Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

RECENZE: Hurá do Afriky. Surikata bojuje za práva zvířat? Zcela běžné

Lucie Šimůnková

Lucie Šimůnková

24. 3. 2012

FOTO: Hura do Afriky (2010)Sejdou se lev, kohout, klokan a želva v poušti a lev povídá… Počkat, tohle není vtip! To je nový animák pro děti.

S ekologickými agitkami pro nejmenší diváky se (nejen) v poslední době roztrhl pytel. Nepříjemnou pravdu nám nedávno vystepoval Pingu a v současnosti se v kinech pohybuje vousatá veverka Lorax. Nyní přichází se svou troškou do mlýna i země, která postavila první dálnici na světě a kterou ročně projedou miliony aut neomezenou rychlostí. Ano, právě u našich západních sousedů sedí někde u počítačů chlápci, kteří si patrně říkají: „Tak jaký nesmysl nám v kinech ještě chybí?“

Film Hurá do Afriky! byl natočen podle stejnojmenné knihy německého spisovatele Ericha Kästnera. Ten proslul zejména jako autor knih pro děti, za které obdržel v roce 1960 Cenu Hanse Christiana Andersena. K jeho neznámějším dílům patří Luisa a Lotka, Kulička a Toník nebo Emil a detektivové.

Hlavním hrdinou snímku Hurá do Afriky! je surikata Billy. Žije si svůj poměrně klidný život někde v savaně na břehu řeky Okavango, stará se o rodinu a kamarádí se se lvím filosofem Sokratem. Jenže jednoho dne se stane něco, co nikdo nečekal: korytem řeky přestane přitékat voda. Všechna zvířata jsou bezradná, a tak se Billy rozhodne zahrát si na hrdinu a vodu zvířátkům zase najít.

FOTO: Hura do Afriky (2010)

Tak ty nevíš, kdo byla Édith Piaf? Zdroj: distributor filmu

Tradiční syžet „jsem trouba, kterého nikdo nemá rád, ale když zachráním komunitu, budou mě všichni milovat“ jsme viděli mnohokrát. S lidmi i zvířaty, reálnými i kreslenými. Stejný příběh v tučňáčím provedení nám ukázal Happy Feet 2. Hrdinským komplexem trpí každá druhá filmová postava, až se musíme ptát, kde se všichni tito odvážlivci schovávají ve skutečném světě.

Očima Elišky Nové: Jestliže to nedávný animák Lorax s ekoposelstvím přehnal, Hurá do Afriky tlačí na pilu ještě víc. Celý film staví na tom, že lidé jsou zrůdy a zvířata kvůli nim trpí. K čemuž nějak nesedí lidské blábolení o globálním oteplování, a tedy jakési uvědomění. Starší obecenstvo se kvůli doslovné myšlence nudí, mladší slova jen těžko pochopí. Hurá do Afriky navíc postrádá jakýkoli vtip, byť i pitomý, a k tomu si přičtěte zcela průměrnou animaci…

Hodnocení: 1*

Když už film neoplývá originalitou, očekává divák nějakou jinou přidanou hodnotu. Typicky vtipné provedení, pečlivou animaci, výrazné charaktery, zábavný hudební doprovod, akční scény a tak podobně. U Hurá do Afriky! však budete celých třiadevadesát minut čekat marně. Kromě dvou až tří hudebních překvapení ho z letargie proberou až uvaděčky, které pod ním budou chtít zamést popcorn.

[youtube_660]nQ-YdDOWOis[/youtube_660]

Film vznikl patrně pod heslem musí to být jednoduché, vždyť je to pro děti a když nevíte co by, dejte tam ekologické varování. Také se zdá, že animátoři dávali ve škole pozor pouze ojediněle a nakreslit umí jen omezené množství zvířat. Jinak by totiž nemohl vzniknout příběh, ve kterém se nejen sejdou zvířata všech kontinentů na jednom místě (po dost těžko uvěřitelných peripetiích), ale hlavně zde nikdo nechce nikoho sežrat.

Lev vegetarián a jiné zrůdy

Ultimativním nepřítelem vší zvěře je samozřejmě lidstvo, respektive všichni starší deseti let. Kladnou lidskou hrdinkou je holčička, jejíž tatínek vybuduje na řeče Okavango přehradu, a tím odsoudí život dál po proudu k zániku. Zatímco lidé jsou bezvýhradně zlí, zvířata jsou bez výjimky supersweet a really nice. Slova jako potravní řetězec nebo koloběh života, která nám tak krásně vysvětlil Mufasa ve Lvím králi (1994), tvůrci filmu pravděpodobně nikdy neslyšeli.

Grafické zpracování za současným průměrem výrazně pokulhává. Poznávacím znamením je nejen nedostatek detailů a propracovanosti, ale také nejviditelnější prvky: voda, která nevypadá jako voda, nebo letecké záběry připomínající počítačovou strategii vytvořenou před patnácti lety. Některá zvířata jsou poměrně roztomilá, ale animace postrádá, stejně jako zbytek filmu, nějaký nápad nebo ucelenou koncepci.

FOTO: Hura do Afriky (2010)

Staré a moudré želvy předají světu své temné proroctví.

Není důvod a priori odmítat ekologická poselství ve filmech pro děti. Na koho jiného také působit, než na budoucí generace. Ovšem, když už tvůrci chtějí, aby jim někdo uvěřil jejich celkem logicky znějící argumenty, nesmí je stavět na nepřesnostech a očividných lžích. Proč složitě importovat do srdce jižní Afriky ledního medvěda a tazmánského čerta a tvrdit, že želvy žijí sedm set let?

Filmy jako 12 opic (1995) nebo Já, legenda (2007) ukazují, že čas, kdy lidé vládli zemi, se chýlí ke konci a naše ulice se brzy zaplní zvěří všeho druhu. Ke stejnému závěru koneckonců dochází i moudrá dlouhověká želva. S trochou nadsázky lze říci, že zvířatům stačí vydržet, než se lidstvo vyautuje samo. Ať tak nebo tak, u tohoto filmu na konec světa rozhodně nečekejte. Unudí vás k smrti.

Hurá do Afriky! (Konferenz der Tiere)

Animovaný / Rodinný
Německo, 2010, 93 minut

Režie: Holger Tappe
Hrají: Oliver Kalkofe, Bastian Pastewka, Christoph Maria Herbst, Thomas Fritsch, Peter Gröger

Hodnocení: 1*

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Hurá do Afriky. Surikata bojuje za práva zvířat? Zcela běžné