4 fotky 
V další sérii čtení literárního festivalu Měsíc autorského čtení se čtenáři seznámili s polským básníkem a prozaikem Tomaszem Rożyckim a bývalým prezidentem mezinárodního PEN klubu Jiřím Grušou. Ač se na první pohled nezdálo, oba autory spojuje v knihách motiv vlasti a vlastenectví, které v jistých obdobích dějin obou národů hrály důležitou roli.
Tomasz Rożycki při čtení Foto:Zuzana Konvičková, Topzine.cz
Tomasz Rożycki si pro Měsíc autorského čtení nachystal ukázky z poemy Dwanaście stacji (Dvanáctero zastavení, 2004), která vypráví o cestě rodiny z polského Opole do dnes ukrajinského města Lvov, které po staletí bývalo součástí Polska. Psaní formou poemy je pro autora nejlepší, neboť si umí pohrát s formou prózy, ale také s formou dramatu a volně se mezi nimi pohybovat. Současně se nechal inspirovat polským romantickým spisovatelem Adamem Mickiewiczem či italským renesančním básníkem Ludovicem Ariostou.
Nevnímám vlast jako stát, pro mě je vlastí samotná literatura
Samotné téma a myšlenka poemy Dwanaście stacji jsou autorovi velmi blízké, protože sám pochází z rodiny, která se z Lvova do Opole přestěhovala. „Lvov je pro mě krajina mytická, zem, o které jsem pouze slýchával. Díky této poemě jsem se s ní vlastně rozloučil, dal jsem sbohem všem těm příběhům, jež jsou mírně fantaskní.“ Rożycki chtěl ukázat život lidí, kteří se po přesídlení ocitli v paralelním světě a stále žili v pohraničí dvou kultur.
Poema se dočkala také divadelní adaptace na prknech divadla v Krakově. Autor se smíchem tvrdil, že jeho připomínky k inscenaci sice v potaz brány nebyly, nicméně spolupráce s divadelníky byla příjemná a je vlastně dobře, že autor není od fochu.
Češi jako kňouralové
Tématem vlasti se také zaobíral prozaik, esejista a překladatel Jiří Gruša. V knize Beneš jako Rakušan autor představuje politiku a život ministerského předsedy Edvarda Beneše od jeho politických počátků až do období druhé světové války a po ní. V knize se však objevují i jiné postavy jako Klement Gottwald či Adolf Hitler, který „vlastně nosí české příjmení Hudla, jež bylo pouze poněmčeno“, podotkl Gruša.
Jiří Gruša v diskuzi s publikem Foto: Zuzana Konvičková, Topzine.cz
Na otázku z publika, jak na knihu reagovali čeští historici, autor odpověděl: „Možným problémem knihy bylo to, že byla psána vědeckou formou. Názor kritiků na knihu však neměl negativní rozměr, který jsem očekával. Snad jenom jisté výtky měl prezident Václav Klaus, jehož zásluhou jsme vnímáni jako kňouralové.“
„Vztah Česka a Německa je poprvé od roku 1815 na normální milé úrovni, na takové úrovni, o které snil Beneš. To, co se nám povedlo za dvacet let je velmi solidní výkon. A rozhodně bychom to neměli měnit,“ řekl na závěr Gruša.
