RECENZE: Díra u Hanušovic. Krobot natočil parodii na buranské komedie

Charaktery sester Maru a Jaru se během filmu postupně vybarví. Zdroj: A-Company CZ

Miroslav Krobot je někomu známý jako herec, jinému jako divadelní tvůrce. Tentokrát se vrhl na filmovou režii a natočil snímek, jehož humor bude pro některé diváky těžko stravitelný.

Charaktery sester Maru a Jaru se během filmu postupně vybarví. Zdroj: A-Company CZ
Charaktery sester Maru a Jaru se během filmu postupně vybarví. Zdroj: A-Company CZ

Kdo už viděl některou z divadelních her Miroslava Krobota, má výhodu – tak trochu ví, co od Díry u Hanušovic čekat. Především jde o styl humoru, který Krobot používá. Na první pohled totiž vše působí lacině, buransky a o ničem. Na pohled druhý lze ale spatřit jemnou parodii na typické komedie o vidlácích z jedné malé vesničky.

Vulgarismy a shazování

V podstatě se snímek příliš neliší od sérií jako Slunce, seno. Humor je poměrně jednoduchý, často se používají vulgarismy, všechny postavy se navzájem (a především pak z pohledu scenáristy) shazují a v jistých scénách jsou vtipy až vysloveně blbé.

Když však divák přistoupí na Krobotovu hru, spatří ve všem parodii právě na tento v České republice zavedený žánr. Mezi postavami totiž vyčnívají i čisté charaktery, které uvažují nad svým jednáním, mají přirozenou inteligenci a v prostředí buranské vesnice očividně trpí. Pomocí nich tvůrci komentují, co se v jejich okolí děje a jak ostatní jednají jako směšné figurky.

Ruku v ruce s tím jde i prostinký děj Díry u Hanušovic, film totiž postupuje tak trochu odnikud nikam. Během snímku se toho příliš nezmění, nedojde k žádné záchraně světa ani změně politického systému. Nejde zde o žádné vysoké cíle a film spíše sleduje jen obyčejné životy hrdinů a nedůležité změny v nich.

Maru a Jaru

Scénář se tak nezaměřuje ani tak na onen děj jako spíše na vývoj vztahů mezi postavami a mezi postavou a divákem. Ústřední postavou je Maruna (Tatiana Vilhelmová), která pasivně, i když viditelně s nechutí, snáší život se svojí matkou a sestrou Jarunou. Během snímku se neustále objevuje téma vzpoury a změny, k nimž Maruna nevyhnutelně míří. Přetváří tak své vztahy jak s rodinou, tak s několika muži, se kterými udržuje milenecký/přátelský vztah.

Dále se mění i zmíněný vztah postav s divákem. Od začátku do konce se neustále přelévají sympatie pomocí pomalého vykreslení charakterů. Starosta ztvárněný Ivanem Trojanem tak nejprve působí jako směšný zbabělec, který se postupně dostane až k rezignovanému študovanému zoufalci. Olda Jaroslava Plesla hned od prvních scén vzbuzuje úsměv nad svou primitivností, ale divák u něj postupně zjistí i kvality, které zkušené postavy postrádají.

Ivan Trojan je další z Dejvického divadla, kdo se ve filmu objeví. Zdroj: A-Company CZ
Ivan Trojan je další z Dejvického divadla, kdo se ve filmu objeví. Zdroj: A-Company CZ

Právě proto jsou ve filmu stěžejní herecké výkony a dialogy. Hrdinové jsou ztvárněni bezchybně, problém leda vzniká u toho, když promluví. Dialogy jsou jednoduché a plné přímočarých vulgarismů – což na jednu stranu naplňuje Krobotův cíl, na druhou to může být pro leckoho těžce stravitelné. Pro vytvoření perfektního zdání hanušovického zapadákova ale postavy mluví hanáckým nářečím, což v mnoha případech působí křečovitě a zbytečně nepřirozeně (představitelé hlavních rolí to ještě zvládají, ale například repliky Lenky Krobotové coby Jaru vyloženě rvou za uši).

Kdo má za sebou některou z her Dejvického divadla, kde je Krobot a většina herců z Díry u Hanušovic jako doma, bude snímek sledovat se zalíbením. Snadno se dá například přirovnat k Ucpanýmu systému, především pak smyslem pro humor. Pro někoho, kdo ale nepřistoupí na jeho hru, může být film utrpením o partě vidláků, která ho vůbec nezajímá a po většinu stopáže mu akorát leze na nervy.

Verdikt:

Dalo by se říct, že jde o jakýsi experiment, ale u zkušeností Miroslava Krobota jde tohle slovo těžko použít. Režisér a scenárista v jedné osobě lehce paroduje zažitý žánr a používá k tomu jak vulgarismů (komu vadí jedna kráva za druhou, asi si nevzpomněl na Slunce, seno a „Se pobleju!“ „Aby ses neposral!“), tak občas statických záběrů, v nichž postavy provádějí absurdní činnosti (v tomto případě zapalují oheň v dešti nebo pojídají chleba). Pár věcí, z nichž nejvíce vyčuhuje nepřirozený dialekt, je sice za hranicí, ale pořád jde o povedený celovečerní hraný debut.

Hodnocení: 60 %

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Pavlína Nouzová
Narozena v roce 1989 v Praze, absolventka Žurnalistiky na FSV UK a studující Mediální studia na téže škole. Od roku 2009 píše na TOPZINE.cz, do konce roku 2012 fungovala i jako editorka rubriky Film a TV a zástupkyně šéfredaktora. Stále ale pokračuje ve svém recenzentském snažení.

1 Comment on RECENZE: Díra u Hanušovic. Krobot natočil parodii na buranské komedie

  1. Pražští herci, moderátoři a vůbec Pražané hovoří svým slangem, kterému někdy obyvatelé především východních částí země přestávají rozumět. Škoda, že si někdy nepřijedou poslechnout spisovnou češtinu třeba na jižní Moravu. Možná by potom pochopili, že neexistuje “moravské” nářečí, ale snad hanácké, které nesmyslně pletou všude tam, kde se nemluví “pražsky”. Typickým příkladem je třeba Václav Postránecký ve filmu Bobule. Kdyby on a režisér ( nikoli “režizér”) byli alespoň jednou v místě, kde se tento film odehrává, byli by asi velmi překvapeni. Nyní tedy zjišťujeme, že se hanácky mluví i v Jeseníkách. Výborně přátelé, až si příště opět nebudete jisti, nasaďte hanáčtinu třeba ve westernu. Zdraví Petr

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*