!Reportáž!Největšímu středoevropskému literárnímu festivalu Měsíc autorského čtení již odzvonilo a všichni účastníci včetně spisovatelů se s různými pocity a reflexemi rozjeli domů. Jaké tedy ty pocity jsou?
Měsíc autorského čtení 2011 – další povedený ročník, Zdroj: autorskecteni.cz
Letošní ročník Měsíce autorského čtení byl poprvé uveden i za hranice Česka, a to do Polska a na Slovensko. Měla jsem možnost sledovat čtení pouze v Ostravě, přesto ale myšlenku prezentovat českou literaturu dalším státům považuji za zajímavou a důležitou. Naši sousedé tak dostanou českou literaturu do povědomí a my se naopak seznámíme s tou jejich.
Ze Staré Arény do Atlantiku
Zatímco vloni se v Ostravě festival odehrával v literárně-kulturním klubu Stará Aréna, letošní ročník se konal v podobně laděném duchu, ovšem v sále klubu Atlantik. Čtení ve Staré Aréně bylo působivější, neboť se četlo v malé divadelní scéně, která dodávala čtení příjemný intelektuální nádech. Klub Atlantik zase vyrobil atmosféru jinou, intimní. Někteří autoři se však vyjádřili negativně k akustice sálku zvoleného klubu. Například v brněnském Divadle Husa na provázku se jim prý četlo o něco lépe.
Oživením Měsíce autorského čtení bylo i improvizované knihkupectví, ve kterém si mohli diváci zakoupit knihy autorů, jež na festivalu vystoupili. O knihy byl obrovský zájem, i spisovatelka Tereza Brdečková podotkla, že v Brně vyprodala všechny knihy, které na festival přivezla.
Čtení Terezy Brdečkové
V podání české prozaičky a scenáristky Terezy Brdečkové si mohli posluchači vyslechnout úryvky ze dvou posledních knih: Slepé mapy (2006) a Alhambra (2010). Slepé mapy se zaměřují na myšlenky a život muže potýkajícího se s krizí středního věku a sama autorka tvrdí: „Baví mě se dostat do mužské kůže. Je zvláštní přemýšlet nad tím, co bych udělala a co bych cítila.“ Nejnovější kniha Alhambra je však až pohádková a promítají se v ní silné autobiografické rysy.
Mrazení v zádech s Krchovským
Na každém čtení vystoupil jeden český a jeden polský autor. Ze začátku jsem k polské literatuře byla mírně skeptická, jelikož jsem kromě Mariusze Sczygiela a několika polských autorů sci-fi nikoho neznala. Je trochu smutné, že známe mnoho autorů amerických, francouzských či britských, ale polskou literaturu čte jen malá část českých čtenářů. Z velké části jsem navštívila čtení, kde se prezentovali především polští básníci a básnířky, nicméně mohu dodat, že mě polská poezie překvapila svěžestí, aktuálností a věcností, ale také někdy řádnou spletitostí. Poukázala bych na Julii Fiedorczuk, která mě oslovila právě aktuálností, ale také milým a otevřeným vystupováním.
Julia Fiedorczuk na Měsíci autorského čtení Foto: Zuzana Konvičková
Česká literatura měla na čteních zastoupení zvučných jmen jako Radka Denemarková, Petra Hůlová či Pavel Kohout. Ne všechna čtení bych však mohla považovat za působivá. Například literární prezentace Lubora Kasala byla mírně zmatečná, asi taky z důvodu, že kniha, kterou četl, mírně zmatená je, ale rádoby orwellovská parodie mi k srdci nepřirostla, tudíž nemohu hodnotit pozitivně. Naopak bych vyzdvihla večer s Jiřím Grušou či s J. H. Krchovským, díky němuž byl sál zcela zaplněn. Jeho silný undergroundový zjev a projev publikum do židlí a do země úplně přimrazil.
Česká literatura se prezentovala více než hezky a doufám, že naši zahraniční sousedé se o ní začnou zajímat, stejně jako my (tedy alespoň já) o tu jejich. Takže kdo letos s navštívením Měsíce autorského čtení otálel, příští ročník by si neměl nechat ujít.
