A nebo možná pili i při psaní. Kdo ví. Ostatně i Ernest Hemingway řekl: „Piš opilý, edituj střízlivý.“ TOPZINE.cz přináší seznam pijanských návyků slavných autorů, kteří pomyslnou Múzu hledali i na dně skleničky.
Edgar Allan Poe: vaječný koňak
Otci hororové literatury a jednomu z nejvýznamnějších amerických spisovatelů byl alkohol milenkou a zároveň jednou z příčin jeho úmrtí. Poeova alkoholová a drogová závislost prohlubovala jeho dluhy a bídu. Nikoho snad nepřekvapí, že při hospodském povalování a psaní hrůzyplných povídek jako Jáma a kyvadlo či Zlatý skarabeus, mu napomáhala sklenička – u Poea to byl prý vaječný koňak.
Oscar Wilde: šampaňské
Irský dandy, elegán, homosexuál a snad nejcitovanější autor všech dob. Oscar Wilde miloval všechny pozemské radosti, ať už se jednalo o alkohol, morfium či opium. Stejně jako protagonisté jeho fascinujícího románu Obraz Doriana Graye, i Wilde se rád obklopoval luxusem. Ten pro něj představovalo šampaňské a absint.
Stephen King: pivo
Podle svých slov Stephen King nepřestal pít od té doby, co to mohl dělat legálně. Obzvlášť v 70. a 80. letech byla jeho chuť k alkoholu téměř nezvladatelná a jeho oblíbený nápoj – pivo, se stal Kingovou múzou. Údajně si ani nepamatuje, že by kdy napsal některé pasáže svých knih. Autor hororů, jako je například Osvícení nebo Zelená míle, se totiž bál, že s vystřízlivěním jej opustí i jeho talent a chuť k psaní.
Francis Scott Fitzgerald: gin
Alkohol hraje velkou roli ve Fitzgeraldově nejznámější knize – Velký Gatsby, a stejně tak hrál i důležitou roli v jeho životě. Během prohibice ve 20. letech se on i jeho manželka Zelda proslavili silným pijanstvím, obzvlášť tehdy populárního ginu. Ke konci 30. let již bylo autorovo zdraví zdevastováno bohémským způsobem života natolik, že zemřel na zástavu srdce o několik měsíců později.
Charles Bukowski: pivo
Těžko bychom hledali autora, u něhož se téma alkoholu objevuje tak často. Když Bukowski zrovna nepsal o ženách nebo svém znechucení lidmi, nejspíš právě oslavoval alkohol. Pil od svých třinácti let, jelikož se snažil zapomenout na násilnického otce a tíživou finanční situaci.
O alkoholu řekl tento kontroverzní a velmi osobitý básník například toto: „Je to jako se zabít a pak se narodit znovu. Hádám, že jsem teda žil už nějakých deset nebo patnáct tisíc životů.“
Mezi slavné pijáky patřil i Ernest Hamingway.
Zdroj cs.wikipedia.org
Prokletí básníci: absint
Ať už mluvíme o Paulu Verlainovi a Arthuru Rimbaudovi, nebo jejich předchůdci Charlesi Baudelairovi, jisté je, že druhé polovině 19. století pařížským bohémům vládl absint. Zelená víla byla společnicí prokletých básníků, ale i většiny ostatních autorů té doby. Údajné halucinogenní účinky tohoto silného nápoje napomáhaly k napsání toho nejlepšího z dekadentní poezie.
Jack London: martini
Jack London je znám především jako spisovatel dobrodružné literatury a významný představitel amerického realismu, ale také jako autor knihy Démon alkohol, která pojednává o alkoholové závislosti a vlivu na život člověka. Jeho celoživotní závislost na především tvrdém alkoholu jej dostala do zoufalé situace, kdy propadl závislosti na morfiu, kterým se nakonec předávkoval.
Ernest Hemingway: mojito
Hemingway byl jednou z předních osobností Ztracené generace a svérázná osobnost americké literatury, známá například pro svou lásku k lovu, dobrodružství a bojovým sportům. Účastnil se španělské občanské války a jeho humanistické cítění úpělo při nástupu fašismu. Trpěl depresemi, které často řešil alkoholem a nakonec sebevraždou. Svá poslední léta strávil na Kubě, a právě tam si zamiloval bílý rum.
