatelství BB/art v roce 2010, 253 stran.


Ukázka z knihy
Ergo, podmínky byly jako stvořené pro to, aby se pod pláštíkem tmy každá volná zeď zaplnila neohrabanými bílými písmeny, zvláště když díky zvláštnostem individuálního rukopisu byla písmena ještě nerozluštitelnější. ENOSIS zápolilo o prostor s ELEFTHERIA, heslo „Ať žije král“ se bez větších problémů dělilo o prostor se sloganem „Proletáři všech zemí, spojte se“ a nápis „Makaróni, táhněte domů“ sousedil s výzvou „Duce, vyser si voko“. Ctitel lorda Byrona napsal nejistou latinkou „Snil jsem, že Řecko ještě svobodné je“ a generál Tsolakoglu, řecký Quisling, se objevoval všude jako postavička z komiksu a spolu s Ducem se dopouštěl různých obscénních a odporných skutků.

Gabriel García Márquez: Sto roků samotyOBR: Gabriel García Márquez: Sto roků samoty

Již osmého českého vydání se letos dočkalo stěžejní dílo nejvýznamnějšího latinskoamerického spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze. Sto roků samoty přivádí čtenáře do fiktivní tropické vesnice Macondo a seznamuje ho s životem šesti generací rodiny Buendíů. Není žádným tajemstvím, že se jedná o román napsaný v duchu magického realismu, a proto se nedivte tomu, že Macondo si vystačí desítky let bez hřbitova, občas se tu prožene létající koberec a led je považován za stavební materiál budoucnosti.

Gabriel García Márquez: Sto roků samoty, přeložil Vladimír Medek, vydalo nakladatelství Odeon v roce 2012, 320 stran.

Jon Krakauer: Útěk do divočiny

OBR: Jon Krakauer: Útěk do divočinyChris McCandless ve svých dvaadvaceti letech odpromoval, opustil domov, své peníze věnoval charitě a vydal se na Aljašku hledat sám sebe a žít v souladu s přírodou. Jeho deníkové záznamy inspirovaly spisovatele Jona Krakauera k sepsání strhující knihy. Sean Penn se okamžitě po jejím přečtení rozhodl natočit film. K čemu inspiruje Chrisův příběh vás?

Jon Krakauer: Útěk do divočiny, přeložil Jiří Martínek, vydalo nakladatelství Columbus v roce 2007, 268 stran.

Čtete také: Sean Penn: Kdybych nerespektoval sny, nemohl bych dělat filmy


Ernest Hemingway: Zelené pahorky africké

OBR: Ernest Hemingway: Zelené pahorky africkéErnest Hemingway, jak ho možná dosud neznáte. Román menšího rozsahu s názvem Zelené pahorky africké není fikcí, nýbrž přesným pozvolným popisem autorovy lovecké výpravy do Afriky. Líčení tamní uchvacující krajiny a autorovy lovecké vášně nebo možná i posedlosti tvoří jeho hlavní, nikoli však jediné téma. Nalezneme zde také zmínky o Hemingwayově tvůrčí krizi či jeho pohled na soudobé spisovatele. Fajnšmekrům by rozhodně toto dílo nemělo uniknout.

Ernest Hemingway: Zelené pahorky africké, přeložili Luba a Rudolf Pellarovi, vydalo nakladatelství Panorama v roce 1979, 226 stran.

Čtěte také: Ernest Hemingway volá: Hrana zvoní tobě!

Ukázka z knihy
Ona je to sice rozkoš honit se za něčím, po čem člověk už dlouhou dobu silně touží, i když ho to vždycky znova přelstí a přechytračí a i když mu každý den přináší nový nezdar. Hlavně že si může lovit a hlavně že má pokaždé, když si vyjde, vědomí, že se dřív nebo později štěstí obrátí a jemu se dostane příležitosti, po které prahne. Ale přestává to být rozkoš, když má vymezený čas, během něhož musí svého kudu dostat, nebo ho už nedostane vůbec a třeba ho ani nezahlídne. Takhle by lov vypadat neměl.

George Orwell: Deníky I.

Do kategorie Spisovatelé, jak je možná neznáte bychom mohli bezpochyby zařadit i první souborné vydání deníkových zápisků George Orwella z let 1931–1940. Počáteční záznamy mají cestopisný charakter – Orwell v nich popisuje svůj tulácký život, v dalších částech se s ním přesouváme do Maroka a poznáváme ho jako náruživého chovatele a pěstitele. Filozofické úvahy se mísí s komentáři politické situace a informacemi o denní snůšce slepic.

Kdo si Deníky oblíbí, může se těšit na jejich pokračování, jež je zařazeno v edičním plánu nakladatelství Argo.

George Orwell: Deníky I., přeložili Vladimír Rogalewicz, Hana Rogalewiczová a Petra Martínková, vydalo nakladatelství Argo v roce 2011, 368 stran.

Alexandra Salmela: 27 aneb Smrt vás proslaví

OBR: Alexandra Salmela: 27 aneb smrt vás proslavíSedmadvacetiletá studentka finštiny Angie odjíždí do Finska. Má v plánu se v tomto magickém věku proslavit a nezbývá jí moc času. Co si o tom myslí Pan Prasátko, kočka Kassandra a Opel Astra? A co si o seveřanech myslí Angie? To vše a mnohem víc se dozvíte v debutu původem slovenské spisovatelky Alexandry Salmely. Za svoji prvotinu obdržela ve Finsku, kam přesídlila a kde založila rodinu, cenu deníku Helsingin Sanomat a byla zde nominována i na státní literární cenu.

Alexandra Salmela: 27 aneb Smrt vás proslaví, přeložila Barbora Špronglová, vydalo nakladatelství Argo v roce 2012, 336 stran.


Ukázka z knihy
Dneska je mi dvacet sedm. Proto jsem dala dohromady následující seznam:
Kurt Cobain 27 let, 1 měsíc, 16 dní.
Brian Jones 27 let, 4 měsíce, 5 dní.
Jim Morrison 27 let, 6 měsíců, 25 dní.
Janis Joplin 27 let, 9 měsíců, 15 dní.
Jimi Hendrix 27 let, 9 měsíců, 21 dní.
Mám rok na to, abych se proslavila, tragicky zemřela vinou alkoholu, drog, smrtelné nemoci, strašlivé nehody, sebevraždy nebo vraždy a pak žila navždy v planoucích srdcích svých obdivovatelů.

Josef Škvorecký: Legenda Emöke

OBR: Josef Škvorecký: Legenda EmökeVzpomínky na prázdniny nemusejí být vždy dobrodružné, nemusejí se odehrávat v exotických končinách a nemusí nám v nich jít o život. Přesto se něčím vryjí do naší paměti a už navždy nám budou připomínat TO léto…

Lyrická novela letos zesnulého Josefa Škvoreckého nesoucí tajemný název Legenda Emöke se odehrává v rekreačním středisku za dob tuhého socialismu a vypráví o jednom neobyčejně poetickém letním setkání.

Josef Škvorecký: Legenda Emöke, vydal Československý spisovatel v roce 1965, 71 stran.

Čtěte také: Zemřel Josef Škvorecký. Připomeňte si jeho Legendu Emöke

Ukázka z knihy
Šli jsme po bílé noční ulici mezi poli, po obou stranách třešňové stromy a bílé patníky a vůně trávy a miliardy hlásků drobných živočichů v trávě a ve větvích. Vzal jsem Emöke pod paží, nebránila se, chtěl jsem něco říkat, ale nic mě nenapadlo. Nic, co bych mohl, směl říct, neboť špatné svědomí mi nedovolovalo spustit stavidla obvyklé srpnové noční výmluvnosti, kterou za takové noci neodmítne žádná žena na rekreaci, je-li mluvčí přijatelně mladý a nepříliš přesmíru šeredný, protože jsem si znovu uvědomil tu věc života a smrti a to, že ona je jiná, hlubší, vzdálenější než jiné dívky.

Erin Morgensternová: Noční cirkus

OBR: Erin Morgensternová: Noční cirkusCirkusové prostředí je pro spisovatele vděčným námětem. Cirkus americké autorky Erin Morgensternové hraje v noci, nemá žádnou reklamu a dějí se v něm neobyčejné věci. Pokud sáhnete při svém podzimním čtení po tomto titulu, buďte si jistí, že vám ještě dlouho zůstane pod kůží jeho fantastická atmosféra. Budete si živě představovat všechny barvy vířící pod šapitó a ve vzduchu cítit čáry.

Erin Morgensternová: Noční cirkus, přeložil Radovan Zítko, vydalo nakladatelství Ikar v roce 2012, 438 stran.

Čtěte také: RECENZE: Letní smrt Monse Kallentofta. Snaha o severskou krimi skončila fiaskem


Archibald Joseph Cronin: Velká neznámá

Na druhou stranu mohou být letní zážitky také velmi dobrodružné. Ba dokonce detektivní. Hrdina románu Velká neznámá Pavel Mathry se na konci školního roku dozvídá, že jeho otec není mrtev, jak se dosud domníval, ale sedí ve vězení za násilnou vraždu. Pavel nechce věřit tomu, že by jeho vlastní rodič byl schopen tak hrůzného činu, a začíná trpělivě rozkrývat okolnosti spletitého, dávno uzavřeného případu. Jak bude jeho urputné úsilí odměněno, se dozvíte po přečtení dvou set napínavých stran.

A. J. Cronin: Velká neznámá, přeložila Soňa Nová, vydalo nakladatelství Ivo Železný v roce 1994, 227 stran.

Ukázka z knihy
Sám, v hostinském pokoji, kde spal už včera, se posadil na pelest. Hlavu měl rozpálenou a nohy prostydlé. Nejasně tušil, že se nastydl, ale připadalo mu to nepodstatné. A také čím víc se zvětšovala jeho fyzická nevolnost, tím byl jeho mozek jasnější. Živě viděl obraz svého marného úsilí, viděl také, že pokud nevyvolá bouři, může v té marnosti pokračovat. Potřeba rozhodného a otevřeného činu v něm narůstala jako veliká řeka, která se rozlévá z břehů. Toto podivné nutkání zatlačilo na jeho přirozenou vyrovnanost a zdravý rozum. Bylo mu všechno jedno, jako šílenci.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..