VIDEO: John Malkovich překvapil diváky, Brad Pitt zase fackoval své děti

Sedmý den MFF Karlovy Vary se nesl zejména v duchu velkých hvězd. John Malkovich po svém včerejším příjezdu překvapil fanoušky na projekci filmu Le Havre, wimbledonská vítězka Petra Kvitová ukázala svou nejcennější tenisovou trofej a karlovarský miláček Kim Ki-duk představil svůj nový film.

John Malkovich předvede na MFF Karlovy Vary svou kolekci oblečení, Zdroj: kviff.com

Přesycení filmy dnes dosáhlo vrcholu. Ani hektolitry kávy a jiných podpůrných prostředků nezabránily mnohým filmovým fanouškům k prvním zářezům na pažbě spánku přímo v kinosále. Paradoxně se tento den představila celá řada očekávaných snímků od uznávaných tvůrců.

Strom života (The Tree of Life, USA, 2011)

Terrence Malick patří mezi největší poety mezi filmovými režiséry. S průměrem jednoho snímku za deset let jsou jeho díla vždy nadšeně očekávána. Mnohými je ale zatracován pro svůj rozvláčný styl a snahu přenést na filmové plátno až příliš mnoho myšlenek najednou. A Strom života je v tomto ohledu extrémem.

Vzpomínání stavebního inženýra Jacka (Sean Penn) na své bezstarostné dětství, ovlivněné složitým vztahem s otcem (Brad Pitt), je rámováno pasážemi o zrození světa, které zabírají nezanedbatelnou stopáž filmu. Zasazení osudů jedné konkrétní postavy do vesmírného měřítka je prvním originálním prvkem, který se vkusně dotýká otázek víry. Ta patří obecně k základům celého snímku. Malick staví do protikladu jak evoluční teorii, kterou zdůrazňuje právě scénami ze zrození vesmíru, tak obecnou spiritualitu podporovanou zejména postavou matky hlavního hrdiny.

Myšlenková hutnost a také ochota diváka naladit se na pomalou temporytmiku vyprávění je stěžejní pro pochopení a docenění filmu. Pro duchovně založené diváky se bude jednat o mistrovské dílo, všichni ostatní ocení nádhernou řemeslnou stránku snímku. Steady camové záběry pokrývají téměř sto procent stopáže a odlišují tak Strom života od žánrových bratříčků, kteří bývají vystavěni zejména na dlouhých statických scénách. Po odchodu z kina ale okamžité nadšení nečekejte. Nechte film uzrát a vraťte se k jeho hodnocení později, jedná se totiž o jeden z těch snímků, které ve vás budou rezonovat ještě hodně dlouho.

Hodnocení: 5*****

Sunflower Hour (Sunflower Hour, Kanada, 2011)

Mystifikační dokument z Kanady Sunflower Hour přišel neočekáván, ale o to více překvapil. Sledování soupeření pětice loutkoherců, kteří se snaží probít skrz konkurz do proslulého loutkového pořadu Sunflower Hour, bokovky producenta pornofilmů, je přeplněné nekorektním humorem, dvojitou penetrací a hlavně charaktery, které si vás během několika sekund získají.

Dokumentární look nechává po celý film na pochybách, zda se opravdu nejedná o reálný záznam tak trochu ujetých človíčků. V závěru filmu je sice vše vyzrazeno, to ale snímku neubírá nic na jeho originalitě a zábavnosti. Povahou rozdílní hrdinové jsou totiž precizně vybraní a pověstná chemie mezi nimi funguje na jedničku.

Odpůrci nekorektního humoru by měli dát jednoznačně ruce pryč. Navzdory nevinným maňáskům v rukách hlavních protagonistů se jedná o řádně drsnou podívanou. Dilda tak létají v každém třetím záběru, náboženský fanatik stále hlásá o nebezpečí homosexuality a vše vrcholí až nezdravým množstvím spermatu v rukách jednoho z loutkoherců. Pokud jste se právě nepozvraceli, bude pro vás Sunflower Hour nezapomenutelnou podívanou.

Hodnocení: 5*****

Na festival již zavítal také místní oblíbenec Kim Ki-duk, který zde uvedl svůj nejnovější film Arirang, kompletně točený na iPhone. Na rozdíl od největších hvězd letošního festivalu se pohybuje mezi obyčejnými návštěvníky, a není tak problém získat buď cenný podpis, nebo dokonce společnou fotografii.

Pohádky noci (Les Contes de la nuit, Francie, 2011)

Jeden z mála zástupců animovaných filmů na letošním festivalu. Povídková forma, která si bere na paškál několik žánrových klišé a vkusně je obrací naruby, bohužel doplácí na zvolenou vizuální formu a také na výše zmíněné rozdrobení stopáže do krátkých povídek.

Na první pohled úžasná vizuální podoba, kterou lze charakterizovat jako propracovanější stínohru, při bližším zkoumání skýtá jeden závažný problém. Nulová mimika postav jim totiž zabraňuje v projevu emocí. Všechny povídky tak působí nepříjemně chladným a neosobním dojmem. Co naplat, že čistě po výtvarné stránce se jedná o jeden z nejoriginálnějších animovaných filmů posledních let.

Povídkové filmy mají navíc jedno velké riziko v nekonzistentním tempu vyprávění. Jen několika snímkům se tento problém povedlo eliminovat (Paříži, miluji tě), Pohádky noci bohužel do této kategorie nespadají. V kombinaci se záměrně předvídatelným dějem působí snímek neuvěřitelně roztříštěným dojmem a navíc postrádá potřebný spád. Ideálním cílovým publikem tak zůstávají děti, kteří určitou archaičnost jednotlivých povídek dokážou ocenit.

Hodnocení: 3***

Před očekávanou projekcí filmu Le Havre vtrhl nikým nezván na pódium John Malkovich a tak trochu zmateně pozdravil diváky. Při sdělení názvu chystaného snímku nasadil milý WTF výraz a s úsměvem školáka, kterému se vydařil dlouho plánovaný fór, se odebral do zákulisí. Malkovich následně ve večerní generálce na zítřejší módní přehlídku představil svou nejnovější kolekci oblečení.

Le Havre (Le Havre, Finsko/Francie/Německo, 2011)

Známý finský melancholik a depresário Aki Kaurismäki letos do Varů přivezl svůj nejnovější počin, který se měl od jeho filmografie podle prvních ohlasů odlišovat. A je tomu skutečně tak. Depresi vystřídal originální humor, který provází příběh Marcela, jenž se rozhodl pomoci ilegálnímu imigrantovi s útěkem do vytouženné Anglie. Naneštěstí jsem se, i přes vtipnost a svižnost snímku, po necelé hodině odebral do říše snů. Hodnocení tak přenechám silnějším povahám.

Očima Pavlíny Nouzové: Ano, já jsem zřejmě ta silnější povaha (ale usnula jsem zase u Pohádek noci, takže nejsem úplně bez viny). Vyústění Le Havru je absolutně odlišné oproti ostatním Kaurismäkiho snímkům. Tragično? Osamění? Jako by si režisér dělal srandu sám ze sebe. Konec obrací naruby a až divadelním herectvím hlavního protagonisty dohání absurdno do absolutního extrému.

Hodnocení: 4****