Velký Gatsby. Zavrhovaná i nesmrtelná klasika přetéká povrchností

FOTO: Carey Mulligan a Leonardo DiCaprio ve filmu Velký Gatsby
Když žijete v žaláři manželství a láskou prahnete po někom jiném, váš život pomalu ztrácí smysl. Zdroj: Warner Bros

Velký Gatsby patří ke klasice americké literatury a byl několikrát zfilmován, naposledy letos v režii Baze Luhrmanna. Našel si ale i mnoho odpůrců a kritiků. A minimálně v tomto ho nové zpracování následuje.

FOTO: Carey Mulligan a Leonardo DiCaprio ve filmu Velký Gatsby
Když žijete v žaláři manželství a láskou prahnete po někom jiném.
Zdroj: Warner Bros

Co stojí za kontroverzí, která nakonec vynesla román Velký Gatsby na výsluní? Odpověď je jistě složitější, ale v jejím jádru leží jediný pojem: povrchnost. Tato vlastnost je totiž základním tématem Fitzgeraldova románu, napsal list Guardian.

Hluboce o povrchnosti

Málokteré prostředí generuje plytkost tolik jako prostředí zbohatlíků, lidí věřících ze všeho nejvíc ve svůj úspěch, v to, že se mají dobře. Zkrátka a dobře ve svůj americký sen. Povrchnost z nich přímo kape. Obklopují se drahocennostmi a pozlátkem, protože se nechali sami sebou přesvědčit, že tudy vede cesta ke štěstí.

Přitom jejich vztahy se pomalu stávají manýrou, vážou se spíše k pozlátku, které obklopuje jejich blízké než k těmto lidem samotným. Je naprosto příznačné, že jak titulní Jay Gatsby tak vypravěč Nick Carraway, pro které toto neplatí, působí ve svém prostředí cize.

A právě povrchnost byla Velkému Gatsbymu velmi často vytýkána. Myšlení a jednání postav nedosahuje hloubky, klouže po povrchu. Nemůže tomu být jinak, zobrazované postavy žádnou velkou hloubku nemají. I ten dlouhotrvající, pevný cit, kterým se Gatsby odlišuje od svého okolí, není složitý a překvapující. Je to prostě láska.

Je Leonardo DiCaprio hezčí než Robert Redford? Zdroj: Paramount Pictures
Je Leonardo DiCaprio hezčí než Robert Redford? Zdroj: Paramount Pictures

Ale právě kontrast mezi touto jednoduchou motivací a prostředky, které Gatsby používá k její realizaci, tvoří jádro díla, od něj se odvíjí vše ostatní. Detailní popisy velkolepých večírků, složité milostné mnohoúhelníky. To vše jsou prázdné bubliny, nemající více než povrch, což ovšem není selhání autora, ale Fitzgeraldův naplněný záměr.

Nástrahy inspirace

Zároveň ale představuje past na ty, kteří by se knihou rádi nechali inspirovat. Stačí drobná změna, malý posun vyznění relativních detailů, a z nepochopení povrchnějších kritiků se stane oprávněná a zásadní výtka. Každá věc je dvojsečná.

Zelené světlo majáku, které ukazuje Gatsbymu směr k Daisy, může působit jako symbol stálé a trvalé lásky i jako povrchní náhražka toho, co mělo být ukázáno příměji, nebo naopak sofistikovaněji. Každopádně těm, kteří uspějí, se podaří zopakovat trefnou kritiku prázdnosti a povrchnosti. Ti, kteří ne, se ovšem utopí ve vlastním prázdnu.

Luhrmann svůj film obalil hvězdným obsazením, efektními záběry, výraznou hudbou, třetím rozměrem a jinými detaily. Diváci a divačky jeho filmu posoudí, zda ukryl i něco mezi záběry, zda je celý ten velkolepý efekt sebekritizující, či se pouze prezentuje.

Ale i hádky o to, zda je Leonardo DiCaprio hezčí než Robert Redford (představitel Gatsbyho ve filmu z roku 1974), by měly svůj přínos. Ukázaly by, že současnost je mnohdy stejně povrchní jako zlatá dvacátá léta a nejslavnější dílo Francise Scotta Fitzgeralda ani po skoro devadesáti letech neztratilo na aktuálnosti.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*