7 fotek 
!Rozhovor! Divadlo Na zábradlí představilo autorskou hru Jiřího Pokorného s názvem Domov můj. Leoš Noha hraje Emila, jednoho ze čtveřice bezdomovců, kteří vymění na pár dní hřbitovní hrobku za luxusní hotel Hilton.
Peníze na ulici nedávám, ale rád je třeba pozvu na jídlo Foto: Bára Nachtmanová, Topzine.cz
Mohl byste nám hru Domov můj ve zkratce představit?
Jak psali v jednom magazínu, je to hra Jiřího Pokorného. Hrají Zdena Hadrbolcová, Jiří Ornest, Pavel Liška a další. Je to o čtyřech bezdomovcích. Já bych to uvedl na pravou míru. Kromě zmíněných herců v tom hraje i Leoš Noha, Natálie Řehořová a Ivan Lupták.
Příběh vypráví o bezdomovcích?
O bezdomovcích, kteří žijí na hřbitově v opuštěné hrobce. Jeden z nich nemá spacák, a protože je zima, tak se rozhodne, že se nechá zavřít do basy. Přepadne benzínku a k jeho údivu mu obsluha nechá sedm set tisíc. On se rozhodne pozvat zbylé tři kolegy do Hiltonu. Víc bych neprozrazoval.
Nepřehlédněte: Domov můj spojil současné téma s nádechem frašky
Bezdomovci jsou sociální a poměrně náročné téma. Jaký pocit nebo ponaučení by si z představení měl divák odnést?
Ponaučení určitě v tom, aby se mu nestalo to, co se stalo těm čtyřem lidem. Protože všichni čtyři bezdomovci pocházejí z úplně jiné sociální skupiny, než ve které se ocitli.
Leoš Noha (1968) se narodil v Ústí nad Labem a vyučil se mechanikem elektronických zařízení. Od roku 1992 pracoval v Činoherním studiu v Ústí nad Labem jako osvětlovač. Zde začal s prvními divadelními krůčky. V Divadle Na zábradlí je od roku 2005 ve stálém angažmá. Zahrál si ve filmech Protektor a Alois Nebel. Jeho nejznámější rolí je ale sukničkář Adolf „Áďa“ Větvička ze seriálu Okresní přebor.
Na konci hry se na scéně najednou shromáždí mnoho lidí bez domova. Přiznám se, že tenhle moment jsem úplně nepochopila.
Záměrem bylo udělat ze hřbitova speciální místo v rámci hesla: staň se členem našeho týmu.
Kde jste sháněli kostýmy pro tolik lidí?
Od toho tu je kostýmní výtvarnice Katka Štefková. Já sám jsem dostal kostým od ní.
V roli bezdomovce Emila nezřízeně pije alkohol Foto: Igor Chmela, DNz
Hra má podtitul Veselohra v hrobce. Na Divadlo Na zábradlí je to poměrně vtipný podtitul. Možná se pletu, ale zábradlí má na repertoáru hodně těžkých nebo sociálních her. Komedie je spíš vzácnost.
Jak které. Je to kus od kusu. Taky se u nás lidi zasmějí. Dokonce i ve hře Domov můj jsou vtipné momenty.
Všechna jména hlavních postav začínají na písmeno E. Myslíte, že to byl záměr autora?
Určitě, dokonce i Edova bývalá partnerka se jmenuje od E, Emanuela.
Jakým způsobem jste se na tuhle roli bezdomovce připravoval?
Začal jsem víc pít a míň chodit domů (směje se). Jako každý herec pozoruju lidi kolem sebe. S lidmi bez domova se normálně vídám a stýkám jako každý, kdo bydlí v tomhle velkoměstě.
Role Bosse ve hře Komplic mu skvěle padla Foto: Jan Dvořák, DNz
Emil, vaše postava, byl původně úspěšný architekt. Stejně se stal bezdomovcem. Umíte si představit, že by se z vás stal bezdomovec?
Představit si to umím, ale dělám všechno proto, aby se to nestalo. Myslím, že se to může stát každému. Je špatně, když někdo lidma bez domova pohrdá a dělá, že se ho to netýká.
I přes to, že Erich získá peníze, tak se ze srabu nevyhrabe. Má tahle situace nějaké východisko?
Je těžké se odrazit ode dna, ale jsou lidi, kteří to dokázali. Je to o vůli. Když se někdo dostane na dno a nemůže se odrazit, tak mu hlavně nikdo nepomůže. Pak to většinou končí v zimě, smrtí.
Autor Jiří Pokorný se dával s bezdomovci do řeči, aby poznal jejich prostředí. Bavil jste se vy v poslední době s nějakým bezdomovcem?
Když mě lidi poprosí o prachy, tak já peníze ze zásady na ulici nedávám. Rád je třeba pozvu na jídlo, ale oni většinou nechtějí. Bezdomovci, co žebrají, by peníze asi rádi použili na jiné účely.
Nebe Leoše Nohu nepřijalo Foto: Igor Chmela, DNz
V čem se liší, když hrajete postavu ze známého poněkolikáté zpracovaného dramatu, a postavu úplně novou, kterou před vámi ještě nikdo nehrál?
Obojí je práce. Vyjde to vlastně nastejno.
Měla jsem pocit, že role, kterou znáte z jiných divadel, a od jiných herců, se hraje lépe, než když si jí od píky musíte vystavět sám.
I když je to Hamlet, herec na to není sám. Má k tomu režiséra, dramaturga, kostýmního výtvarníka nebo scénografa. Pokaždé by to mělo být trochu jiné, protože každý herec je jiný. Každý si k postavě buduje přístup a mělo by to být vidět také na jevišti. Ne vždy se to ale povede.
Čtěte také: Rozhovor s režisérem Davidem Czesanym k České válce
Na jevišti se všichni dobře bavíte a hru si užíváte. Vzniká tam také improvizace?
Minimální.
Všechno, co divák vidí, je tedy připravené a předem nazkoušené?
Pokud to není nějaké brumlání okolo, tak je to daný text od dramatika.
Na veřejné generálce se objevila škola, která se na začátku bavila a hodně vyrušovala. Vnímáte to jako herec?
Tak určitě, jak říkají fotbalisti. (směje se) Ze začátku jsme trochu bojovali, ale pak se nám soupeře podařilo trochu zatlačit. Nakonec sami uznali, že tam nemají co dělat, a tak vyklidili bojiště.
V České válce si zahrál vesnického faráře Foto: Jan Dvořák, DNz
Stává se vám často, že si diváci nevypnou telefony nebo přímo takhle ruší?
Stává se to. Už se nám ale dlouho nestalo, že by je tak moc nezajímalo, co se děje na jevišti.
Studentům bylo zhruba 16 nebo 17 let. Myslíte si, že je to spojeno i s věkem?
Myslím, že to je spojené s tím, v jakých rodinách děti vyrůstají. Tohle myslím byla soukromá škola, takže to byla jiná sociální skupina, než kterou jsme se snažili vytvářet na jevišti. Chápu, že to pubescenty nezajímá a myslí si, že se jich to netýká.
Česká válka se věnovala třetímu odboji a teď přichází divadlo s inscenací o bezdomovcích. Může podobné sociální téma vůbec oslovit mladou generaci?
Byl bych rád, ale nejsem prorok.
Domov můj
Divadlo Na zábradlí
Autor: Jiří Pokorný
Režie: David Czesany
Hrají: Jiří Ornest, Zdena Hadrbolcová, Pavel Liška, Leoš Noha, Natálie Řehořová a Ivan Lupták
