×
TOPZINE.cz

VIDEO: Do Varů přijel Ježíš z Big Lebowskiho. Tentokrát ale kouli neolizoval

Olizování koulí je Torturrova parketa, Zdroj: distributor filmu

!Exkluzivně!Předposlední den Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary přinesl hned několik slavných osobností, které přijely podpořit své snímky. Na červeném koberci se tak prošel John Turturro, Josef Abrhám a další. A pro ty, kterým vadil déšť, jenž trval celou noc, bylo přichystáno hned několik indie komedií.

Olizování koulí je Turturrova parketa, Zdroj: distributor filmu

Dnešek přinesl fanouškům hned několik setkání se známými tvůrci a herci. Především na světovou premiéru snímku Někde dnes večer dorazil John Turturro – a hodnocení filmu i to, co říkal na tiskové konferenci, si můžete přečíst níže.

Z českých hvězd pak festival ve Varech navštívilo trio hereček Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová a Jiřina Jirásková. Všechny tři se potkaly před 42 lety v komedii Světáci, a i když se jejich mužské protějšky (Sovák, Brodský, Libíček) uvedení zrestaurované verze na filmovém festivalu nedožily, alespoň tyto dámy pozdravily fanoušky v sále. Podobně na tom byl i snímek Odcházení, který podpořil Josef Abrhám, Dagmar Havlová a Jan Budař.

Podívejte se na video od Mileny Koljenšič

video

Někde dnes večer (Somewhere Tonight, USA / Nizozemsko, 2011)

Další hořkosladká komedie a další snímek, který si na festivalu ve Varech odbyl svoji světovou premiéru. Kvůli tomu přijeli na promítání i představitelé hlavních rolí – John Turturro a Katherine Borowitz. Tihle dva se během natáčení, ač jsou manželé, v podstatě vůbec nesetkali. Film totiž pojednává o dvojici, jež se zná jen přes telefon, když se seznámili na erotické seznamce. Oba jsou jiní, zakřiklí introverti, kteří nemají moc co říct lidem venku, ale ve svých telefonních hovorech postupně obnažují svoje duše.

Může to znít jako kýč, ale ve výsledku jde o nízkorozpočtové drama, které zvedne náladu a zároveň i rozesmutní kvůli osudům hlavních postav. Během pár dní telefonování si totiž mezi sebou vybudují vztah, kdy konečně někomu vyprávějí, co se jim během dne stalo či co je trápí v jejich minulosti. Tento snímek tak může skončit buď šťastnou schůzkou naslepo, a nebo ani jeden nevyjde ze svých newyorských bytů. V každém případě si navzájem změní život.

Hodnocení: 4****

Jak již bylo řečeno, Turturro i Borowitz zavítali do Varů, aby podpořili svůj nový snímek. Stejně tak režisér Michael Di Jiacomo – a se všemi třemi proběhla tisková konference, na níž novinářům odpovídali na otázky, jako nakolik těžké je získat peníze na financování takového malého filmu či jak se připravovali na své role.

Čtěte více: Hvězda filmu Transformers John Turturro se v Karlových Varech nudí

Ačkoli mohl leckdo očekávat, že Turturro bude sympaťák, který nešetří vtipy (přece jen jeho olizování bowlingové koule v Big Lebowskim je legendární), překvapivě spíš mlčel nebo dělal americké úsměvy do objektivů fotoaparátů. S Borowitz ovšem tvoří nejen ve filmu sladěný pár, ale i v reálu vypadají jako dva intelektuálové, kteří se k sobě nesmírně hodí.

Win Win (Win Win, USA, 2011)

Režisér Thomas McCarthy netočí průměrné snímky. Diváci je většinou neznají, už jen proto, že herečtí představitelé také nejsou žádní hezouni z magazínů, a ani tentokrát se neodklonil od svého stylu. Paul Giamatti je ale přece jen už nějaké jméno a ztvárňuje zde to, na co jsou u něj diváci zvyklí. Trochu hajzlíka, ale jinak maximálního sympaťáka s menším bříškem, se kterým byste ihned zašli na pivko.

Jak už prozrazuje název filmu, neustále se snaží ve všem vyhrát. Ať už jako právník chce vyhrát alespoň nějaký spor, ve wrestlingu popohání své svěřence k lepším výkonům a nebo by měl prostě rád plnou peněženku. Nejprve se mu nedaří, jak už to tak bývá, ale pak se ujme chlapce, jenž přicestoval za Giamattiho zákazníkem a zároveň svým dědečkem.

Vzhledem k soudobé americké produkci by se dalo čekat, že chlapec bude otravný a celou dobu nás bude snímek přesvědčovat o tom, že má ve skutečnosti dobré srdce. Ale omyl – už od prvních scén je vám jasné, že tenhle kluk je oproti ostatním předčasně dospělý, a i když je jeho matka feťačka a s otcem nežije, má to v hlavě srovnáno a v lecčems se chová morálněji i než Giamattiho postava. Win Win je tak filmem, který vás zahřeje už jen tím, že někde tam jsou lidé, kteří si prostě zaslouží happy end.

Hodnocení: 4****

Šťasný konec potkal i tričko Johna Malkoviche. Co to? Jako každý den se na neznámém místě v okolí filmového festivalu schoval vzácný předmět, ve festivalovém deníku čtenáři našli indicii a pak se spustilo pátrání, kde že se ona věc skrývá. Dnes šlo o tričko z módní kolekce herce Johna Malkoviche, které se ukrývalo nedaleko Galerie KV, v níž včera proběhla módní přehlídka. Kvůli prudkému dešti se ale tričko našlo až pět hodin po vyhlášení pátrání, a tak si leckdo posteskl, že kdyby mu nevadil slejvák, klidně ho mohl najít i on sám (včetně redakce Topzine.cz).

Pouta (Pouta, Česko / Slovensko, 2009)

Očima Oldřicha Mánerta: Přes dva roky starý snímek Pouta byl po zásluze oceněn celou řadou Českých lvů a vřelého kritického přijetí se mu dostalo také u diváků, i když se po stránce tržeb jednalo o propadák. Vykreslení totalitního režimu skrze pokřivenou perspektivu duševně nemocného příslušníka tajné policie Antonína patří do mé osobní pětice nejlepších českých filmů vůbec.

Herecký koncert Ondřeje Malého je pouze pomyslnou třešinkou na technicky dokonalém dortu. Emocionální odtažitost hlavního hrdiny je podporována podobně odtažitým vizuálním podáním a minimalistickým pohybem kamery. Na první poslech nepadnoucí elektronická hudba po několika minutách přesně zapadne do dokonale promyšleného celku a nenápadně dodává do jinak chladného filmu decentní emoce. Podobně dotažený a nekompromisní snímek v porevoluční kinematografii jen tak nenajdete, důkazem je i jeho opětovné uvedení na letošním ročníku MFF Karlovy Vary.

Hodnocení: 5*****

Viditelný svět (Viditeľný svet, Slovensko, 2011)

Ivan Trojan v hlavní roli, to je tahák, na který chce debutující režisér Peter Krištůfek nalákat lidi do kin. Zatím jsem neviděla snímek, kde by byl tento herec vyloženě špatný. Ve Viditelném světě mi tak přišlo, že hraje snad někdo jiný. Jako by mu režisér řekl “teď buď chladný” a Trojan to natolik neuměl, že sklouzl k divadelnímu patosu. Své repliky odříkává odměřeně, stroze a monotónně.

Podobně jako melodie jeho hlasu je na tom i myšlenka filmu. Je nijaká, možná tam jsou náznaky, ale stačilo jen mírně pozměnit konec a hned by Viditelný svět vyzněl jinak. Celou dobu se Trojanův hrdina snaží zaujmout místo manžela krásné Slovenky Márii, a tak by se dala očekávat krize identity či případně kompletní smazání osobnosti a nahrazení role jejího bývalého manžela. Jenže v závěru dojde spíše k vysvětlení a lá on je prostě magor. Potom celý průběh filmu mizí do ztracena a jeví se absolutně zbytečně. To nám mohl režisér a scenárista v jednom říct v jediné větě.

Hodnocení: 2**

Očima Oldřicha Mánerta: Když tvůrce neví, co doopravdy chce, tak létají filmové třísky. Maestro Trojan bloumá po plátně s výrazem raněné laně a marně hledá oporu v pochybném scénáři s pravděpodobně neexistujícími dialogy. Namísto sledování filmu jsem neustále přemýšlel nad tím, jaký žánr vlastně sleduji. Několikavteřinovou analýzou jsem došel k závěru, že se jedná o nezvládnuté drama, které nechtěně přelezlo do žánru absurdní komedie. Jak jinak si vysvětlit neuvěřitelné repliky hlavního hrdiny nebo jeho stylový odchod po sexu s neznámou děvou. Ve své nekonečné šílenosti je ale Viditelný svět tak nechtěně směšný, že paradoxně baví mnohem více než vypilované, ale nudné artové rychlokvašky.

Hodnocení: 2**

TIPY NA SOBOTU: Někde dnes večer, Občanský průkaz, Odcházení, Světáci, Taxikář



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..