RECENZE: We Came as Romans sdružovali publikum v obřím circle pitu

FOTO: We Came as Romans
We Came as Romans. | Foto: Rastislav Bača, TOPZINE.cz

Pokud se někdo nechal po čtvrtečním koncertu Emmure na Rock for People ukolébat k pocitu, že věnovat další pozornost hardcoreové dramaturgii nestojí za námahu, tak gratuluji, dotyčný si může začít rvát vlasy. Americká šestice We Came as Romans totiž dokázala úplně přesný opak.

FOTO: We Came as Romans
We Came as Romans. | Foto: Rastislav Bača, TOPZINE.cz

Příčina, proč zvládli autoři tří povedených řadovek zaujmout způsobem, že si při potácení se z druhé největší festivalové stage člověk neklepal na čelo, ale naopak cítil potřebu si znovu přehrávat každičkou vteřinu z koncertu michiganské šestice, tkví dost možná v tom, že na rozdíl od Emmure nemají We Came as Romans ve zvyku se cíleně obklopovat kontroverzemi a utvářet kolem sebe auru rozpačitosti a nepřístupnosti. Jde jim o to nejjednodušší – předat svému publiku poselství o krásách života, přátelství a jednotě.

Pro někoho životní motto, pro jiné zas zprofanovaná fráze. Statný potetovaný zrzkek – kytarista a zpěvák David Stephens – ale zastává první pohled, přestože nepůsobí jako někdo, kdo by si vystačil s omluvou, kdybyste mu nedopatřením rozlili pivo. Nenechte se ale zmást – když mezi písničkami promlouvá k publiku a krom díků mu s ryzí upřímností v hlase vzdává hold, jeho proslovy nejenže absolutně nepostrádají uvěřitelnost, ale sympatie k němu samému narůstají geometrickou řadou, a to způsobem, že pozvání na jedno točené by vám rázem přišlo jen tím nejskromnějším projevem přízně.

Není proto žádným překvapením, že set We Came as Romans provázel divoký circle pit – tak divoký, že by i vychvalovaní naháči z Biffy Clyro mohli závidět. Když člověk sleduje, kterak se k rytmickému dupání o dřevěnou podlahu pod Staropramen stagí uchylují lidé, kteří metalcoru už od pohledu očividně neholdují, a že se svojí vervou lehce vyrovnají týpkům s tunely v uších a kérkami na rukou, nedá se než žasnout nad tím, jak prostě se dají ideály o jednotě proměnit ve skutečnost.

FOTO: We Came as Romans
Foto: Rastislav Bača, TOPZINE.cz

A že to celé funguje i naopak! Že i příznivci metalcoru dokážou respektovat žánrovou variabilitu kapely a podílet se na utváření atmosféry s lidmi, s nimiž mají společné pouze to, že se sešli pod jedním pódiem. Že bylo naprosto jedno, jestli zrovna zněly ty nejtvrdší kusy z diskografie We Came as Romans v čele se songy Ghosts, Never Let Me Go a Tracking Back Roots, nebo odlehčenější A Moment, popřípadě Hope. Klíčové je, že pořád existuje někdo razící přesvědčení, že hudba se dá brát nejen jako prostředek sdělení, inspirace nebo vlastní realizace, ale i jako něco, čím se dají (sice v malé míře, ale přece) stírat rozdíly mezi lidmi a umocňovat společné zážitky.

Hodnocení: 100 %

Souhrnně o Rock for People 2014

8 perel a 1 zklamání z prvního festivalového dne

RECENZE: Biffy Clyro to na Rock for People rozjeli. Nahoře bez a naplno!

7 koncertů z druhého dne, které stály za to

RECENZE: The Naked and Famous naservírovali neopakovatelnou emotivní show

4 interpreti, kteří kralovali závěrečnému dni

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Adam Vrána
Autor je redaktorem rubriky Hudba. V minulosti působil jako editor této rubriky a hudba je současně i jeho největším koníčkem. Studuje obor Žurnalistiku na Univerzitě Karlově.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*