×
TOPZINE.cz

Karel Čapek – Matka: do války jde poslední syn. Neúčastí nic nezachráníme

FOTO: Čapkova Matka postupně ve válce ztratí nejprve manžela, potom i syny.V dramatu Matka (1938) Karla Čapka je síla člověka odhalena v postavě rozpolcené matky, která se i přesto, že jí válka vzala zbytek rodiny, rozhoduje poslat do ní i posledního syna.

FOTO: Čapkova Matka postupně ve válce ztratí nejprve manžela, potom i syny.
Čapkova Matka ve válce ztratí nejprve manžela, potom i syny. Zdroj: wikimedia.org

Stojí opravdu za to položit vlastní život za osud ostatních? Jak to vnímá Karel Čapek, se dozvíte v jeho protiválečném antifašistickém díle. Nadčasové varovné poselství dělá z Matky důležité dílo české literatury.

Věřím v mravní hodnoty a lidskost

Karel Čapek zachovával dlouhou dobu ve skutečném životě i ve své umělecké tvorbě hlubokou důvěru ve velkou a hlavně nepřekonatelnou sílu hodnoty lidství. On sám se pro nemoc nemusel aktivně účastnit bojů během první světové války, což ale neznamená, že by jí nebyl poznamenán. Opak je pravdou.

FOTO: Karel Čapek
Drama Matka Karla Čapka byla poprvé vydána v roce 1938.

Obrovské zklamání pro Čapka a jeho dosavadní názory znamenalo podepsání Mnichovské dohody a kapitulace naší země. I nadále se však snažil hájit postupy vlády a hlavy země v této situaci a stál si za tím, že nebyly jiné reálné možnosti. Podle jeho názoru bylo v daný okamžik ze všeho nejdůležitější udržet národ v jednotě.

Když matka podává synovi zbraň

Dolores je matkou, pro niž je rodina všechno. Ve válce jí zemřel manžel Richard a postupně přichází i o své děti. Její synové – Ondřej, Jiří a dvojčata Petr a Kornel – umírají a jí zbývá jen Toni. Mrtví členové rodiny vysvětlují Dolores, že jejich smrt měla smysl, snaží se ji přesvědčit, aby pustila i posledního syna.

Čtěte také: Hra Ze života hmyzu Karla a Josefa Čapka nabízí dva alternativní konce

Země je napadena nepřítelem a všichni muži jsou vyzváni k obraně vlasti. Toni chce bojovat, matka ho odmítá pustit, její rozhodnutí se ale mění ve chvíli, kdy v rádiu slyší zprávu o svržení pumy na školu plnou dětí. V té chvíli sama synovi podává zbraň.

Bílá nemoc a Matka aneb změna v poetice

Když se zaměříme na kontext vzniku Matky, můžeme si všimnout, že náznaky změny Čapkova stanoviska lze najít už dříve. K žánru dramatu se znovu vrátil v druhé polovině třicátých let po asi desetileté pauze. V té době v Evropě rostla moc diktátorských režimů a bezprostřední nebezpečí hrozilo také Československu. Čapek si byl vědom tohoto ohrožení a upozorňoval na něj už ve své utopii Bílá nemoc (1937).

 

FOTO: Hrozba válečného konfliktu nebyla Čapkovi lhostejná
Válka – situace, kdy se se zbraní v ruce vydávají bojovat za své blízké i zcela obyčejní lidé, kteří s boji nesouhlasí, Zdroj: sxc.hu

V ní lékař vyvine lék na nebezpečnou chorobu, v závěru je však i s vakcínou rozšlapán davem – vyhlídka na překonání nákazy se ztrácí a válka začíná. Takto bezvýchodný závěr je u Čapka nový.

Čtěte také: Továrna na absolutno Karla Čapka. Proč mají lidi věřit v lidi?

Podobnou bezmoc lze cítit také z románu Válka s mloky (1936), když se původně levná pracovní síla vzbouří a postupně obsazuje celý lidský svět. Čapek zde opouští svůj dřívější sklon k uklidňujícím a idylickým závěrům a působí na čtenáře silou beznaděje. Tiše doufá, že vyburcuje Evropu k jednání.

Hrdinové: obyčejní lidé obětující život pro blízké

V roce 1938 přichází Čapkovo poslední drama Matka, kde jsou závěry plynoucí z Války s mloky ještě přímočařejší. Pokud jde o postavy, hlavní důraz se přesouvá na obyčejné lidi, kteří doplácejí na probíhající válku nejvíc a navíc zcela zbytečně.

FOTO: Hrdinové jsou obyčejní lidé obětující život pro blízké
Hrdinové jsou obyčejní lidé obětující život pro blízké

Mocenské spory jsou jim cizí, přesto nasazují vlastní životy. Existuje hodnota, pro kterou stojí za to obětovat sebe a blízké? Ano, Čapek přehodnocuje svůj antimilitarismus a vyzývá otevřeně k obraně státu. A to i v případě velkých ztrát na životech.

Vzpomínka na Španělsko

Matka je časově a prostorově nejasně situované dílo, ale z narážek a odkazů můžeme zjistit, že se děj odehrává v zemi, která je zmítána nepokoji občanské války a navíc bude brzy čelit bezprostřednímu napadení vnějším nepřítelem. Vzhledem k tomu, že byl Čapek silně ovlivněn vlastní vzpomínkou na Španělsko, často se uvádí, že se jedná právě o období tamní občanské války.

Tak trochu Sophiina volba

Dalším význačným tématem je dilema matky, která se rozhoduje, zda uchránit alespoň posledního člena rodiny, nebo ho (stejně jako manžela a ostatní starší syny) nechat padnout v boji. Zpočátku vítězí její mateřský cit, válku odsuzuje, chápe ji jako nesmyslnost, protože staví proti sobě i nejbližší.

FOTO: Voják chrání svou zemi před ohrožením
Matka strhne ze stěny pušku a podává ji oběma rukama Tonimu

Do scén však vstupuje mrtvý manžel a synové a jako normální postavy s matkou hovoří a snaží se ji přesvědčit, aby nejmladšího Toniho pustila. Situace se pak vyostřuje v okamžiku, kdy se chlapec sám rozhodne zapojit do bojů.

Mužský versus ženský postoj

Protiklady mužských a ženských postav nás téměř ihned udeří do očí. Zpočátku jsou postaveny proti sobě, později se ale zvláštním způsobem prolínají: úvahy nad hrdinstvím zůstávají doménou chlapců a manžela ženy, ale otázka obětování se, respektive obětování toho nejdražšího, co člověk má, pronásleduje neustále i matku. Řešení obou postav se v rozuzlení shoduje.

„Tak vidíš, v tom je cena života: že se za něj platí… třeba i životem. To je taky… ženská záležitost, holčičko. A to máš tak se vším, rozumíš? Kdyby se za vlast neplatilo životem… kdyby se za čest, za pravdu, za svobodu neplatilo životem, neměly by tu ohromnou, tu strašnou cenu, víš? Jen ho nech jít, toho svého synka. Je to tak… v pořádku.“

(ČAPEK, Karel: Dramata: Loupežník, R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka. Praha: Československý spisovatel, 1994.)

Postava nejmladšího syna se na první pohled svou fyzickou podobou i charakterem staví oproti ostatním padlým mužům. Toni je mírný a citlivý chlapec jemných způsobů, jemuž matka ze strachu nikdy nedovolila podržet si zbraň v ruce. V prvé řadě ho baví číst poezii a filozofovat, o válku se příliš nezajímá. Je bázlivý, nemá hrdinské ambice a drží se spíše zpátky, ale když je to potřeba, touží bojovat za vlast.

„Jdi!“

(ČAPEK, Karel: Dramata: Loupežník, R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka. Praha: Československý spisovatel, 1994.)

Dramatický zlom v matčině smýšlení přichází ve chvíli, kdy se z rádia dozví, že kvůli válce umírají i takoví, kteří s ní nemají pranic společného – nevinné děti. Zoufalá prosba hlasatelky, jež se přímo v průběhu vysílání dozví o smrti vlastního syna, pohne matkou a bolestivé poznání, že není jediná, která prožívá ztrátu svých potomků, ji přinutí vyslat i poslední dítě. Sama mu dokonce podává pušku po otci.

MUŽSKÝ HLAS V AMPLIONU: Halo, halo! Hlavní stan hlásí: Při ranním náletu nepřátel bylo zničeno město Villamedia. O život přišlo přes osm set civilních osob, z toho většina žen a dětí. Náš starý hrad, pokladnice našich dějin, lehl popelem.

TONI: Slyšíš, mami?

MUŽSKÝ HLAS V AMPLIONU: Letecká puma zasáhla nemocnici, kde zahynulo šedesát nemocných. Město Villamedia hoří.

TONI: Maminko, prosím tě —

ŽENSKÝ HLAS V AMPLIONU: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme k amplionu celý svět! Voláme lidi! Nepřátelská letadla napadla dnes ráno vesnici Borgo a svrhla pumy na obecnou školu. Do prchajících dětí střílela ze strojních pušek. Osmdesát dětí bylo raněno. Devatenáct dětí postříleno. Třicet pět dětí bylo výbuchem… roztrháno.

MATKA: Co říkáš? Děti? Copak někdo zabíjí děti?

TONI: (hledá na mapě): Kde to je… kde to je…

MATKA: (stoji jako zkamenělá): Děti! Malé, usmrkané děti!

(Ticho.)

MATKA: (strhne ze stěny pušku a podává ji oběma rukama Tonimu. S velkým gestem: Jdi!

Zdroj: ČAPEK, Karel: Dramata: Loupežník, R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka. Praha: Československý spisovatel, 1994.

 



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..