Muse: Novodobí Queen nebo jen nafouknutá bublina? Praha to již brzy zjistí

Na jejich nová alba se v posledních letech čeká jako na příchod mesiáše, v rockových kuloárech mají pověst vlajkové lodi skomírajícího žánru, který má svá nejlepší léta dávno za sebou. Muse plní přední stránky magazínů a s postupem let se stali obchodním artiklem s hodnotou zlata. Je to všechno jen dokonalý kalkul, nebo to kluci z Teignmouthu myslí upřímně?

Hm, jak to zahrát dál. Zdroj: Muse.mu

Tisícihlavý zástup oddaných fanoušků už výhružně mává pěstí do vzduchu a příležitostného vyznavače britského tria posílá do horoucích pekel. Své modly si přeci musíme bránit stůj co stůj. Už samotná fanouškovská základna Muse tak trochu úsměvně odráží nejednoznačnost, se kterou se po celou dobu svého působení musí kapela vypořádávat. Do vydání čtvrtého alba se kolem kapely držela skupina oddaných fanoušků, kterým šlo primárně o hudbu. Pak ale zakousl své upíří zoubky běloba Edward a bylo po srandě.

Britští Muse jsou považováni za jednu z nejlepších rockových kapel současnosti. Zpěvák, kytarista a renesanční hudebník Matthew Bellamy spolu s bubeníkem Dominicem Howardem a obrovitým basákem Christopherem Wolstenholmem mají na kontě pět zatraceně úspěšných alb, která sbírala ocenění na všech frontách. Na podzim letošního roku chystají vydání desky The 2nd Law, z něhož pochází i oficiální skladba uplynulých olympijských her v Londýně s názvem Survivor.

Vydání alba Black Holes and Revelations pomyslně zlomilo vývoj kapely směrem ke komerci. Ne, že by o to Matthew Bellamy, Dominic Howard a Christopher Wolstenholme stáli, jednoduše neměli na výběr. Skladba Supermassive Blackhole z výše zmíněného alba se shodou náhod a hříček osudu dostala na soundtrack v kruzích ubrečených holčiček oblíbeného Stmívání, obrovská vlna zájmu o kapelu následovala. Někteří by se možná nechali zlomit, Muse ale naštěstí odolali nátlaku a zůstali takříkajíc svoji.

[youtube_660]4ggNOb2oFn8[/youtube_660]

Na konto se jim sice den co den sypou miliony dolarů, je ale ani po patnácti letech působení nepřešlo čiré nadšení z tvorby kvalitní muziky. A když už jste rockovou hvězdou, proč si tuhle zatracenou jízdu pořádně neužít? Právě to dělá z Muse jednoho z posledních zástupců, kteří hrdě nesou rockovou vlajku a nebojí se vystoupit z jinak klišé prodchnutého žánru. Mnozí je nazývají nástupci legendárních Queen. Odvážné tvrzení, skutečnost je ale ještě o malý kousek kytarové virtuozity úžasnější.

Frontman Matthew Bellamy je totiž tou pomyslnou nadstavbou, která tíhou svého hudebního nadání zašlapává do země většinu současných rockerů, kteří jen recyklují recyklované skladby z minulosti a zvukomalebnost a technickou dokonalost nahrazují zvukovou stěnou řevu a přeefektovaných kytar. Bellamy má mnohem blíže ke klasickým skladatelům, s chirurgickou přesností volí každý tón, nebojí se experimentovat a žádný žánr mu není cizí.

Podívejte se, jak Muse řádili před dvěma lety na festivalu Rock for People

Důkazem budiž chystané album The 2nd Law, které bude proplouvat od rozněžnělého popíku přes dubstep až po rockově ikonické symfonie ve stylu zeppelinovského Kashmiru. Přidejte texty pochopitelné jen pod vlivem omamných prostředků ne zcela legálního původu a dostanete mix, jaký mohou v současném hudebním rybníčku nabídnout jen a pouze Muse. Po vzoru svých slavných britských předchůdců se rok co rok chlubí grandiózní podobou koncertů, kde se členové kapely tak trochu ztrácí ve změti obrovských satelitů, vzducholodí a všemožných dalších výmyslů zdravě choré mysli svého frontmana.

[youtube_660]eci2k35CShk[/youtube_660]

Megalomanská opulentnost si ale kvapem vezme dovolenou při pohledu do soukromí kapely. Youtube se přímo topí pod záplavou vtipných scének z natáčení alb nebo jen obyčejných momentů z volných chvil a dovolených. Tady členové Muse vyrazili na ryby, támhle terorizují natáčení hudebního pořadu Rage a vše pak završuje zhulenecky zhoubičkované krmení opeřeného ptactva kdesi ve vesnickém zapadákově.

Pojďte si začutat

S cejchem slavných osobností tak dávají vzpomenout na své začátky, kdy se nebáli z vysoka kakat na prosby organizátorů koncertů, kteří jim zakázali mluvit sprostě, načež se Bellamy schovával pod reprákem a do mikrofonu fuckoval o sto šest.

Nahráváme nejočekávanější album roku, hezky v klídku

Muse tak v sobě jako jedni z mála dokáží spojit dojem rockových bohů a žánrových spasitelů, kteří jsou ve výsledku jen obyčejní kluci od vedle, se kterými byste rádi zašli na pivo. Jen si občas z té hospody a nekonečného večírku odskočí na stadion ve Wembley a zapíšou se do rockové historie. Pak si v tichosti sbalí skromnou sbírku několika stovek kytar a přes Twittter se svých fanoušků zeptají, jestli by si nešli zahrát fotbal. O pár hodin později si už na plácku za barákem čutají a slávu házejí za hlavu.

Čeští hudební fanoušci mohli mnoho let jen smutně přihlížet strhujícím koncertům za hranicemi naší malé země, před dvěma lety ale rockoví harcovníci z Británie vyslyšeli jejich prosby a svým vystoupením na festivalu Rock for People odeslali nejednoho z nich do hudebního nebe. Dobré věci se ale mají opakovat. Kdo Muse minul před dvěma lety může si reputaci polepšit už letos v listopadu, kdy mistr Bellamy a jeho kumpáni zavítají do pražské O2 areny, kde předvedou skutečný Rage, ať už to znamená cokoli.