2 fotky 
Očima 
!Exkluzivně!Další den na mezinárodním filmovém festivalu ve Varech se chýlí ke konci a Topzine.cz vám přináší opět výběr toho nejzásadnějšího, co bylo dnes k vidění. Diváci zhlédli divadelní komedio-drama o netradičním přátelství dvou sousedů a Almodóvarův snímek Kůže, kterou nosím s Antoniem Banderasem.
A je tu pátý den filmového festivalu v Karlových Varech, který se zároveň přehoupl do druhé poloviny. Už tolikrát nenarazíte na snímek, který by měl teprve první projekci. To ale neznamená, že místní návštěvníci odjíždí domů – díky svátkům si užívají prodloužený víkend a především i sluníčko, které konečně navečer vysvitlo.
Pro mnohé se stal velkým lákadlem snímek Spoluautor od herce, režiséra a scenáristy v jednom Martina Donovana. Již včera si zde odbyl dokonce světovou premiéru a dnes ho mohli zhlédnout i obyčejní diváci. Donovan je ale za obyčejné nepovažuje, a proto přijel na festival a po promítání s diváky strávil pár minut živou diskuzí. Proč Spoluautor končí, jak končí? Co znamenají jednotlivé obrazy? A co to nepříjemné tleskání na konci?
Podívejte se na video od Mileny Koljenšič
Spoluautor (Collaborator, USA / Kanada, 2011)
Divadelních snímků je nespočet druhů. Adaptace Shakespearových děl, hry Woodyho Allena, teatrální opusy s Elizabeth Taylor. A pak je tu novinka od Martina Donovana, který si ve Spoluautorovi střihl i hlavní roli, režíroval ho a napsal scénář. Sekunduje a mírně ho i přehrává David Morse, kterého můžete znát jako krále vedlejších rolí, například ze Zelené míle, Disturbie nebo Dr. House.
David Morse s Martinem Donovanem dorazili i do Varů! Přečtěte si, co říkají na svůj nový film
Z počátku se zde rozehrává téměř až tuctová tragikomedie o ztroskotanci / dramatikovi, jehož hry jsou podle recenzí spíše vyčpělé. A pak narazí na kamaráda z dětství, delikventa Guse. Který se s ním zamkne v jeho domě a drží mu u hlavy pistoli. Morse je ale přesně tím záporákem, který je natolik sympatický, že mu fandíte proti policistům, lhářům, celému světu. A ten postupně začnete považovat za ten zlý. Ačkoli se v samém závěru ukáže, že pokrytec a skutečný záporák je tu někdo jiný. První film ve Varech, kdy jsem si po závěrečném The end přála, aby ještě pokračoval.
Hodnocení: 4****
Lovec trolů (Trolljegeren, Norsko, 2010)
Očima Oldřicha Mánerta: Norský Lovec trolů je dalším přírůstkem do stále oblíbenějšího žánru found footage. Skupina studentů se vydává po stopách záhadného lovce medvědů, ze kterého se vyklube ochránce křehké rovnováhy mezi lidmi a bájnými troly. Jejich existenci po celá staletí tají vláda a s pomocí několika ochránců a správců zahlazuje stopy po řádění trolí populace. Zabalení nepříliš originální zápletky do hávu nalezené videokazety dodává celému snímku punc uvěřitelnosti a vkusně maskuje minimální rozpočet, se kterým se tvůrci museli vyrovnat.
Množství roztodivných digitálních postav je většinou snímáno v rozostřených a nekvalitních sekvencích, které ale přesně sedí ke zvolené stylizaci. V prvních minutách film vykouzlí magickou atmosféru chladného severu, postupem času se ale vytrácí svižné tempo vyprávění, kdy se namísto lovu trolů a akčnějších pasáží řeší v dlouhých dialogových scénách historie severské mytologie. Samotný závěr naštěstí nabízí vydařenou kombinaci poetičnosti a nejednoznačnosti, která film posouvá do silného nadprůměru.
Hodnocení: 4****
Karlovarská smetánka spolu s novináři si dnes také odpočinula na media party. Přišel například herec Miroslav Táborský nebo seriálová hvězda Dana Morávková. Tentokrát se ale buržousti museli místo čokoládové fontánky spokojit s čokoládovou vaničkou. Jaká to škoda!
Kromě toho se ovšem konaly i dvě filmové after party – po snímku Cigán, který má na festivalu premiéru, a Nic proti ničemu, jehož hodnocení zatím závratně stoupají. Komentáře k těmto snímkům můžete očekávat v následujících dnech.
Kůže, kterou nosím (La piel que habito, Španělsko, 2011)
Pedro Almodóvar patří mezi nejznámější španělsky mluvící režiséry. Jeho styl je výrazný, nezaměnitelný a na hranici tragiky a humoru. Není úplně jednoduché rozpoznat, kdy to myslí režisér vážně a kdy si dělá z diváků, ale hlavně i svých hrdinů srandu.
Kůže, kterou nosím je snímek, který do tohoto stylu absolutně zapadá. Film plný sexu, traumat z mládí, nevyjasněné sexuální orientace… A opět humoru, který není úplně zábavný. Osobně s tím mám problém. Nedokážu se úplně přizpůsobit stylu, který v konkrétní scéně Almodóvar razí. Proto se třeba křečovitě držím opěradla, když se sál směje. Kůže, kterou nosím je ale pořád nejlepší z jeho poslední tvorby. A není to jen Antoniem Banderasem, který si zde střihl roli tak trochu šíleného chirurga.
Hodnocení: 4****
Očima Jiřího Hannicha: Typický Almodóvar – otevřené sexuální scény, absurdní momenty, ženy v hraničních situacích. Tento režisér rád odkazuje na svou předchozí tvorbu (například scény s Tygrem nápadně připomínají film Kika), k tomu ale přidává hluboký a důmyslně odvyprávěný příběh, jímž zaručeně osloví (nejen) festivalové publikum. Mistrovské dílo!
Hodnocení: 5*****
TIPY NA STŘEDU: Life in a Day, Strom života, Marketa Lazarová, Somrák s brokárnou, Arirang
