SROVNÁNÍ: Mein Kampf hrají v Ostravě už osm let. Ve Švanďáku od června

Více než před rokem jsem pro TOPZINE.cz porovnávala dvě zpracování adaptace knihy Gottland. Opět jsem se podívala do stejných divadel, abych tentokrát srovnala grotesku o člověku, který místo smíchu naháněl strach. Mein Kampf v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě a ve Švandově divadle na Smíchově se opět nesejdou na stejné vlně.

Zdroj: Alena Hrbková, ŠD

Taboriho černou mši v červnu uvedlo Švandovo divadlo na Smíchově. Jeho starší předchůdce, Divadlo Jiřího Myrona v Ostravě, už bojuje (a boduje) osmým rokem. Podívejme se na dvě rozdílná zpracování kvalitní hry Mein Kampf dramatika maďarského původu George Taboriho.

Mein Kampf

Švandovo divadlo na Smíchově

Autor: George Tabori

Režie: Anna Petrželková

Hrají: Tomáš Pavelka, Filip Čapka, Miroslav Hruška, Petra Hřebíčková, Martina Krátká, Marek Pospíchal

Hodnocení: 40 %

Švandovo divadlo uvedlo premiéru svého boje na konci loňské divadelní sezóny. Po téměř dvaadvaceti letech se tak vzkřísil brilantní jazyk frašky, která si bere na paškál nejen vůdce, ale také povahu Židů. Naopak v Ostravě se velmi oceňovaná inscenace dočkala v červnu svého osmého výročí od premiéry. To, že patří Mein Kampf k tomu nejcennějšímu, co Divadlo Jiřího Myrona nabízí, dokazuje absence alternace Šloma Herzla, kterého hraje celých osm let Jan Hájek, v současnosti jako host divadla.

Ostravská realistická ubytovna, ve které se příběh odehrává, se liší už jen tím, že navozuje paradoxně ponuřejší atmosféru než švandovské, nápadně vysoké schody, na které režisérka Anna Petrželková přemístila všechny ubytované jako bezdomovce. Méně znamená více by se v tomto srovnání mohlo ozývat častěji, ale použiji jej pouze na kostýmní část.

Hitler: „Cením si tvé pomoci, Žide. Až přijde má doba, přiměřeně se ti odměním. Najdu pro tebe nejvhodnější řešení.“

Osobně mám ráda experimenty a kostýmní výtvarníky obdivuji za práci, kterou si s vymýšlením celého konceptu dají. Avšak zrovna Mein Kampf je známkou toho, že hercům občas stačí jen text a nemusí se ještě schovávat do neforemných kostýmů různých interpretací.

[youtube_660]WKIWEWcJ79I[/youtube_660]
Hana Knotková například spolupracovala s Národním divadlem moravskoslezským na inscenaci Cenci, kde mě kostýmy příjemně překvapily. Jednotná barva spojující všechny postavy měla svůj smysl. Avšak v Mein Kampfu oblékla herce do vaťáku a původně éterickou Markétku naopak vysvlékla. Ostraváci zvolili klasiku a i po osmi letech se tento tah ukázal jako správně vsazený los sportky.

Šlomo: Kdes byl, Bože?

Lobkowitz: Tady, celou tu dobu tady, jenže ty ses zapomněl dívat.

Scénu i s kostýmy navrhl pro Ostravu Milan David. Známý scénograf  (Údolí včel, Divadlo Komedie dříve Strašnické divadlo) pojal celý prostor včetně herců a rekvizit velmi realisticky. K dispozici měl pro diváky magické místo za oponou. Ostravský boj se sice odehrává na jevišti Divadla Jiřího Myrona, ale v provizorním komorním prostředí vytvořeném za pevnou oponou.

Zdroj: Josef Hradil, NDM

Radikální rozdíly se nejvíce projeví na vnímání textu. Ten ponechala obě divadla v původním překladu Josefa Balbína. Vyznění však působí diametrálně rozdílně. Pouze díky hereckému záchranému kruhu Pavelka-Čapka, kteří hrají ústřední postavy Hitlera a Herzla, se mírní zbytečná nabubřelost vizuální stránky inscenace Švandova divadla.

Mein Kampf

Divadlo Jiřího Myrona (NDM)

Autor: George Tabori

Režie: Juraj Deák

Hrají: Vladimír Polák, Jan Hájek, Jiří Sedláček, Kateřina Vainarová, Veronika Forejtová, František Večeřa a další

Hodnocení: 100 %

Za podařený bych viděla snad jen kostým Paní Smrti, kterou skvostně ztvárnila švanďácká Petra Hřebíčková. Havraní kreace vyvolává respekt, půvab a strach zároveň. Do toho blonďatá kštice herečky dokresluje budoucí spolupráci se zastáncem árijské rasy. Pokud by jako jediná zůstala kostýmově výrazná, vystoupila by z řady jinak spíše zatoulaných Burtonovských postaviček.

Polák-Hájek vs. Pavelka-Čapek = El Classico

Souboj dvojic bych přirovnala k fotbalovému zápasu mezi Barcelonou a Realem Madrid, nerozhodně. V tomto případě se mi líbí rozmanitost obou přístupů. Nejprve bych si vzala pod lupu vůdce, mladého Adolfa, který v obou případech přesáhl třicítku, ale o to výraznější charaktery se krystalizují. Hitler Vladimíra Poláka sedí více vizuálně a jeho projev značí duševní souznění s rolí ikony nenávisti.

Srovnání: S Gottlandem Švanďák zabodoval

Ač jde o frašku, Polák hraje karikaturu Hitlera přirozeně, bez nutnosti parodie. Naopak Pavelka se od první chvíle staví do role absolutní karikatury Hitlera. Už jen představa vysokého hubeného Hitlera asi všechny ubezpečí, že jde o komický výsměch Adolfa. Oba přístupy oživují Taboriho terč po svém a možnost přijmout oba hitlerovské archetypy se zdá reálná.

[youtube_660]HNwLttEvo-0[/youtube_660]

Tak jak jsou rozdílné role mladého Rakušana, stejně osobitě se k sobě staví Jan Hájek s Filipem Čapkou. Díky neurotickému Šlomovi Jana Hájka a naopak klidnému až stoickému Filipu Čapkovi se na jevišti rozehrávají ještě navíc dva odlišné pohledy na Židy a jejich přístup. Oba naprosto uvěřitelné, a navíc oba naprosto originální a nezaměnitelné. Zde se absence vykrádání vyplatila.

Pro mě osobně šokující a nepochopitelná je role Markéty ve Švandově divadle. Čistá a nevinná dívenka se zde proměnila v polonahou (stále jsem nepřišla na důvod proč), hysterickou a až příliš entusiastickou ženu. Dlouhé blond vlasy a přehnaný věnec (věneček to nazvat nemůžu) přeměnil Martinu Krátkou na Makovou panenku, a tak povedená přeměna nevinné na ideologicky ovlivněnou úplně vyprchala.

Očima Barbory Šimečkové: Scénář George Taboriho má obrovský potenciál. Pohrává si totiž s postavou Adolfa Hitlera a myšlenkou „co by se stalo, kdyby…“. Téma, které musí zaujmout každého, kdo neprospal hodiny dějepisu. Tabori navíc do scénáře zakomponoval spoustu narážek, symbolů a odkazů, což je pro divadlo vždy požehnání a výzva zároveň. Švandovo divadlo tuto výzvu přijalo až příliš urputně.

Scéna a kostýmy, respektive celé pojetí švanďácké inscenace se natolik pokouší symboliku textu ještě víc povýšit, až se divák ztrácí, nechápe a hledá legendu, marně. Mein Kampf patří k inscenacím, na které je třeba přijít ještě jednou. Bez výhrad a s pochvalou naštěstí z incenace vychází herecký ansámbl. Dominující muže v čele s vynikajícím Filipem Čapkou v druhé půli doplní výrazné ženy a jedna herecky talentovaná slepice. Škoda jen, že z inscenace si nejvíce vybavuji právě ji.

Hodnocení: 60 %

Ostravská Markéta v podání Kateřiny Vainarové není pouhým nástrojem Hitlera k uzmutí Šlomovy knihy, ale hmatatelně vidíte přeměnu, kterou prošly miliony lidí, vtělenou do jedné ženy. V této roli se skrývá mnohem více než jen čirý obdiv ke Šlomovi a poté k Hitlerovi a ostravská scéna toho využila mnohem více, respektive toho uměla využít.

Taboriho text stále dýchá

Celkové srovnání tedy tentokrát dopadlo lépe vůči ostravské scéně, a tak se skóre vyrovnalo. Nicméně Švandovo divadlo a Divadlo Jiřího Myrona jsou nyní jediná divadla, ve kterých mají diváci možnost Taboriho hru Mein Kampf zhlédnout.