O tom, že se knihy Karla Čapka stále čtou u nás i v zahraničí, není nutné přehnaně rozjímat. Stačí se podívat na jakékoli žebříčky nejčtenějších knih. Jeho díla mají stále co říci, přestože od smrti jejich autora uplynulo již 75 let.
Fenomén jménem Čapek. Proč je tak oblíbeným? Zdroj: wikimedia.org
Od smrti Karla Čapka uběhly tři čtvrtiny století a poměry ve světě se do značné míry proměnily. Společenská morálka prošla vývojem, který není třeba dlouze rozebírat, o to se alespoň částečně snaží současná literární produkce. Čapkovo dílo hovoří však i dnes stále silným hlasem. Obsahuje totiž hodnoty, které jsou trvalého charakteru.
Karel Čapek (1890 – 1938) se narodil v Malých Svatoňovicích, studoval filosofii na UK v Praze, později také v Berlíně a v Paříži. Byl velmi zasažen první světovou válkou, přestože do ní sám aktivně nezasáhl. Spolu s dalšími představiteli takzvaného „demokratického proudu“ pracoval v redakci Lidových novin. Působil jako dramaturg Vinohradského divadla a stal se prvním předsedou PEN klubu. Sedmkrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Patří mezi nejčtenější a nejpřekládanější české spisovatele.
Karel Čapek chtěl vždy přispívat k sebepoznání člověka, vždy mu šlo především o lidské srdce a základní hodnoty lidskosti. Ty jsou aktuální v každé době již ze své podstaty. Díky svým životním zkušenostem a otevřené mysli uvnitř výjimečné osobnosti se Čapkovi podařilo vtisknout svým knihám nejen hodnoty odrážející autorovu životní zkušenost, ale zároveň hodnoty směřující i do lidské budoucnosti.
Být člověkem je velká věc
Mluvíme-li o Čapkově dramatu R.U.R., pak se náš rozhovor zpravidla stáčí k samotným robotům, případně k technice a lidskému pokroku, který nemusí být nutně pouze plusem. Hlavní záměr Čapka ale pravděpodobně nebyl zobrazit rozpor mezi roboty a lidmi, ale šlo mu především o nás, o lidi. Jen těžko si dokážeme představit, že by se o lidstvu mohlo hovořit jako o vymírajícím rodu. Přesto když nás Čapek postaví před hřbitov celého lidstva, uvědomíme si, že být člověkem je vlastně veliká věc. A jedině díky vůli žít se lidstvo nakonec dostane opět na svět.
Rozum na všechno nestačí
Uprostřed zasněženého pole byla jediná. Stopa. Před ní, za ní ani okolo nebylo nic, jen sníh. Kde se tam vzala? Jak je to možné? Příběh dvou filosofujících mužů nad jedinou stopou ve sněhu vtělil Karel Čapek do povídky Šlépěj, která vyšla s dalšími dvanácti povídkami v knize Boží muka v roce 1917. Právě na této situaci Čapek ukazuje, že ne vše se dá vysvětlit racionálně. Vždy je ještě něco za námi, na co racio nestačí. Bohužel, nebo spíš bohudík?
Povinnost versus svědomí
Ve světě vypukla nová, dosud nepoznaná epidemie, která se nezadržitelně šíří a žádný lékař si s ní neví rady. Do toho propuká válka. Neznámý lékař najde proti zákeřné nemoci lék. Ano, správně, řeč je o Bílé nemoci. Lékař podmíní darování léku tím, že na světě budou uzavřeny smlouvy trvalého míru. Odmítá pomoci trpícímu lidstvu, neboť považuje za svou povinnost nenechat lidi zabíjet ve válce. Jako lékař je povinen poskytnout lék nemocným, jako člověk vnímá jako svou povinnost nenechat zhasínat lidské životy ve válce. Je tento vyděrač míru v právu?
Žena jako ochranitelka
Trvalou hodnotou rezonující v díle Karla Čapka jsou i motivy mužství a ženství. Jestliže jsou muži z historického hlediska zaměřeni na lov, boj a hlasité činy, pak jsou ženy spíše tichými rádkyněmi, starají se o „teplo domova“, pečují o děti a své muže často nenápadně směřují tam, kam si samy předsevzaly. Určitou proměnou projde matka ve stejnojmenném dramatu Karla Čapka. Po celý děj miluje a chrání svou rodinu. Když se dozví, že ve válce jsou zabíjeny i malé děti, mění se v ženu činu, dává svému poslednímu synovi pušku a posílá ho do války.
Touha po pokroku
Touha předchází pád. Tak o ní píše část spisovatelů. Když Čapek píše o touze po dlouhověkosti (Věc Makropulos) nebo o touze ovládnout sílu ukrytou ve hmotě (Krakatit), tak také vysílá varovné signály. Některé Čapkovy myšlenky se dnes ukazují jako prorocké, neboť navzdory tomu, že se dříve o některých jeho knihách hovořilo jako o utopiích, dnes stojíme jen krůček od jejich naplnění.
