2 fotky 
!Exkluzivní rozhovor!Nedávno jsme vám přinesli rozhovor s kapelou Support Lesbiens, který se týkal především jejich nového alba. Nyní přicházíme s druhým dílem rozhovoru s Kryštofem Michalem a Hynkem Tomanem, který se již kolem alba netočí.
Zpíváte anglicky. Máte pocit, že vás angličtina odlučuje od fanoušků?
Hynek: To máme od začátku, co jsme se rozhodli zpívat anglicky. Samozřejmě to je obrovský handicap, nikdo si s námi nezazpívá jako s Divokým Billem, se skupinou Kryštof nebo se skupinou Lucie. To prostě tak je. S tím se nedá nic dělat.
Uvažujete o změně?
Hynek: Neuvažujeme, zatím ne. Udělali jsme nějaké sólo pecky v češtině, ale nejsou to řadové věci. Bylo to vždycky k nějakému spešl projektu, jako byl třeba seriál Přešlapy nebo film Máj. To se ale nedá považovat za naši standardní řadovou tvorbu. My jsme prostě anglicky zpívající česká kapela a uvědomujeme si náš handicap. Ale myslím si, že za tu dobu, co jsme, jsme dosáhli hodně věcí. Možná že by to nebyla vůbec výhra převléct kabát a začít zpívat česky. Když děláme anglofonní hudbu, tak tam ta angličtina patří.
Čtěte také předešlý díl rozhovoru se Support Lesbiens, věnovaný novému albu
Narazil jsi na Přešlapy. Jak jste se k tomu projektu dostali?
Hynek: To byla spontánní věc. Televize Prima nám nabídla tuhle možnost. My jsme popřemýšleli, rozhodli se a udělali jsme to.
Kryštof: Jediné zajímavé, co k tomu můžu ještě dodat, je, že tahle písnička do Přešlapů byl historicky můj první český text. Ne, který jsem zpíval, ale který jsem napsal.
Životní v sobě nese punc každodenní reality, jak se vám tento text psal?
Kryštof: Nebylo to hrozné. Přijeli jsme s Hynkem k mojí babičce. On mě vždycky vzbudil v jedenáct, což jsem úplně nekvitoval v pohodě. Ale vždycky jsem vylezl na zápraží, tam už seděl Hynek, něco dělal a babička se houpala v křesle. Ta písnička vznikla za dva dny. Oba dva dny jsem vstal, úplně rozespalý, nevyčištěné zuby. První den jsem napsal refrén. Druhý den jsem vstal zase v jedenáct, zase nasranej, neumytej, sednul jsem k tomu stolu a napsal jsem sloku. Pak jsem to dal babičce. Babička už toho za život četla hodně, protože můj děda byl opravdu slavný český spisovatel. Takže si to přečetla a řekla: Čéče, to je dobrý, to s tou vánočkou je dobrý. Tak jsme hned věděli, že kvalitativně to stačí.
Hynek: Nad slovem vánočka se pozastavil snad každý, i Kryštof se nad tím v prvopočátku zastavil. To slovo tam prostě funguje, díky němu je ta písnička identifikovatelná. Lidé písničce neříkají jejím názvem, Životní, ale pojmenovávají ji jako Vánočka.
Kryštof: Je to takové velké životní moudro: Život je jak vánočka, co chutná ti a voní, přesně podle toho, co nasypeš si do ní.
[youtube_660]m2nSizOIXvQ[/youtube_660]
Říkali jste, že nemáte rádi křty. Co vám na křtění vadí?
Kryštof: Nám to přišlo vždycky úplně dementní. A říkali jsme si, co je to vůbec za akt. Kvůli tomuhle sem chodí novináři, kvůli polití cédéčka? Křest je každý koncert turné. Kam přijedeme, tam tu desku pokřtíme. Radši místo křtu vymýšlíme jiné akce: udělejme výstavu fotek, pusťme si tam desku, pozvěme novináře poslechnout nové věci. A tímhle tu desku nějakým způsobem odstartujeme. Řekneme: Tady je a teď je na vás, abyste řekli, co si o tom myslíte.
Hynek: Spíš bych řekl: Pojďte si dát nějaký drink, než poslechnout. Tam se mluví a stejně nikdo neposlouchá. Jde o to nějak se pobavit a pokecat.
Kryštof: Chápal jsem to v dobách, kdy udělat cédéčko byla velká věc. Byly doby, kdy tím, že někdo udělal album, se automaticky posunul mezi profesionální muzikanty. Dneska o cédéčko vůbec nejde, vyrábíte ho jenom jako svoji vizitku. Člověk se může prodávat skrz usb flash disk. Je to úplně jedno, můžete dát hudbu jenom na internet. Dneska fakt, že vydáte cédéčko, nic neznamená. Cédéčka se neprodávají, náš náklad bude minimální. Když se jich prodá pět tisíc, budeme chrochtat blahem. A říkat, že je to neuvěřitelné.
Hynek: Budeme mistři světa amuleta.
Kryštof Michal (vlevo) a Hynek Toman (vpravo) při rozhovoru, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Kryštof: Taková je prostě realita, doba. Způsob šíření hudby se radikálně změnil. Proto chápu, že křty kdysi byly. Deska byla událost.
Hynek: Dneska už to nikoho nezajímá.
Kryštof: Je to druhotný akt. Už to úplně ztratilo tu aureolu. Existující kapela už není ta, která vydala cédéčko, ale ta, která má repertoár a může udělat koncert. Posunuli jsme se opravdu do jiných dob. Jsou jiná měřítka, úplně jiná schémata. Kdysi byly počty prodaných alb jediným vodítkem a asi poměrně správným, co se týče úspěšnosti a popularity. Dneska to není měřítko. Dneska jsou umělci, kteří by prodali možná spoustu desek, ale dávno se rozhodli svou slávu šířit třeba po internetu, Facebooku, čemkoli.
Tak to je rozhodně rychlejší způsob.
Kryštof: A možná má i větší dosah. Je to reklama zadarmo. Máte-li dvě stě tisíc fanoušků na Facebooku a prdnete tam svoji hudbu, dostanete reklamu mezi dvě stě tisíc lidí a nezaplatíte ani korunu.
Hynek: Stejně ale nejvíc funguje šuškanda. Když je něco dobré a lidi si to řekou mezi sebou, tak to je vlastně nejzásadnější.
Kryštof: Celé to schéma se změnilo stejně, jako se změnily mobilní telefony. Fatální vývoj. Ale zatímco telefony všichni používáme a ten vývoj neustále sledujeme, dovnitř hudební branže moc lidí nevidí. Žádná pevná měřítka už nejsou pevná.
[youtube_660]NYDRynkSOCM[/youtube_660]
Říkali jste, že se nebojíte zaujímat nejrůznější stanoviska. Souhlasíte s tím, že hudba tak trochu je o vyjádření vlastního názoru?
Kryštof: Samozřejmě, ale když děláte kulturu, zjistíte, že spousta peněz vám může téct od lidí, kteří jsou primárně s politikou spojeni a na penězích sedí. To byste byla překvapená, jak často se vám může vrátit zpátky, když něco v médiích řeknete. Najednou se dozvíte, že na nějaké akci hrát nemůžete, a vy si říkáte: Proč? Zkrátka proto, že jste se vyjádřili blbě vůči někomu, kdo o tom shodou okolností má právo rozhodovat. Je to strašné, je to děsivé, ale je to tak. A v tomhle státě to funguje. Nemohu to tvrdit se stoprocentní jistotou, ale mám pocit, že třeba hradní kancelář si vede výstřižkovou službu.
Čtěte také: Všichni dnes chtějí slyšet Nightwork a Chinaski, říká Oto Klempíř z J.A.R.
Hynek: To nemáš pocit, to si prostě vede.
Kryštof: Schraňuje informace o tom, kdo, co, o nich, nebo ve vztahu k nim nebo k jejich názorům, kde prohlásil. Tím si profilují lidi okolo sebe. Pak se samozřejmě můžete dočkat, že vám to vrátí zpátky, až se dostane na lámání chleba.
Hynek: A tu máš!
Kryštof: Tak to funguje, to je úplně normální. Nebudeme si to zastírat. Lidé velmi často zneužívají svých funkcí k tomu, aby dali někomu jinému najevo, že se jim něco nelíbilo.
Máte spoustu fanoušků, máte ocenění, máte popularitu. Je ještě něco, čeho byste chtěli dosáhnout?
Kryštof: Víc ocenění. (smích)
Hynek: My jsme těch ocenění vlastně moc nezískali. Jsou kapely, které jich získaly víc.
Kryštof: Je zajímavé, že za desku Tune Da Radio jsme nečekali žádné velké ocenění. Očekávání nějaké bylo, ale nenapadlo nás, že vezmeme dva hlavní Anděly. Naopak potom jsme čekali, že bychom mohli dostat ocenění za jiné věci. Například za videoklip Cliché. Na americké MTV tahle písnička porazila během jednoho týdne i U2.
[youtube_660]pMJ2XjgArAU[/youtube_660]
To je úžasný úspěch.
Kryštof: Je to super, ale smutné na tom je, že v Čechách po videoklipu neštěkl ani pes. Absolutní nezájem. Ale na MTV jsme porazili U2. Je to zajímavé. Ale všichni jsme viděli, co vyhrává za videoklipy na Andělech, a všichni asi tušíme, že to pokaždé nejsou ty nejlepší videoklipy. A proč to je, já nevím. To se zeptejte Akademie. Loni jsem byl jejím členem, ale doteďka se za to stydím.
Proč?
Kryštof: Protože jsem byl vlastně figurka přilepená na celek, který je vlastně permanentně stejný. Měl jsem nějaký záchvěv pocitu, že snad něco změním. To bych musel hlasovat jen já s Tonyou (Graves, poznámka redakce) a pár dalších lidí. Pak by se možná něco změnilo. Pochopili jsme to hned po nominacích, který každý akademik dělá. Ty se potom spočítají a vzejdou z nich oficiální nominace. A my jsme s Tonyou zjistili, že se z devadesáti procent nekryjí s našimi nominacemi a že v mnoha kategoriích vůbec nemáme interpreta, pro kterého bychom chtěli hlasovat. Úplně tam chyběla ta jména.
