FOTO: Johnny Winter vzdal v Praze hold bluesovým legendám

Do Česka se po několika letech vrátil bluesový kytarista a zpěvák Johnny Winter. V Lucerna Music baru představil v úterý 15. listopadu své nové album Roots a tradiční bluesové písně. 

Johnny Winter, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz

Díky koncertní sérii Prague International Bluenight zavítalo letos do Prahy hned několik bluesových a rockových umělců. V říjnu se představila srbská kytaristka Ana Popovič, rock´n´rolloví dědové Pretty Things a v listopadu francouzský multiinstrumentalista Yann Tiersen. Nyní mohli slavit všichni bluesoví nadšenci. V Praze vystoupil bluesman Johnny Winter, který zahrál i na legendárním Woodstocku.

Úterní vystoupení začalo deset minut před devátou hodinou večerní. Na pódiu se objevil předskokan Justin Lavash, kytarista žijící v Praze. Hudebník britsko-irského původu byl pro koncert dobrým startem. Ve své hudbě propojuje inspiraci americkými folkovými muzikanty z šedesátých let, jazzem a hlavně blues. Na koncertě však představil především desku Harder And Harder, která je čistě bluesovou nahrávkou, a předvedl tak slušný základ pro samotnou hlavní hvězdu večera.

Justin si celých čtyřicet minut, kdy mu pódium patřilo, vystačil pouze s dvěma akustickými kytarami. Svůj hlubší hlas ukázal hned na začátku v písních Sell My Soul a You Should See My True Love Ride. Poté v kytarových sólech s bottleneckem na prstu zabrousil k blues mississippské delty. Text inspirovaný Českem zazpíval v písni Herna Bar a poté zakončil vystoupení písní spolu s přizvaným hráčem na foukací harmoniku. Ten se hudbou nechal unést natolik, že skoro tančil. Žánrově se Justin k Winterovi přibližoval, ale zároveň ukázal jiný pohled na hudbu stejných kořenů.

Po Justinově vystoupení následovala velmi krátká pauza. Přesně ve tři čtvrtě na deset se na pódiu objevila kapela Johnny Winter Band a zahrála krátkou úvodní skladbu. Vzápětí pomalým a velmi opatrným krokem došel k židli připravené uprostřed pódia potetovaný, hubený, bělovlasý muž se svou speciálně upravenou kytarou Gibson Firebird. Hned v první společné písni Hideaway (původní skladba Freddieho Kinga) Johnny Winter předvedl cit pro rytmus a celá kapela šlapala velmi zkušeně.

Johnny Winter, vlastním jménem John Dawson Winter III., se narodil 23. února 1944 v texaském Baumontu. Americký bluesový kytarista, zpěvák i skladatel je ve svém žánru velmi uznávaným. Johnny často spolupracuje se svým mladším bratrem Edgarem Winterem. Oba sourozenci jsou albíni.

V druhé skladbě Sugar coated love Johnny poprvé zazpíval. I přes jeho dlouhodobé zdravotní problémy ukázal, že zpívat ještě stále může. Hůř nazvučený mikrofon však ubíral na kvalitě vystoupení. Zpívané party leckdy vůbec nebyly slyšet, hlas byl zcela pohlcený zvukem celé kapely. Zpočátku naopak vynikla basová linka Scotta Spraye.

Oprášené počátky blues a rock´n´rollu

Během večera zazněly tradiční bluesové skladby včetně Good morning little schoolgirl – nejznámější verze je v podání The Yardbirds, Got my mojo working Muddy Waterse nebo rock´n´rollová Johnny B. Good Jamese Browna. Ne nadarmo Johnny pojmenoval letošní desku Roots (kořeny). Neustále se vrací ke starší bluesové hudbě, oživuje ji a nechává se jí inspirovat.

Názor redaktora Martina Faixe:

Ačkoli má Johnny Winter již velmi chatrné zdraví, dokázal odehrát velice příjemný rock´n´rollový koncert, kterým rozvlnil publikum. Ocenit si také zajisté zaslouží celá jeho kapela, jejíž výkony byly rozhodně vynikající, čímž jen umocnily hru tohoto kytarového veterána. I přes ne úplně kvalitní zvuk byl koncert velkým zážitkem, protože kdo z muzikantů, kteří vystoupili na slavném Woodstocku, umí ještě takto nádherně hrát?

Hodnocení: 70%

Z úspěšné desky I´m bluesman, kterou Johnny vydal před sedmi lety, zazněla kromě jiných také skladba Lone wolf. V tu chvíli osamělým vlkem rozhodně nebyl, což mu publikum dalo vřele najevo. Do Prahy ale přijel představit zmiňované album Roots. Z desky však kapela zahrála pouze tři písně a více se v dalších dvanácti věnovala poctě starším muzikantským mistrům a Johnnyho známým cover verzím.

Čtěte také: Bluesman Robert Johnson inspiroval řadu kytaristů

Vydařený byl jak výběr skladeb, který zahrnoval prakticky všechny části Johnnyho hudební kariéry, tak i střídání bluesových a rock´n´rollových, pomalejších a vitálnějších písní. I v plouživé skladbě Blackjack Johnny s přehledem vystřihl dlouhé kytarové sólo. Stejně tak své umění předvedl i kytarista Paul Nelson. Během koncertu zpíval doprovodné vokály bubeník Vito Liuzzi, který převzal v písni Tore down vokál hlavní. Tři doprovodní hudebníci si vystoupení očividně užívali, zpívali si pro sebe spolu s Johnnym a hra je na první pohled bavila.

Po pětašedesáti minutách se kapela rozloučila. Ještě však následoval patnáctiminutový přídavek v podobě elektrické verze skladby I believe I dust my broom Roberta Johnsona, která se objevuje na nové desce. Koncert Johnny zakončil dylanovkou Highway 61 Revisited.

[youtube_660]o6fqGOmda74[/youtube_660]

Co říct závěrem. Vybraný předskokan ukázal akustické blues jednoho muže, což byl příjemný kontrast vedle našlápnuté kapely Johnnyho. Ten naopak předvedl, jak má vypadat bílé elektrické blues. Nepříznivý zdravotní stav se na Johnnym bohužel podepsal, ale i tak woodstocková legenda profesionálně představila hudbu, která ovlivnila vývoj rocku doposud.

Johnny Winter

15. listopad 2011
Lucerna Music bar

Délka koncertu: 80 minut

+ předskokan
+ výběr skladeb napříč Johnnyho kariérou
+ nasazení kapely

– kvalita zvuku

Hodnocení: 80%