3 fotky 
Do kontrastu slunné idyly na Azurovém pobřeží se staví dramatické osudy dvou mladých lidí, kterým se změní pohled na život. [album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/na-dren/]
Nové francouzské drama přináší prostý, ale silný příběh. Ústřední dvojici ztvárnili Marion Cotillard, která ani po hollywoodském úspěchu nezapomněla na domácí kinematografii, a belgický rodák Matthias Schoenaerts.
Vyprávění filmu postrádá přesné časové určení. Postavy se v příběhu objevují, aby sehrály svou část, vzápětí se objevují na jiném místě a čase bez pevné kauzální příčiny. Celý film tak působí jako jednotlivé epizody seriálu, který k sobě není pevně svázán. Tento styl spoustě snímku škodí, jelikož se postavy stávají povrchními a děj není systematicky provázán.
Charakteristika postav snadno a účelně
To však není příklad filmu Na dřeň. Na nastolený přístup si lze snadno zvyknout a přistoupit na něj. Epizodičnost struktuře filmu neublíží. Hlavní mužskou postavu Aliho se jednoduše podařilo charakterizovat. Je rozporuplnou bytostí. Na jedné straně stojí jeho nejasný vztah k synovi, kterému nevěnuje tolik pozornosti a místy na něj dokonce zapomíná.
Na druhé straně jeho schopnost nezištně se postarat o téměř cizího člověka dokazuje svou přítomností u Stephanie, která přišla po nehodě v práci o obě končetiny. Aliho prostý, nezávislý přístup k životu mu ulehčuje existenci, citově se však odpoutává od lidí. Stephanie se navzdory nepřízni osudu vyrovnává se svým handicapem tím, že se snaží žít spořádaně a naplno.
Dechberoucí kosatky a testosteronové souboje
Film má k dispozici spoustu potenciálu. Do poslední kapky se snaží využít situací, v nichž se postavy nachází. Přestože epizodičnost díla zpravidla jde proti trendu dostatečného vcítění se do postav, režisér šikovně dávkuje porci emocí. Citlivě ji podává ve stravitelných dávkách a (to je důležité) ve správnou chvíli. Divák nezůstane ochuzen o starost o hrdiny příběhu a cestu vydlážděnou sympatiemi si najde.
Kromě načasování je podstatná forma sdělení. Představení s kosatkami je spektakulární, skrz obraz sálá energie publika, které aplauduje synchronizaci člověka s kytovci. Hudba podtrhuje nádheru okamžiku tak, že si budete přát být součástí vystoupení a dotknout se mořského savce.
I následující ticho spojené s nehodou dokonale koresponduje s nastalou situací a přidává na intenzitě účinku. Sekvence, kdy se Stephanie dovídá o následcích nehody, zanechává silný dojem, aniž by výrazně citově vydírala diváka. Aliho zápasy jsou syrově zvířecí, a přesto lidské.
Verdikt Marka Bendy:
Tvůrci filmu Na dřeň zvolili riskantní přístup k látce, kdy hrozilo odosobnění od postav a jejich útrap. Stal se však přesný opak. Načasované dávkování a vkusné zpracování emocí posiluje výsledný dojem filmu, který prakticky po celé dvě hodiny neztratí na působivosti.
Upozornění: zhlédnutí filmu může vyvolat touhu odjet na francouzskou Riviéru, užít si slunečního svitu a navštívit show s kosatkami.
Hodnocení: 80 %
Verdikt Pavlíny Nouzové:
Po Prorokovi jsou v dalším filmu Jacquese Audiarda hrdinové dva. A oběma se v průběhu dvou hodin podíváme tak hluboko do duše, jako by byli naši blízcí přátelé. Ačkoliv by to tak mohlo na první pohled vypadat, ústředním tématem snímku není vyrovnání se s životní tragédií, ale odpověď na otázku: Mohou se lidé změnit?
V dramatu Na dřeň sledujeme vývoj netradičního vztahu Aliho a Stephanie, kteří se potýkají se svými vnitřními démony a problémy. On je impulzivní a někdy příliš upřímný, ona svůdná a nerozhodná. Oba ale projdou radikálním vývojem, když jim život hodí pořádný klacek pod nohy. Někdo jím projde dřív, někdo později.
Skvěle napsaným charakterům navíc pomáhá, že jejich protagonisté si uvědomují, v jakém typu filmu hrají. Žádné velké aspirace na Oscara, ale jen syrový výkon, který bude působit tak uvěřitelně, až možná i nějaká ta slza ukápne.
Hodnocení: 80 %
