RECENZE: Mam’zelle Nitouche koketuje v Karlíně. Opereta převálcovala muzikály

Foto: Tomáš Trapl a Ladislav Beneš
U četníků bývá veselo. A co teprve, až najdou ženskou.

Karlínská novinka, opereta Mam’zelle Nitouche opět potvrdila, že není třeba vymýšlet nic nového a složitého. Stačilo přizvat zkušeného režiséra a vznikla inscenace jako víno.

Foto: Celestin a Denisa
Klášterní schovance Denise učaruje svět divadla. Zdroj: David Kraus, HDK

Hudební divadlo Karlín odkoupilo výpravu Mamzelky z brněnského Městského divadla, a to i s režisérem Gustavem Skálou. Ten už v Brně děj operety přesunul do 50. let minulého století a ještě k tomu do specifického prostředí známého z filmů o četnících ze Saint Tropez. „Jiný režisér by s tímto zpracováním mohl mít problém,“ řekl režisér Skála.

Nezbývá než napsat, že karlínský hudební svatostánek se tímto postupem vydal na správnou cestu. Brněnská Mamzelka slavila úspěch u diváků i kritiků. Radka Coufalová, která titulní hrdinku alternuje se Zuzanou Benešovou i v Praze, získala v roce 2009 nominaci na Cenu Thálie. Vzít něco, co funguje a přenést to jinam. Jednoduchý návod, může se zdát, ale málokdo to pochopí. Chvála Karlínu!

Mam’zelle Nitouche

Opereta Mam’zelle Nitouche, do češtiny občas překládaná jako Slečna Netýkavka, vznikla v roce 1883 jako parodická reakce na tehdější bombastickou operní tvorbu. Hravou hudbu zkomponoval Florimond Hervé, libreto napsali Henri Meilhac a Albert Millaud. O český překlad se v roce 1938 postaral Oldřich Nový. Příběh o klášterní schovance Denise, která díky svému učiteli zpěvu Célestinovi podlehne lákadlům divadleních prken, dosáhl světového úspěchu a mnohokrát se hrál i v českých kulturních svatostáncích.

Dobré režisérské vedení je ale jedna, byť veledůležitá část úspěšné inscenace. Karlínská Mamzelka nejenže našla ty správné dílky pro všechny ostatní části, především je správně poskládala. To nebývá vždy pravidlem, obzvlášť při muzikálech a jiných hudebních kouscích. Produkce většinou lákají na velká jména českého showbyznysu, plakáty ale nakonec často předčí samotné dílo. Příkladem je první sezonní premiéra v Karlíně – broadwayská Aida. Lucie Bílá i Dasha sice přesvědčily, nákladný muzikál ale potopila nevýrazná hudba.

Gustav Skála svěřil titulní roli v  Mam’zelle Nitouche neokoukaným tvářím. Při premiéře se představila Zuzana Benešová. Kromě vynikajícího zpěvu, a nutno říct, že opereta není něco, co může zpívat kdejaká superstar z ulice, ukázala především skvělé pohybové nadání a celkové charisma. Čtyřiadvacetiletá studentka operního zpěvu na HAMU reprezentuje typ, na který se nemůžete přestat koukat a zároveň přemýšlet, čím to je.

Foto: Tomáš Trapl a Ladislav Beneš
U četníků bývá veselo. A co teprve, až najdou ženskou.

V dobrém světle se ukázala i mužská část operetního ansámblu. Bronislav Kotiš se v roli Célestina našel jak herecky, tak zpěvem. K Mariánu Vojtkovi se role milovníka, snoubence a svůdce Denisy ne úplně hodí, sedí mu spíš intrikáni typu Richelieua ve Třech mušketýrech. Jeho nezaměnitelně charismatickému hlasu ale odpustíte cokoli. Druhou polovinu Mamzelky  s přehledem ovládl Tomáš Trapl coby roztržitý četnický praktikant Loriot. Situačním humorem dělal čest Četníkům ze Saint Tropez, pěveckými čísly plnými nelehkých hudebních ozdůbek pak zcela okouzlil publikum.

V jedné z nezpívaných rolí, jako Major de Chateau-Gibus, se při premiéře představil Ladislav Beneš. Svou blbostí už na konci představení dost štval, ale co bychom chtěli od šéfa četnické stanice, že? V menší roli ředitele divadla potěšil diváky v Karlíně Vladimír Brabec. Nejen svou přehazovačkou překvapil coby podivný režisér drsňák Noid. V kontrastní dvojroli Matky představené a rozverné Corinny určitě nezapadla Pavla Břínková.

Foto: Marián Vojtko a Zuzana Benešová
Jak jinak by to všechno mohlo dopadnout než svatbou?

Rozhodnutí o přemístění operety Mam’zelle Nitouche do 50. let s sebou přinesla možnost vytvořit líbivé kostýmy. Schovanky kláštera U Vlaštoviček by udělaly parádu i dnes. U četnických uniforem šlo hlavně o to, nic nepřehnat, což se kostymérovi Romanu Šolcovi povedlo.

Autorka scény Eva Brodská vsadila na výrazné prvky a držela se hesla, že v jednoduchosti je krása. Poměrně prosté, ale efektní kulisy výborně zprostředkovaly konfrontaci tří světů – kláštera, divadla a kasáren.

Mamzelka Hudebního divadla Karlín ukázala, že to, co před 130 lety vzniklo jako fraška, může být v 21. století uváděné jako moderní, vtipná a okouzlující inscenace. Stačí najít invenčního režiséra, schopný realizační tým, dobré herce a nadané zpěváky a nehledat složitosti tam, kde nejsou. K tomu dodat rozvernou hudbu a humorné libreto. Protřepat, nemíchat a máte operetku, která válcuje drtivou většinu pražských muzikálů.

Mam’zelle Nitouche, Hudební divadlo Karlín, hudba: Florimond Hervé, libreto: Henri Meilhac a Albert Millaud, překlad: Oldřich Nový, režie: Gustav Skála, hrají: Zuzana Benešová/Radka Coufalová, Bronislav Kotiš, Marián Vojtko, Tomáš Trapl, Pavla Břínková/Zdena Herfortová, Tomáš Bartůněk/Ladislav Beneš, Václav Noid Bárta, Vladimír Brabec a další. 

Hodnocení: 90 %

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Barbora Šimečková
Narodila se v roce 1989 v Opavě, kde také složila maturitní zkoušku na Mendelově gymnáziu. V současnosti studuje Národní hospodářství na VŠE a Mediální studia na FSV UK v Praze. Do redakce TOPZINE.cz přišla na jaře roku 2010. Píše zde pro rubriku Divadlo. Kontakt: barbora.simeckova@topzine.cz

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*