Režisér Zbyněk Brabec představil 28. ledna na scéně Velkého divadla v Plzni své pojetí Mozartovy opery Don Giovanni. S moderní verzí klasiky u premiérového publika úspěch nesklidil. Někteří diváci odešli už o přestávce.

Sex, alkohol, jídlo z fastfoodu. To je život dona Giovanniho Zdroj: Marta Kolafová, DJKT
Dramaturg opery Divadla J. K. Tyla v Plzni Zbyněk Brabec zná velmi dobře Mozartovu slavnou operu z roku 1787 napsanou na libreto Lorenza da Ponteho o prostopášném sukničkáři, který je nejen za vraždu, ale i za svůj zhýralý život potrestán peklem. Během své dosavadní pěvecké kariéry propůjčil hlas desítkám donů Ottaviů u nás a v zahraničí.
Děj Dona Giovanniho přesunul Brabec ze Španělska 17. století do zeměpisně blíže neurčené současnosti a příběh zaktualizoval. Barokní šlechtice nahradil dnešním typem finančně zajištěných mužů, kteří své spory neřeší kordy, ale pistolemi.
Zbyněk Brabec absolvoval zpěv na Státní konzervatoři Praha, od roku 1980 je v angažmá Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde už bezmála 28 let působí i jako dramaturg. Zpíval na tuzemských i evropských scénách (např. Theater der Stadt v německém Plauen). Jeho nejčastěji zpívanou rolí byl don Ottavio v Mozartově opeře Don Giovanni. V plzeňském divadle zrežíroval čtyři operní tituly. Předsedá porotě pro udělování Cen Thálie v žánru opery. Na plzeňské konzervatoři vyučuje interpretační seminář a dějiny a literaturu zpěvu. Spolupracuje s Českým rozhlasem na operním vysílání.
Charaktery některých postav poupravil a prohloubil. Giovanni Jiřího Hájka není jen sexuálním maniakem, ale i kulturně vzdělaným člověkem. V závěru opery si ve chvílích bolesti a tělesné slabosti pouští (snad na uklidněnou) DVD se záznamem koncertu vážné hudby, kterým režisér nahradil výstup hudebníků.
Zcela logicky zvolil Brabec pro smilného Giovanniho 21. století za jeho hříchy odpovídající trest. Giovanni je sice za hadího sykotu stažen do ohnivých hlubin, peklo ale svůdce zažívá ještě za živa. Má AIDS.

Nemravně vedený život je jízdenkou do pekla
Vykonavatelem božího trestu je socha zavražděného Komtura. Ta v Plzni neožívá, Komtur je v závěru přítomen jako přízrak, jeho varovný hlas (Jevhen Šokalo) zní ze záhrobí. Giovanniho do pekla stahují dva páry hříšníků z jeho sexem posedlé družiny, kteří za svůj sexuálně nevázaný život byli potrestáni stejným způsobem.
Vyšší společnost se od venkovanů neodlišuje jen módními oděvy, navrženými Tomášem Kyptou, ale i vlastnictvím nejmodernější techniky, jako jsou mobilní telefony, notebook, LCD. Donna Elvira (Ivana Šaková) a donna Anna (Petra Šimková Alvarez) jsou plačtivé, ale cílevědomé ženy. Každá je schopna Giovannimu šarmu znovu podlehnout, přestože tu první po svatbě opustil, té druhé zabil otce.

Don Ottavio přivolá k zavražděnému Komturovi sanitku. Na jevišti se rozblikají modrá světla
Mstitelem Komturovy smrti je don Ottavio (Tomáš Kořínek), muž čestný, zodpovědný, materiálně založený a mravně nezkažený, pravý opak Giovanniho, který jezdí po Evropě a svádí ženy, pořádá hostiny doprovázené sexuálními orgiemi a vůbec si bezstarostně užívá.
Don Ottavio má rysy úspěšného podnikatele, na něhož se sám vypracoval. Bez mobilního telefonu neudělá krok, k ruce má trojici sekretářek. V průběhu hry několikrát telefonuje. Není to bezúčelné. Když mu znovu zazvoní telefon a on ho vypne, aby mohl v klidu utišit donnu Annu, přesvědčí nás o opravdové lásce k ní.

Leporello ukazuje donně Elviře ve svém notebooku seznam žen, které Giovanni svedl. I tak může vypada slavná „katalogová“ árie
Giovanniho sluha Leporello (Josef Škarka) má k prostopášně vedenému životu svého pána výhrady, ale sám z takového způsobu života profituje. Sexuální orgie mu nejsou proti mysli, organizačně se na nich dokonce podílí. V batohu nosí věc nejcennější, totiž notebook s uloženou databází Giovannim svedených dívek a žen.
Scéně dominují geometrické tvary
Brabec se scénografem Janem Hubínkem pracují s divákovou fantazií. Hubínkova scéna je temná, téměř prázdná, bez kulis. Na jevišti položené kvádry reprezentují interiér Giovanniho domu.
Hřbitov je zase naznačen tu a tam postavenými či položenými bílými kvádry, z nichž jeden představuje Komturův náhrobek. Ponurá atmosféra nočních hřbitovů je umocněna divadelním dýmem. Výsuvné stoly zase na jevišti vytvoří atrium domu donny Anny.

Giovanni poroučí svému sluhovi vždy se zbraní v ruce
Plzeňští divadelníci si v letošní sezoně v sexu na jevišti libují. Po opeře Kníže Igor a muzikálu Evita byl stylizovaný pohlavní akt k vidění v závěru prvního jednání Dona Giovanniho. Zde však nešlo o znásilnění či postelové scény jako v předchozích případech, ale o skupinový sex provozovaný místo tance skupinou venkovanů a Giovanniho prostopášnou družinou.
Uvědomíme-li si ale, jaké mravní hodnoty don Giovanni vyznává, ani nás tyto sexuální orgie pořádané pod jeho patronací nepřekvapí. Pro některé diváky to však byla ona pověstná poslední kapka v poháru trpělivosti.

V závěru prvního dějství se v domě dona Giovanniho netančilo, ale milovalo
Po pěvecké stránce je soubor plzeňské opery, ať už je složen ze stálých členů souboru, nebo doplněn externími spolupracovníky, na velmi kvalitní úrovni, což potvrdil i v Donu Giovannim. Orchestr DJKT bývá tradičně dobře sehrán, tentokrát nezaváhal pod vedením dirigenta Jiřího Štrunce. Velkým závěrečným potleskem odměnilo hlediště pěvce a hudebníky, režisérovi tleskal sál o poznání tišeji.
Don Giovanni je moderně pojatou inscenací s vhodnou mírou aktualizace. V Brabcově pojetí se odráží moderní trendy režírování klasických oper. V Plzni je k vidění scénograficky minimalistická, pěvecky i hudebně výborná a režijně nápaditá opera, na jejímž vzniku se tvůrčími nápady podíleli i sami účinkující. Plzeňský většinový divák by ale byl raději za konzervativnější nastudování.
Don Giovanni
Divadlo J. K. Tyla v Plzni
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart
Režie: Zbyněk Brabec
Zpívali: Jiří Hájek, Josef Škarka, Ivana Šaková, Petra Šimková Alvarez, Tomáš Kořínek, Barbora Perná, Matěj Chadima, Jevhen Šokalo
Hodnocení: 80 %