×
TOPZINE.cz

Recenze filmu Odcházení. Václav Havel není odpad ani zapšklý pravdoláskař

Divadelní hra stará čtyři roky byla do filmové podoby převedena celkem rychle. A do režisérského křesla usedl bývalý prezident a její autor Václav Havel. Nabízí se tedy jednoduché zaškatulkování: ten film musí být absolutně skvělý, a nebo nehorázně hloupý. Takže?

V titulní roli „odchází“ Josef Abrhám, Zdroj: distributor filmu

Pro začátek bych se chtěla hlavně vyvarovat povrchních nálepkářů, kteří už stačili předem prohlásit, že jakmile někdo film pomluví, je to automaticky antihavlista. A pokud ho pochválí, je to zapšklý pravdoláskař. Nejsem ani jedno a na Odcházení se dívám jako na film, který jednoduše natočil velice zručný divadelní autor. Václavu Havlovi můžeme klidně říkat pan XY, nic to na tom nezmění.

Čekání na Odcházení

Pan XY je znám coby autor absurdních dramat, která se ale Čekání na Godota nebo Plešaté zpěvačce pořád vymykají – obsahují v sobě politickou myšlenku. A tak v Audienci narazil na ustrašenou dobu komunismu, v Odcházení pak na počátek 21. století, kdy do děje promítl i něco ze svých snů, chyb, lásek i falše. Hlavní postava, bývalý kancléř Rieger, je tak bývalý prezident XY, který odchází na odpočinek, potýká se s problémy okolo stěhování a k tomu všemu musí neustále poslouchat své opakující se příbuzenstvo a známé.

[album: https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/2011_odchazeni/]

Hrdinové se opakují ve svých frázích, ve svých grimasách, ve svých odchodech. To a spousta dalších prvků dopomáhá absurditě, která někomu může lézt na nervy, ale stejně musí uznat, že funguje – a to vlastně jen díky pár jednoduchým zásadám. Především: nikdo zde není sympatický. Nikdo zde nemluví upřímně, rozumně a bez klišé. Nikdo nesetrvává na scéně v kuse déle než deset minut.

Ještě před tím, než film dorazil do kin, mohl působit absurdně i výběr herců. I nejposlednější rolička podržtašky je obsazena zvučným jménem, kterému XY nabídl roli a on ji (už jen z úcty či jiným sympatiím) přijal. Jiří Bartoška tu je čtvrt minuty a hned mizí ze záběru. Jeho scénář se skládá jen z věty „líbu tě na brundibára“. Vrchol hereckého výkonu Jana Budaře je běh s nahou zadnicí. Nikdo se za to ale nestydí, nikdo to nepovažuje za něco nedůstojného.

Dražší divadelní inscenace s trochou lyriky

Protože dělají s XY. Je to výborný dramatik a stejně tak poeta. Jako filmový režisér ale za svými dřívějšími uměleckými profesemi mírně zaostává, a to hlavně proto, že je jimi neustále ovlivněn. Zvyk je železná košile, že ano, a tak je film na jednu stranu spíše divadelní inscenací, kde se objevilo podezřele mnoho známých (a kvalitních!) herců, na stranu druhou lyrickým, poetickým dílem, jež není zrovna jednoduché vyložit.

Především pro ty, kteří o hře Odcházení nikdy neslyšeli, tento film není. Nepochopí různé obrazy, návaznost, metafory. A nikdo jim to nemůže mít za zlé, protože kdo rozhoduje o tom, zdali film a předloha jsou tak úzce spjaté, aby k pochopení adaptace bylo nutné znát originál?

Blábol nejvyšší úrovně!

A nepomohou tomu ani doslovné dialogy, scény naaranžované přesně jako v divadle či závěrečný bonmot XY, jenž se objevuje i na divadelních prknech. Snímek je to těžký, neuchopitelný a na několikeré zhlédnutí. Pokud se ovšem divák uvolní a nechá kolem sebe Odcházení odcházet (a předem si o něm i něco najde), nemůže pak vykřikovat, že se jedná o blábol nejvyšší úrovně.

[album: https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/premiera_filmu_odchazeni_havel-cz-praha-film_a_tv-2011-03-22/]

Pořád je v něm totiž vidět spousta práce. Každičký záběr má svůj smysl. Josef Abrhám v hlavní roli je například neustále stavěn doprostřed scény a kameraman tím násilně porušuje ono známé pravidlo zlatého řezu. Ale proč? Zaprvé: je to spíš divadlo. Zadruhé: hlavní postava Rieger neustále opakuje, že za svého politického působení stavěl do centra dění člověka.

Střihač agresivně stříhá celek, kde sedí celá famílie, s velkým detailem na tvář několika vybraných vedlejších postav (nikdy ne Riegera). Na zdech okolo vily jsou přeškrtnutá graffiti „Havel na Hrad“. Film doprovází ukníkaný soundtrack, který je sám o sobě absurdní už jen tím, že obsahuje jakési brblání místo textu. Křiklavý kostým Jaroslava Duška coby Riegerova nástupce Kleina svou kýčovitostí jen podtrhává buranství svého majitele.

Jen ať je XY nas*anej

Kvůli tomu všemu není možné odsoudit Odcházení jako snímek, který je vyloženě špatný. Má své mouchy, ale lépe by pravděpodobně ani natočit nešlo. Přesto se na nejmenovaném serveru s hvězdičkovým hodnocením filmů rozjela kampaň „dejme tomu co nejvíc odpadů (= nula hvězdiček), ať je XY nas*anej“. Film tak zcela nezaslouženě, ještě před svou premiérou, získal procentuální hodnocení NIŽŠÍ než taková Pravá blondýnka 2 nebo Opoparchant (ať je to cokoli).

Dáša zde možná i přehrála hlavního hrdinu Riegera

Člověk se na Odcházení musí dívat jako na draze natočenou inscenaci s herci na vysoké úrovni (i ta manželka pana XY pořád umí hrát). A především jako na absurdní drama balancující na hranici s veselohrou, k níž se ale ve výsledku nepřiklání. Kdo se chtěl zasmát, nezasměje se. Kdo si chtěl odpočinout v kině, neodpočine si. Kdo si myslel, že Václav Havel neumí točit nebo naopak točí úplně božsky, zmýlil se.

Odcházení

Drama
Česko, 2011, 97 min

Režie: Václav Havel
Hrají: Josef Abrhám, Dagmar Veškrnová-Havlová, Jaroslav Dušek, Tatiana Vilhelmová, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Ivana Uhlířová, Jiří Macháček, Stanislav Zindulka, Miroslav Krobot, Jan Budař, Oldřich Kaiser, Barbora Seidlová, Jan Kraus, Josef Polášek, Pavel Landovský, Jiří Bartoška, Michal Novotný

Hodnocení: 3***

Ohodnoťte tento článek


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..