2 fotky 
Filmové hýření z Karlových Varů ještě nestačilo polevit a na kinematografické nadšence se přivalila další smršť. 38. ročník Letní filmové školy v Uherském Hradišti během úvodních dní lákal na španělskou režisérskou legendu Carlose Sauru nebo krále velkofilmů Davida Leana.
Carlos Saura přebírá cenu z rukou ministra obrany Vondry, Zdroj: lfs.cz
Ostřílený filmový nadšenec zocelený prodíráním se tisícovými davy před karlovarským hotelem Thermal rok co rok zažívá po příjezdu na jih Moravy malý vstup do ráje. Lidí na ulicích je tak akorát a spíše než o vyfintěné zlatokopky se jedná o kované filmové znalce, kteří si na nic nehrají. O tom by taky správný filmový festival měl být. Na elitářství se tady mimochodem nehraje. Ať jste novináři nebo jen fanoušci, fronty si vystojíte hezky bok po boku.
Zkušení návštěvníci už vědí, že ideální je do centra dění zavítat už den před samotným zahájením. Vyhnete se tak frontám na akreditace a s úsměvem na tváři můžete navíc sledovat poslední budovatelské snahy organizátorů, stejně tak jako vztyčování vašich oblíbených stánků s rychlým občerstvením. S filmy to sice nemá nic společného, naladění se na tu správnou notu je ale před děním následujících dnů klíčové.
Letní filmová škola není jen o filmech, slyšet na ní můžete i filmovou hudbu naživo
Projekce prvních filmů letos opět nečekaly na slavnostní zahájení naplánované na sobotní večer a už od dopoledních hodin přilákaly do vybraných kinosálů první nadšence. Nebylo jich sice mnoho, o to komornější atmosféra ale za zvuků starých promítaček panovala. Právě taková atmosféra je jako dělaná pro zhlédnutí jednoho z nejlepších českých filmů historie – Vyššího principu, který zachycuje dusnou atmosféru po atentátu na Heydricha.
[youtube_660]uGj1XKxdO-k[/youtube_660]
Kinematografický klenot a čirou radost ze sledování nakonec tak trochu pokazily jen technické problémy při projekci. Vypadávající zvuk a několik zastavení projekce se ale u prastaré filmové kopie dají pochopit. Právě během podobných momentů se pozná rozdílná nátura návštěvníků festivalu ve Varech a Uherském Hradišti, kde si při problémech nikdo nestěžuje. Kam bychom taky spěchali, ono se to všechno za chvíli stejně spraví.
Fascinující pokoukání ale nemělo dlouhého trvání, ve stejném kinosálovém dějišti se o několik minut později zabydlel uznávaný perský režisér Abbás Kiarostamí se svým opusem Chuť třešní.
Chuť třešní
Tak trochu minimalistická podívaná, která se z velké části odehrává v prostorách jediného automobilu. Dialogová smršť o smyslu života, umírání a sebevraždy je konstantně nabourávána tichým sledováním krajiny, ve které se nic neděje. Klasický představitel festivalového filmu, který vás buď pohltí, nebo znechutí, popřípadě odešle do říše spánku. Porota festivalu v Cannes se zjevně řadí do první kategorie, protože mu v roce 1997 udělila hlavní cenu.
Zdrcující nepochopení oceňovaného uměleckého kousku vystřídal hlad. Čekání na grilovaný oštěpek nechtěně narušil průchod ministra obrany Alexandra Vondry s početným zástupem armádních pohůnků. Ti se chystali na slavnostní zahájení festivalu, během kterého Vondra předal Výroční cenu AČFK španělskému režisérovi Carlosu Saurovi.
[youtube_660]RQA_ldX0VI0[/youtube_660]
„Je to pěkná cena. Vypadá jako pták a trochu se mi podobá. Rád bych přijel i příští rok, dáte mi další cenu?“ prohlásil na pódiu kina Hvězda Saura. Hvězdou večera byl ale někdo zcela jiný, řádně zrestaurovaný a naleštěný. Gigantický filmový epos Davida Leana Lawrence z Arábie si může na čelo směle nalepit jmenovku geniální.
Lawrence z Arábie
Lekce z filmové dokonalosti. Epická záležitost, jaká nemá v dějinách kinematografie obdoby, působí v dnešní době jako dílo z jiného světa. Od základu rukodělná poctivost, dechberoucí davové scény a příběh jednoho britského odvážlivce, který inspiruje i mnoho let po svém uvedení na plátna kin. Kdo neviděl, nemůže se prohlašovat skutečným filmovým fanouškem.
Absolutní vyčerpání po téměř čtyřech hodinách díla z režisérského pera Leana stál za to. Stejně tak jako opouštění kinosálu téměř ve dvě hodiny v noci. Diváci po závěrečných titulcích únavou málem ani nezatleskali. První den festivalu byl završen nejlepším možným způsobem.
TOPZINE.cz jako mediální partner letošního ročníku Letní filmové školy. Foto: Oldřich Mánert, TOPZINE.cz
Neděle už tolik optimismu neskrývala. Natěšenost na dvouhodinový dokument z dílny mladého talentovaného Maďara Bence Fliegaufa s názvem Existuje předsmrtný život? se totiž po hodině sledování rozpadla ve sled pseudointelektuálních řečí na téma drogy jsou dobré, ááno. Přitom bylo tak jednoduché hrát na jistotu a navštívit kvalitu s nálepkou Lean, jehož retrospektiva se v neděli rozjela na plné obrátky. Novinářská zabedněnost ale velí nevzdávat se. Fliegauf tudíž dostal další šanci v rámci večerní projekce hypnotické Houštiny.
A o tom všem to vlastně je. Žádná hra na jistotu. V Uherském Hradišti se má riskovat a zkoušet nové filmové zážitky. Že se člověk občas spálí? To přeci nevadí. Expert na kinematografii se nesmí bát. A když se to vezme kolem a kolem, jsme na Letní filmové škole, tudíž ve vzdělávacím ústavu. V klasické škole vás také všechny předměty nebaví, ale víte, že se je naučit musíte.
