Rock for People 2014: 8 perel a 1 zklamání z prvního festivalového dne

FOTO: Rock for People

Letošní ročník královéhradeckého festivalu Rock for People začal sice už 2. července, hlavní hvězdy v podobě Manu Chao a Biffy Clyro naservírovali až o den později. Jak uspěly v porovnání s kapelami malého a středního formátu?

Holden Caulfied

Úlohu obstarat festivalové ráno (to se zpravidla odehrává v době oběda) svěřili dramaturgové RFP kapele Holden Caulfield. Mladá generace průkopníků moderního popu (jak se sami titulují) rozhodně nepostrádá smysl pro profesionalitu – frontman Martyn Starý ostatně disponuje zkušenostmi z kapel Fake Tapes a Luno. Trošku zformovanější a rozpoznatelnější tvář by jim ale rozhodně neuškodila. Současný repertoár se totiž podobá hrnci, do nějž někdo po babicovsku nasypal vše, co zrovna bylo po ruce.

Výsledkem je Eintopf po česku, chvílemi chutnající jako The Killers, kdežto jiná sousta odrazují místy překořeněností, jindy zas naprostou absencí chuti (případ nejnovějšího singlu Save the World). S trochou štěstí nabídne větší ucelenost chystaná řadovka, na kterou se finančně skládali fanoušci prostřednictvím portálu Hithit.

Strapo

Výhoda rappera a freestylisty ze Slovenska tkví v tom, že si bez větší snahy a hlavně projevů arogance dokáže pod pódiem zjednat respekt. S hardcore fanoušky laškuje a obrazně řečeno z nich ždíme krev, kdežto z přihlížejících zvědavců si umí povedeně vystřelit, aniž by z toho vycházel jako namachrovaný chvastoun s velkou hubou. Přidat tak do jeho hudby víc živých prvků, Prago Union mají hned o konkurenta postaráno. Pokud tedy Strapo ubere na svých „hej“ a „hou“ aby si lidi nepletli jeho mejdany s rozcvičkou.

Paceshifters

V rámci základní orientace v hudbě má žánrové dělení svůj význam, pro Paceshifters by ale spíš než škatulka „alternativní rock“ byla trefnější definice “grunge”. Syrový, drsný a tak nekompromisní, že by se za něj nemusel stydět ani Kurt Cobain (na rozdíl od hojně medializovaného remaku Smells Like Teen Spirit v podání Lucky Bílé, který by měl spíš opačný efekt.) K headbangingu se člověk nemusí povzbuzovat ani alkoholem, ani pocitem, že pokud se k němu neuchýlí, dav fanoušků se postará o jeho zpacifikování. Bohatě postačí pohled na kudrnatého screamujícího frontmana Seba Dokmana, jemuž téměř identicky hlasově sekunduje jeho bratr a baskytarista Paul. Dobrá vztahová konstelace uvnitř kapely očividně dokáže divy.

FOTO: Tom Odell
Tom Odell – nevinný klučík na promo fotkách, borec a suverén na pódiu. | Foto: Rastislav Bača, TOPZINE.cz

Kensington

Obdobnou kvalitu nelze upřít ani další ze severských perel letošní dramaturgie. Co do osobitosti jsou na tom bohužel o poznání hůř než Paceshifters, jelikož jejich repertoár odráží melodický indie – rockový model, jenž je u nás už pár let poměrně trendy. Překvapí sice chrámové vokály Caspera Starrevelda, evokující kazatelskou obdobu Eltona Johna, je ale otázka, zda fúze takto rozdílných prvků budí rozpačitost anebo naopak.

Bilderbuch

Sázkou na Bilderbuch se pořadatelé RFP trefili do černého. Úchylnost vídeňského ansámblu podtrhuje nejen němčina, kterou disponuje 95 % textů, ale i vytříbený talent všech členů pro šaškárny a teatrálnost. Kytarista Michael Krammer, libující si v kroucení boky, pohybech rukou, které spíš než hru na kytaru připomínají onanii na veřejnosti, a zpěvák Maurice Ernst, špulící zadek na publikum za vehementního třesu rumba koulemi, jsou toho dostatečným důkazem. Doplněno o diskotékový groove, šikovně propojený s rockovými prvky, slibují Bilderbuch zážitek, který si jednoduše nelze nechat ujít.

Fresh Out of the Bus

Je potěšující sledovat, že smysluplná indie scéna nekvete jen u nás, ale i na Slovensku. Nevýraznější objevy v čele s Talkshow nebo Goodbye Lenin doplňují nitranští Fresh Out of the Bus. Na RFP se jim dostalo téměř podřadné pozice, nejen co do času, ale i ne zrovna příznivých technických podmínek, těžit se z nich ale snažili maximálně i navzdory skutečnosti, že při pohledu na publikum, čítající sotva desítku přihlížejících, jim muselo poněkud vysychat v krku. Pokud ale zvládnou do budoucna nelehkou úlohu na hudebním cvičišti, zdolat bojiště pro ně dle starého přísloví bude snadným úkolem. Se songy Beyond nebo One For Another jednoznačně.

FOTO: Manu Chao
Vyškrtnutím Manu Chaa z line-upu by pořadatelé prokázali službu návštěvníkům, i sami sobě. | Foto: Rastislav Bača, TOPZINE.cz

Manu Chao

Smysl recyklace jako takové je nezpochybnitelný, existují však minimálně dva případy, kdy jej postrádá – vztahy a hudba. Pravda, je krásné se omladit o deset let a v nostalgických vzpomínkách se vrátit na koupaliště, kde z repráků hrál jeden z nejprofláklejších letních hitů Gustas Tu.

Progress ale na druhou stranu nemůže uškodit nikdy, proto volba sáhnout po interpretovi, jenž je svým úspěchem dávno za zenitem, zůstává nepochopena. Vyškrtnutím Manu Chaa z line-upu by pořadatelé nejenže prokázali službu návštěvníkům, kteří chtějí své hudební povědomí rozvíjet, ale zároveň by pomohli vlastní, letos tolik pošramocené a se sarkastickým potěšením haněné pověsti.

Tom Odell

Nevinný klučík na promo fotkách, borec a suverén na pódiu i v zákulisí. Výsměch na adresu 23 letého písničkáře Toma Odella nebyl ničím jiným, než projevem neznalosti skalních hejtrů královéhradeckého festivalu. Žádný roztřesený kňouravý falzet, shrbená postava nebo prosebné psí pohledy při kontaktu s publikem nepředvedl. Naopak tím, že kotel žil nejen přičiněním dámské části publika, Odell setřel všechny pochyby o tom, že tklivé piánové balady s bluesovo-rockovým doprovodem jsou skousnutelné i pro pány. Bez skřípění zubů.

Biffy Clyro

Skotské trio dalo publiku vše, co se od něj očekávalo – nálož energie, show nahoře bez, i zkomolený pokus o napodobení českého „děkuji“ s úsměvnou pointou. O to víc zamrzí vlažnost publika, v němž zavládl jen náznak jindy běžného chaosu v podobě skromného circle pitu v předních řadách. Představu o roli headlinera ale rozhodně splnili (kompletní recenzi čtěte zde).

Souhrnně o Rock for People 2014

RECENZE: Biffy Clyro to na Rock for People rozjeli. Nahoře bez a naplno!

7 koncertů z druhého dne, které stály za to

RECENZE: We Came as Romans sdružovali publikum v obřím circle pitu

RECENZE: The Naked and Famous naservírovali neopakovatelnou emotivní show

4 interpreti, kteří kralovali závěrečnému dni

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Adam Vrána
Autor je redaktorem rubriky Hudba. V minulosti působil jako editor této rubriky a hudba je současně i jeho největším koníčkem. Studuje obor Žurnalistiku na Univerzitě Karlově.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*