Svoji první novinku v letošní sezóně představila 29. října plzeňská opera. Kníže Igor ruského skladatele A. P. Borodina je nastudován nezvykle akčně. Režíroval operu Tarant, nebo Tarantino?
Borodinův Kníže Igor se na plzeňské jeviště vrací po padesáti letech. Režisér Michael Tarant se scénografem Tomášem Moravcem vytvořili z kulis prostou, barvitě prosvětlenou dynamickou scénu, využívající jevištní točny (s motivem točícího kruhu pracovala i choreografie Jiřího Pokorného). Kostýmy Kláry Vágnerové v sobě kombinovaly prvky dobové a současné módy.
Alexandr Porfirjevič Borodin (1833 – 1887)
Vědec, pedagog, profesor chemie, průkopník vyššího ženského vzdělání v Rusku. Člen tzv. Mocné hrstky, kam patřil i Musorgskij či Rimskij-Korsakov. Na opeře Kníže Igor, inspirované eposem Slovo o pluku Igorově, pracoval 18 let, dílo však nedokončil (zemřel náhle na srdeční mrtvici). Zpola hotové opery se ujali Borodinovi přátelé N. Rimskij-Korsakov a A. Glazunov, kteří podle autorových náčrtů dokomponovali chybějící části. Premiéru měl Kníže Igor čtyři roky po Borodinově smrti. Autorem libreta je sám Borodin.
Tarant se rozhodl, že Borodinovu operu o knížeti Igorovi, jeho válečné výpravě r. 1185 proti kočovnému kmeni Polovců, následném zajetí, útěku a návratu do vlasti, poněkud zakční. Diváci se tak stanou v rozporu se zněním libreta přímými svědky násilného odvedení dívky poskoky krutého a smilného knížete Galického, ba co víc, i jejího znásilnění samotným Galickým v prvním dějství.
Tento Tarantův přídavek není divákům předveden pro nic za nic. Postava znásilněné dívky funguje jako časový ukazatel příběhu. Na jevišti se mihne ještě několikrát: v posledním dějství s „outěžkem“ a následně s nemluvnětem v náručí.
Bojových scén není v inscenaci málo. Dobývání Putivlu, Igorova knížecího sídla, Končakovými vojsky je u Taranta přesunuto do síně kněžny Jaroslavny, která se s mečem v ruce staví po bok bojarů a spolu s nimi odráží vpád nepřátel. Škoda jen, že se souboje na život a na smrt v podání operních pěvců proměnily na nevinné dětské šarvátky s údery do nastaveného meče.
Čtěte také: RECENZE: Tartuffe jde na Vinohradech do trenek
Inscenátoři plzeňského Knížete Igora se pokusili dodat Borodinově ne příliš živelné a temperamentní hudbě trochu energie. Text libreta je nesvazoval, škrtali v něm, podle své chuti připisovali scénické poznámky. Opera má spád, akci, dynamiku.
Tanečníci létali vzduchem
Akčnost má v sobě i Pokorného choreografie, které se největšího prostoru dostalo při Poloveckých tancích. Některé taneční a akrobatické prvky se ale zbytečně opakovaly (například tzv. letky). Jinde působilo vystoupení tanečníků nadbytečně (radující se hudec v samém závěru opery). Orchestr plzeňského divadla bývá tradičně dobře sehraný, při sobotní premiéře svoji kvalitu potvrdil. Hrál čistě, veden jistou taktovkou Petra Kofroně.
V pozitivním světle se (až na výjimku) představili všichni protagonisté. Nikolaj Někrasov v roli knížete Igora působil majestátně, Ivana Veberová dodala citlivé kněžně Jaroslavně ráznost a rozhodnost. Černá ovce kníže Galickij má v podání Jiřího Přibyla cosi ze záporných postav akčních filmů, které si myslí, že násilím a krutostí dosáhnou všeho.
Herecky i pěvecky se dále dařilo Michaele Kapustové v úloze chánovy dcery Končakovny, Janu Adamcovi coby pokřtěnému Polovci Ovlurovi a dvojici Pavel Vančura – Tomáš Kořínek v rolích patolízalských hudců Skuly a Jerošky.
Svůj den neměl Rafael Alvarez, který v roli Igorova syna Vladimíra jednou či dvakrát pěvecky zaváhal. Divák sedící na I. balkónu toto zaváhání mexickému pěvci bučením a výkřiky „fuj!“ při děkovačce připomněl. Nad všemi ovšem vynikal bas Jevhena Šokala (chán Končak). Uvidíme, jak se bude dařit v těchto úlohách alternujícím sólistům.
Nenechte si ujít: Sobotní večery v Divadle Na zábradlí. Osobnosti představí pražské čtvrtě
Plzeňské nastudování Knížete Igora je operou plnou soubojů, tasených mečů a násilí. Tvůrci si dílo místy přizpůsobili po svém. V samotném závěru představení se měli raději přidržet skladatelova libreta: návrat Igorova syna Vladimíra z poloveckého zajetí v doprovodu Končakovny, se kterou se s chánovým požehnáním oženil, vyznívá příliš nasládle. Akčně pojatá opera tak má konec sladce operetní.
Alexandr Porfirjevič Borodin: Kníže Igor
Divadlo J. K. Tyla v Plzni
Režie: Michael Tarant
Účinkují: Nikolaj Někrasov / Vladislav Zápražný, Ivana Veberová / Ivana Šaková, Rafael Alvarez / Plamen Prokopiev / Valentin Prolat, Jiří Přibyl / Pavel Horáček / Dalibor Tolaš a další.
Hodnocení: 3***
Napište komentář