RECENZE: Bláznoviny na Gala X překvapily. Petr Zuska spojil extrémy

Baletní festival s názvem Petr Zuska Gala X [čtěte Gala 10] představuje divákům desetiletou tvorbu šéfa Baletu Národního divadla. Tři baletní aktovky spojuje tentokrát název Bláznoviny. Mají společnou charakteristiku, a to absurditu, humor a bláznovství.

V Mariině snu se muži stanou baletkami Zdroj: Roman Sejkot, ND

Diváky na představení přivítal oslavenec Petr Zuska osobně. „Když jsem tvořil tyto balety, tak jsem nebyl úplně normální,“ vysvětlil svou baletní tvorbu choreograf Zuska a posadil se k divákům do hlediště.

A little extreme vyzkouší, co diváci vydrží

V první, úvodní části Petr Zuska propojil dva extrémy, jak už napovídá název choreografie. K poetickým baletním prvkům přidal drsný americký hip hop, rap a RnB, a to tvorbu nejzvučnějších interpretů žánru jako 2Paca, 50 Centa, Eminema nebo Akona. Zuska vycházel při tvorbě choreografie z hudebních textů, které se zabývají sexem, kriminalitou a rasovými problémy.

Poprvé mohli choreografii ohodnotit diváci v roce 2006 v německém Düssledoru, takže nebyla primárně vytvořena pro českou scénu. Na repertoár Národního divadla se přesunula až po třech letech.

Nepřehlédněte: Petr Zuska Gala X. Šéf baletu z Národního slaví první kulatiny ve funkci

Nejde o čistý klasický balet, ale spíše o taneční choreografii s baletními prvky. Atraktivní moderní pojetí baletu v kombinaci s tancem je cesta, která by mohla diváky k tomuto žánru přitáhnout.

Červený medvídek je středem pozornosti Zdroj: Diana Zehetner, ND

Jeviště Nové scény osm tanečníků přesně zaplní. Dvě tanečnice doplnilo šest kolegů a Zuska si na svoji oslavu vybral nejlepší členy baletního souboru Národního divadla, ať už Katsapova, Márovou nebo Štípu. Podle toho vypadalo i provedení choreografie, která je živá a hravá a tanečníci si ji užívají.

Bílé kvádry lehce osvětlovaly scénu

Všichni mají pro tanec hodně volného prostoru, protože prázdnou scénu modeluje pouze šest bílých kvádrů, které v temném prostoru svítí. Drobnými kulisami jsou také červený plyšový medvídek a vedle něj několik zbraní. Jak roztomilá poetika protikladů ve spojení s dětstvím a smrtí. Ačkoliv by se scéna Zusky a Jana Duška mohla zdát na první pohled prázdná, šest tanečníků a dvě tanečnice ji hravě zaplní.

Soubor tanečníků se střídá s choreografií dvou dvojic a například Nikola Márová tančí se svým manželem Alexandrem Katsapovem. Klasického delšího sóla se ale nedočkáme.

Kostýmy Romana Šolce v šedé barvě částečně odhalovaly nohy tanečníků, takže diváci mohli zahlédnout svaly zapojené do pohybu. Ženy zdobily delší splývavé sukně. Obojí působilo volně a pohodově stejně jako hudební doprovod a prvky choreografie.

A little extreme

Choreografie: Petr Zuska

Hudba: 2Pac, 50 Cent, Nelly, Eminem, Shaggy, Cypress Hill, Akon

Baletí: Nikola Márová, Zuzana Šimáková, Alexander Katsapov, Michal Štípa, Viktor Konvalinka, Oleksandr Kysil, Mathias Deneux a Tomáš Kopecký

Hodnocení: 90 %

A little touch of the last extreme posune hranici ještě dál

Poprvé mohli diváci balet plný protikladů vidět v roce 2009 v Národním divadle ve spojení s A little extreme. A little extreme a A little touch of the last extreme spojují nejen choreografické a scénografické prvky, ale i hlubší myšlenka. Zuska se snaží zaujmout pozornost diváků, znejistit a vytrhnout je z konvence klasického baletu a šedi.

Přestože je balet plný náznaků, základní linie je snadno pochopitelná a zabývá se životem a smrtí, dobrem a zlem, mužem a ženou. Jako první se na scéně objeví muž v černém a žena v bílém symbolizující jing a jang s líčením a parukou jako z Addamsovy rodiny. Následně se ukáže batole v bílém a starý muž o holi v černém.

K tématu: Podívejte se do baletního slovníčku. Známe základní baletní pozice

Zuska dohání balet ještě do většího extrému. Tančí se na mluvené slovo se slabším hudebním podkladem. Choreografie je sice hravější a nápaditější, působí ale překombinovaně a chybí jí lehkost a plynulost. Kromě první a poslední životní fáze nabízí balet i další postavy znázorňující žívotní koloběh.

Změť těl se vešla do bílého kvádru Zdroj: Hana Smejkalová, ND

Začátek působil kvůli množině slov staticky, a protože diváci sledovali české titulky, nemohli se tolik soustředit na choreografii. Prostřední část se rozhýbala a statičnost vymizela až s Michaelem Jacksonem. V choreografii převažoval příběh a hlubší filosofie nad volným rytmickým tancem a především baletem.

Scénograf Jan Dušek, stejně jako v předchozí části, použil bílé kvádry. Tentokrát si s tímto symbolem více pohrál a připojil k němu například světelnou projekci. Kostýmy Lucie Loosové k prostředním fázím života se do baletu naprosto nehodily. Taneční páry oblékla do neforemného business střihu. Kostýmy vínové, červené a žluté barvy vypadaly jako po nákupu v levném second handu.

A little touch of the last extreme

Choreografie: Petr Zuska

Hudba: Arvo Pärt, James Brown, Gavin Bryars, Adrian Johnston, Dan Jones, Nikos Grapsas, Ondráš, Michael Jackson

Baletí: Zuzana Šimáková, Alexander Katsapov, Petr Strnad, Mário Bakuš, Ivana Mikešová, Jonáš Dolník, Kristýna Němečková, Ondřej Novotný, Sophie Fletcher a Karel Audy

Hodnocení: 60 %

V Mariině snu tančí polonazí muži v baletních sukýnkách

Marie Taglioni byla jedna z nejvýznamnějších balerín 1. poloviny 19. století. Trpěla psychickými problémy a navštěvovala londýnského psychologa, kterému jako jednomu z mála důvěřovala. Několik dní poté, co opustila divadelní prkna, se mu svěřila se svým fantaskním snem. Jedním z baletů, který má podobné prvky jako viděla Marie ve snu, je Umírající labuť. Ten ale vznikl až několik let po Mariině smrti, a tak ji někteří přisuzují věštecké schopnosti.

Jednu z částí tvoří právě Saint-Saënsova hudba k Umírající labuti. Zuska vytvořil choreografii pro Pražský komorní balet a ta měla premiéru v roce 2002 ve Stavovském divadle. O tři roky později ji opět Národní divadlo převzalo do svého repertoáru.

Recenzujeme: Cesty a zastavení představil mistr českého baletu

Ocitáme se u jezera nápaditě vytvořeného modrým světlem promítaným na jeviště. Čtyři muži u jedné bílé lavičky, jediné kulisy, krmí labutě a na scéně se objeví Nikola Márová jako labuť. Následuje prohození mužských a ženských rolí. Postupně se k ní přidávají všichni muži, polonazí a v baletních sukýnkách.

Muži v sukni rozesmáli publikum Zdroj: Roman Sejko, ND

Tančí se na klasickou hudbu a tím spíš komplexně působí Mariin sen jako parodie na balet. Nosným humorným tématem jsou sice labuťáci v sukýnkách, ale druhé patro tvoří groteskní pohyby à la Charlie Chaplin z němé grotesky.

Balet si hraje s ženskými genderovými stereotypy, a muži se tak například projdou po pomyslném módním molu. Tanečníci se vyřádili a diváci skvěle pobavili.

Mariin sen

Choreografie: Petr Zuska

Hudba: Cesare Pugni, Camille Saint-Saëns

Baletí: Nikola Márová, Michal Štípa, Viktor Konvalinka, Oleksandr Kysil a Tomáš Kopecký

Hodnocení: 80 %