„Je jasný, že to bude trapný.“ Tak začíná svou literární prvotinu Patrik Hartl. A trapných situací si čtyři hlavní postavy Prvok, Šampón, Tečka a Karel, po kterých je kniha pojmenovaná, užijí opravdu hodně. Ale o to jim taky jde – vymanit se z každodenního stereotypu a nebýt „sráči“.
Tato kniha sice představuje literární prvotinu, její autor je však již renomovaným režisérem a dramatikem, který má bohaté zkušenosti s vytvářením příběhů, komických situací a má jasnou představu o tom, jak co bude na diváka/čtenáře působit. Proto v knize Prvok, Šampón, Tečka a Karel najdeme propracovanou strukturu textu, laškovnou hru s jazykem i vždy čtenářsky atraktivní problematiku ironie života, což má za následek velkou čtivost příběhu.
Patrik Hartl (nar. 10. 9. 1976 v Olomouci) vystudoval filmovou a televizní režii na pražské FAMU, kterou absolvoval TV filmem Adam a Eva 2001. Střídavě se věnuje divadelní, filmové a televizní režii. V divadle režíroval řadu divácky velmi úspěšných inscenací (Otevřené manželství, Caveman, Absolvent, Půldruhé hodiny zpoždění, Madame Melville). Jeho vlastní divadelní hry Hovory o štěstí mezi čtyřma očima (2004), Klára a Bára (2006) a Soukromý skandál (2011) se staly hity. Ve filmu debutoval komedií Taková normální rodinka (2008). Kniha Prvok, Šampón, Tečka a Karel je jeho literární prvotinou.
Postavy jsou „tak trochu v prdeli se svými životy“
Již na začátku je třeba uvést, že v této knize asi čtenář neobohatí svou osobnost o hluboké filozofické myšlenky řádu světa, ale zato se mu zde otevře velký obraz lidské psychologie, životních paradoxů, zkrátka běžného života. To vše je okořeněno o situace, které plynou z netradičního pojetí snahy vymanit se ze stereotypu.
O to se pokouší čtveřice kamarádů, nyní již mužů středního věku, kteří si uvědomí, že žijí úplně jinak, než jak si představovali, když vycházeli střední školu. Doslovně řečeno (podle knihy) jsou všichni čtyři „tak trochu v prdeli se svými životy“, i když žijí diametrálně odlišnými životy a mají různé charaktery.
Umluví se proto, že vše změní a že s každodenním stereotypem budou bojovat. Proto vymyslí hru, která se skládá z několika stádií úkolů. Kdo úkol nesplní, je „sráč“.
Nejsou to ovšem jen tak ledajaké úkoly. V prvním z nich se prokáže jejich odvaha činu, jelikož tento úkol ukládá, že se každý účastník musí v danou chvíli vysvléct do naha, ať je kdekoliv. I přes komplikace, které jim tento úkol přinese, se čtveřice pustí i do druhého, který prokáže jejich odvahu slova. Je totiž postaven na tom, že člověk nesmí celý den ani jednou zalhat.
Plnění úkolů přinese neskutečné obraty i zvraty do jejich životů. Bourají etické zásady a tím si přinášejí pracovní i vztahové problémy. Ale mají ze sebe dobrý pocit. Například Karel cítí, že se zbavil „jakéhosi letitého nánosu kompromisů“, že teď vidí „svět kolem sebe ostřeji“.
Kniha o mužích jen pro muže?
Kniha je zajímavá nejen svými zvraty a popisem delikátních situací, ale také představením oblíbeného tématu: rozdíl mezi ženou a mužem.
Jedná se o knihu napsanou z mužské perspektivy mužem. Proto by se mohlo zdát, že osloví právě jen pánskou část populace, a to možná jen ty, kteří zrovna prožívají krizi středního věku. Autor si ale dokáže podmanit i ženskou část, a to nejen díky tomu, že odhaluje sondu do mužského vnímání (které je vždy pro ženy atraktivní), ale také díky velké lidskosti a životnosti postav a situací, které mohou být univerzálně aplikovatelné.
Přečtěte si také rozhovor s Patrikem Hartlem nejen o knize Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Na druhou stranu však čtenářky jistě dobře pochopí, proč se Eva Holubová o vlastním čtení této knihy vyjádřila: „Bavila jsem se, ale zároveň jsem na pětatřicetileté sráče byla naštvaná“. Z manželů a vysoce postavených pracovníků se totiž najednou stávají puberťáci, kteří na chvíli odhazují svou zodpovědnost a vrhají se do víru skopičin.
Pravidlo číslo 1: Autor chce čtenáře bavit
„Měl jsem hlavně chuť čtenáře i sebe psaním bavit,“ říká Patrik Hartl. To se mu díky propracovanosti struktury celého textu i důrazu na detail daří.
Slovní spojení jako „Karlova hořká fernetová analýza“, „těžkotonážní milovnice muzikálů“ nebo „celej život mu najednou připadal jako hovno zabalený v atraktivním celofánu“ opravdu vyvolávají úsměv. Časté užívání vulgarismů pak neruší (zvlášť když si na to člověk zvykne), ale naopak má za následek nejen mnohdy vtipné obraty, ale také přináší autenticitu mluvy čtyř kamarádů.
Když Prvok asi za půl hodiny dorazil na Barrandov, chvíli mu trvalo, než našel mezi ateliéry ten, který mu Šampón popisoval. Nakonec ale uviděl kouřit u jedné z hal skupinku lidí převlečených za velké mrkve, petržele a celery a vsadil na to, že by to mohlo být tam. A bylo.
Na chodbě u kostymérny se to hemžilo statisty nacpanými v molitanových a polystyrénových cibulích, pórcích a bramborách. Prvok se omluvil celestýnské nudli, které šlápnul na tu část nudle, kterou za sebou táhla, a pak konečně narazil na produkční, která ho zavedla za Šampónem.
Ten právě mluvil se zadavatelem reklamy, který si stěžoval, že rajčata nevypadají dost šťavnatě. Šampón ho ujistil, že je dá přestříkat lakem, aby se víc leskly. A když Prvoka uviděl, s úlevou si s ním šel dát na minutku kafe.
„Ty vole! Klient na place je horší, než pásovej opar!“(ukázka z 8. kapitoly)
Slovo bavit však nemusí znamenat jen smát se, ale může odkazovat také na úroveň čtivosti a čtenářské atraktivity. I v této oblasti má kniha co nabídnout. Atraktivitě textu obecně přispívá představení příběhu z různých úhlů pohledu. Čtenář prožívá vždy celou kapitolu očima jedné ze čtyř hlavních postav, ale mezi kapitolami se perspektiva vždy vymění. Navíc zde autor používá i prověřenou techniku popisu jedné situace z více úhlů pohledu, čímž dociluje ještě větší dynamičnosti a čtivosti.
Blízkost tématu je pak zaručena také místem děje (Praha) a zasazením do současnosti. Autor zde totiž využívá prostředky moderní technologie (MMS, Google nebo známou reklamu „Red Bull vám dává křídla“).
Hrůza při největší slasti
Nejvýznamnějším činitelem, který se stará o atraktivitu textu, je však popis životních ironií, který prostupuje celou knihou a vždy dodá příběhu moment překvapení.
To začne již na samém začátku, kdy Karel volá Šampónovi, který právě nahý balancuje na Karlově balkónu, protože se právě vyspal s jeho ženou, a pokračuje například paradoxem toho, že se Tečka zamiluje do přítelkyně své matky, z které si po celou dobu dělal legraci kvůli jejímu „megazadku“.
Této plejádě životních ironií pak dominuje koncept hrůzy při největší slasti. (Můžeme si domýšlet, jestli autora k této myšlence přivedl v knize zmíněný Lars von Trier.) Jedinou postavou ze čtyř kamarádů, která této myšlence uniká, je Karel, který zažívá pravý opak. Největšího štěstí se mu totiž dostává poté, co se rozvede, protože teprve poté dokážou k sobě s manželkou najít opět cestu.
Ale ostatní? Tečkova matka umírá v tu chvíli, kdy Tečka konečně zažívá velké sexuální uspokojení. Prvok zažívá pocit štěstí po koncertě s kapelou, který je ale obratem vystřídán strachem o život jeho manželky a dítěte. Šampón dosahuje velkého úspěchu s filmem, který natočí, poté ho ale stíhá smrt, a to paradoxně v autě, které si koupí za peníze z filmu.
Tento možná až příliš patetický konec je však vyvážen posledním vtípkem autora. Vyzývá zde čtenáře, aby se s ním někdo zúčastnil podobné hry na „sráče“. Chtěl by se asi ujistit, že jím sám není.
