RECENZE: Trans. Zhypnotizovaný James McAvoy krade obrazy

trans-priorita

Režisér Danny Boyle kdysi prohlásil, že si po nocích mezi přípravami zahajovacího ceremoniálu olympijských her v Londýně odskakoval na natáčení šíleného thrilleru. Jeho Trans nyní dorazil i k nám a zdá se, že s tím šílenstvím tolik nepřeháněl.

Nic není takové, jak se zdá. Tak by mohlo znít motto nového thrilleru Dannyho Boylea. A týká se koneckonců i českého názvu Trans, který může být poněkud zavádějící. Na rozdíl od toho, co vám při zadání slova Trans vyplivnou Google obrázky, tenhle film nepitvá transsexuální problematiku, ale krádež nesmírně cenného Goyova obrazu Létající čarodějnice. Nový Boyleův počin je překvapivě svěží variace na léty ošumělý námět o perfektní vykrádačce, která se poněkud zvrtne.

Film sám o sobě balancuje na hraně mezi mainstreamem a artovým filmem, proto nečekejte jenom drsnější Dannyho parťáky. Od toho tu ostatně máme Podfukáře, kteří do českých kin dorazí za dva týdny. Tentokrát kromě samotné krádeže jde i o něco vyššího: o propletené osudy, o paměť, o hypnózu, tedy o titulní trans.

 Do transu se prý dostanete hned

Tím zhypnotizovaným bude umělecký historik Simon (James McAvoy) pracující v aukční síni, která draží umělecká díla. Samozřejmě včetně zmiňovaných Goyových Létajících čarodějnic, které po útoku ozbrojené skupinky mužů záhadně zmizí. A Simon jediný ví, kde obraz za miliony liber může být, protože v tom sám má tak trochu prsty. Po silném úderu do hlavy si ale nic nepamatuje, a když nezaberou výhrůžky ani mučení ze strany naštvaných lupičů, nastoupí na scénu hypnoterapeutka Elizabeth (Rosario Dawson).

Pokud máte pocit, že jsem vám tu právě vyspoilovala celou zápletku, pak vězte, že Trans je mnohem komplikovanější a zmiňovaná dějová expozice se odehraje během několika úvodních minut. Prim tu hrají hypnotické vize, které se brzy začnou prolínat se skutečností, navíc každých deset minut nastane zásadní dějový zvrat. Ani jako diváci nemůžete věřit nikomu a ničemu, a je proto zajímavé sledovat vývoj hlavních postav v průběhu filmu.

[flowplayer src=’https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/2013/05/TRANCE-Official-Green-Band-Trailer.mp4′ width=660 height=371 splash=’https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/2013/05/James-McAvoy-Trance.jpg’]

Zejména Simonova přeměna ze sympaťáka v antihrdinu je zpracována hodně sugestivně, ačkoliv někdy působí nelogicky. Nemluvě o tom, že se Simon a ostatní do transu dostanou jako lusknutím prstů, i když ve skutečnosti je to složitý proces a jenom málokdo se dá skutečně zhypnotizovat. Zkrátka jako by některé vývojové mezičlánky chyběly, což je dáno všemi těmi skoky v čase, prostoru a hlavně mezi snem a realitou. A ať si o McAvoyově herectví myslíte cokoliv, charisma Rosario Dawson, natož hlavního záporáka s tváří Vincenta Cassela, prostě nemá.

Komplikovanější než Počátek

Co ze začátku působí svěže, brzo začne být zoufale překombinované. Pokud jste si třeba slavný PočátekDiCapriem museli pustit třikrát, abyste pochopili zápletku, přelouskat tenhle thriller bude daleko větším oříškem. Tentokrát se zdaleka nemůžete řídit tím, že co vypadá nereálně, taky nereálné bude – tady nikdo neutíká po stropě, protože Trans je přeci jen o něco komornější. Takže aby se člověk plně vyznal v tom, co je skutečnost, musí počkat, až mu to postavy řádně vysvětlí. A ani pak není vyhráno.

Brita Dannyho Boyla Trans uchvátil už dávno, ale autor původního scénáře Joe Ahearne plánoval látku natočit sám, a tak v roce 2001 vznikl stejnojmenný televizní film. Z tohoto dílka asi na Boylea další Oscar koukat nebude, ale režisér si očividně chtěl hlavně udělat radost. Rozhodně si však nevybral neatraktivní téma, ostatně tohle si ohlídat umí – stačí si vzpomenout na 127 hodin nebo na zmiňovaného Milionáře z chatrče.

Stejně jako tyto filmy, i Trans chvílemi působí vyumělkovaně, je to zkrátka takový mírně maskovaný mainstream. A nezachrání to ani překvapivá dávka explicitních nechutností nebo opakovaný full-frontal Rosario Dawson.

Verdikt Nely Christovové:

Nela ChristovováKrimi thriller Dannyho Boylea vás dostane do transu stejně rychle jako hlavního hrdinu. Jedna rychlá scéna střídá druhou za doprovodu hulákající hudby, až si člověk říká, že lepší už to být nemůže. Jenže pozvolna, jak se příběh rozvíjí, se v něm začnete ztrácet. Není proto těžké vcítit se do zmatené Simonovy postavy a brzy se stejně jako on budete chtít z téhle noční můry probudit.

Zvlášť ke konci už film působí zmateně, a to se stominutovou stopáží nejde o žádného rekordmana. Naopak by neškodilo občas ubrat ze zběsilého tempa a nechat diváka chvíli přemýšlet. Závěrečný zvrat by pak možná vyzněl úderněji.

Hodnocení: 70 %

Verdikt Petry Štěpánkové:

petra-štěpánkováDanny Boyle je proslulý snímky, které vystupují z řady. Trans není výjimkou. Příběh je svižný, nepředvídatelný, postavy až bláznivě proměnlivé, v ději je snadné se ztratit. Boyle si s divákem pohrává, snaží se ho nachytat a přimět, aby spolupracoval a klubko nejasností sám rozmotal. Občas to funguje, občas spíše unavuje. Zdaleka nejde o režisérovo nejlepší dílo, jedná se spíše o úsměvné rozptýlení.

U snímku je zapotřebí používat hlavu, nejde o nenáročnou diváckou látku, zároveň je však nutné přistoupit na Boylovu hru nadsazeného příběhu, který je místy mimořádně přitažený za vlasy. Pokud tyto dva přístupy dokážete zkombinovat, čeká vás celkem nadprůměrná podívaná. Chce to ale hodně snahy.

Hodnocení: 70 %

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Nela Christovová
Do redakce Topzine.cz jsem nastoupila v lednu 2010 s jasným cílem: dostat se díky praxi ve Filmu a TV na žurnalistiku FSV UK. Což se mi s trochou štěstí podařilo a v současnosti taky zastupuji editora rubriky. Proto asi nepřekvapí můj největší koníček, kterým je (pochopitelně) film a všechny možné seriály. Kromě toho ráda poslouchám hudbu, posedím s přáteli a i přes tuhý odpor ke sportu třeba vyrazím na brusle.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*