Očima 
Agentka Starlingová, Rose z Titaniku a nacistický plukovník Landa. Když se sejde tahle partička, navíc ještě pod režisérskou taktovkou Romana Polanského, není pochyb, že se bude nač dívat. Letecký den tu totiž zažije kdeco – včetně obsahu žaludku Kate Winslet.
S podivnými názvy filmů se v poslední době doslova roztrhl pytel. Po Kazateli Kalašnikovovi, který toho ale bohužel víc nakecá, než postřílí, přichází i Bůh masakru. Kdo by ale byl řekl, že se pod tímto názvem skrývá konverzační drama? Je to tak, tenhle film byl natočen podle divadelní hry, což samo o sobě diváky do kina sice zrovna nenažene, zato elitní obsazení už možná ano.
Za skvadrou hvězdných jmen zůstává pozadu asi jen John C. Reilly, kterého už jste určitě někde viděli, ale kde to mohlo být? Král vedlejších rolí, jak se mu občas přezdívá, se objevil ve filmech jako Letec, Gangy New Yorku, Hodiny nebo v oddechové sandlerovce Kurs sebeovládání.
Znáte tu otřepanou frázi, že dospělí jsou někdy horší než děti? Ať už je váš postoj k těmhle člověčím zmenšeninám jakýkoli, přiznejme si, že na tom něco bude. Když si nesednou dva špunti, tak se jednoduše porvou, zatímco jejich pasivně agresivní rodiče na sebe leda tak vrhají nepřátelské pohledy. A právě neschopnost si cokoli vyříkat se stane hlavní zápletkou příběhu. Ovšem cílem filmu opravdu není moralizovat nebo poučovat, naopak pouze experimentuje s pestrou paletou charakterů, které se zde vyvíjejí jako o závod.
Kate Winslet radí: Pořádně si rozmyslete, než si na návštěvě dáte nákyp, Zdroj: distributor filmu
To se takhle sejdou dva manželské páry, aby sepsaly pojistnou událost – dítě jedněch to druhé pěkně ztřískalo a vyrazilo mu zuby. Během návštěvy se dočkáme celé škály reakcí od jemného popichování rodičů až po hromadu výčitek, které už s bezzubým děckem mají jen pramálo společného. A tak zatímco na začátku všichni akorát vesele vtipkují, po překlenutí první, ne zrovna moc záživné čtvrthodiny se začnou rýsovat pravé charaktery postav. A že opravdu je na co se koukat.
Očima Lucie Šimůnkové: Roman Polanski natočil svůj nový film podle divadelní předlohy a kromě několika záběrů, kde kamera zběsile sleduje přecházení postav po bytě, se u něj divák skutečně cítí jako na divadle. Herecké výkony ústřední čtveřice jsou skvělé. Díky hercům a výjimečně krátké stopáži se nedostaví pocit klaustrofobie, který by jinak jistě vznikl.
Na nějaké ozvláštnění si ale Polanski nehraje, a to je velká škoda. U filmu vás totiž neopustí pocit, jak skvělé musí být divadelní představení a že si to režisér neuvěřitelně ulehčuje. Pokud se vám však do divadla nechce (např. do pražského Činoherního klubu), do kina rozhodně vyrazte. Už jen kvůli Christophu Waltzovi.
Hodnocení: 4****
Obsazení byla od režiséra Polanského sázka na jistotu a jednotlivým rolím v podstatě není co vytknout, taky tři z nich už mají na poličce nějakého toho Oscara. Obličej Christopha Waltze nejen od dob Hanebných panchartů volá po rolích největších záporáků a postavu jednoho son-of-a-bitch vyfasoval i tentokrát. Ovšem nyní ho místo pistole nebo principálovského bičíku vyzbrojili pouhým „excuse me“ proneseným s nechutně sarkastickým výrazem, který ale neomrzí ani postopadesáté. Ovšem adeptů na proplesknutí tady najdete plnou místnost – řekněme, že ani jednu z postav byste asi za rodiče mít nechtěli.
[youtube_660]a5KL47wMkRc[/youtube_660]
Zatímco Waltz spolu s Kate Winslet tvoří úspěšný páreček byznysmenů, kde hlavní slovo má muž, jehož rodinný život zrovna moc nebere, druhá dvojice je pravý opak. Mírně řečeno hysterická matka v podání skvělé Jodie Foster si drží pod pantoflem průměrného ňoumu ve středním věku. Toho sice komandování, které musí poslouchat, pěkně štve, ale za celé roky není schopný říct ani ň, podobně jako Kate Winslet svému věčně telefonujícímu muži. Snad se některý hollywoodský režisér brzy smiluje a uvidíme Johna C. Reillyho i v roli, která bude míň okoukaná.
Konverzačka se zvracením
I přes médii stokrát přetřásané skandály můžeme konstatovat, že Roman Polanski je pořád ve formě. Opět se projevil jeho perfekcionismus, každý detail tu má své místo a tradičně precizní kameře také není co vytknout. Příběh je postaven na množství absurdních situací a zacyklených epizod, které sice pobaví, ale smíchy se po zemi válet nebudete. I když scéna se zvracející Kate Winslet je vskutku epická a hlavně mnohem nechutnější, než byste zrovna od klasické konverzačky čekali. Tohle v divadle opravdu nezažijete.
Vše se odehrává v jednom bytě – právě zde je nejvíc poznat, že se scénář víc hodí pro jevištní zpracování než na stříbrné plátno. Scenáristé si ale dali záležet a divákovu pozornost udrží důmyslnými a vypointovanými konflikty. Během svěžích 80 minut se zkrátka nudit nebudete. A možná se v některé z postav i zhlédnete.
Bůh masakru (Carnage)
Komedie / Drama
Francie / Německo / Polsko, 2011, 79 minRežie: Roman Polanski
Hrají: Kate Winslet, Jodie Foster, Christoph Waltz, John C. Reilly, Julie AdamsHodnocení: 4****
