×
TOPZINE.cz

RECENZE: Asanace nakoukla do současnosti. Václav Havel ji už neuvidí

FOTO: AsanaceDivadlo Na zábradlí uvedlo očekávanou premiéru roku. Hra Asanace Václava Havla slaví úspěch a považuji ji za nadčasové umělecké dílo.

FOTO: Asanace
Večerní posezení kolektivu architektů provází vášnivé debaty o správnosti projektu Zdroj: Jan Dvořák, DNz

Přiznám se, že jsem na představení šla v rozpacích. Václava Havla jsem vnímala jako prezidenta, ale také jako dramatika, který mě svými hrami občas velmi pobavil, ale jeho zarytou fanynkou jsem nikdy nebyla.

Možná proto mě lákalo vidět Asanaci na divadle, kde Václav Havel začínal jako osvětlovač, dramaturg a posléze uvedl několik svých her.

Čtěte také: Spací vady vás usnout nenechají

Režisér a umělecký šéf Zábradlí David Czesany zachoval dobovost hry a přemístil postavy do 80. let minulého století. Architekti pod vedením hlavního projektanta zmítaného vlastními depresemi Zdeňka Bergmana (Jiří Ornest) sídlí na hradě, kde vytvářejí dojem velké saně, která okupuje městečko, aby jej následně přeměnila k obrazu svému, a tím tedy zcela zničila.

FOTO: Asanace
Přeměna městečka, do které se nikomu nechce

Hlavní linie příběhu je prostá. Skupina architektů má jasný úkol. Starou zástavbu domků s mnohdy špatnými hygienickými podmínkami vyměnit za moderní panelové sídliště pro dva tisíce obyvatel.

O změnu však nestojí ani vyděšení obyvatelé, ani zmínění architekti, kterým se hroutí sny o vlastních projektech pod tíhou nesmyslné byrokracie a nátlaku tehdejšího režimu prostřednictvím tajemníků a inspektorů.

Není to jen o asanaci

Díky jednomu paprsku sluníčka v podobě velmi svérázného tajemníka (Ladislav Hampl) svitne skupince naděje, že jim do projektu nikdo nebude zasahovat a mohou si tvořit dle vlastních představ. Po takové radostné a nečekané informaci následuje bujaré veselí, což vyvrcholí napětím mezi přítomnými osobami, které se vzájemně přitahují, odmítají a milují.

Recenzujeme: Kde Domov můj? V Divadle Na zábradlí

Jako blesk z čistého nebe a vystřízlivění situace přichází mezi zranitelné postavy inspektor č. 2 (Miloslav Mejzlík), vše opět zvrátí a uvede projekt do starých kolejí. Jak jdou však vrátit zpět napáchané činy mezi přítomnými a do jaké míry působí morální kocovina?

FOTO: Asanace
Inspektor (Ladislav Hampl) a tajemník (Ondřej Mataj) „... že jo, Myšáku.“

Představení trvá přes dvě hodiny i s přestávkou a po celou dobu budete posluchači výborného textu Václava Havla. Ať už se vám jeho hry líbí, nebo ne, jedno se mu nedá odepřít, byl to především mistr slova. Nejvíce si je vychutnáte ve výměně názorů mezi Zdeňkem a Luisou (Kristina Maděričová).

Herecký soubor Divadla Na zábradlí však disponuje takovou talentovou základnou, že i tu nejobyčejnější větu dokáží podat s humorným podkresem, i když obsahově předkládá smutnou pravdu.

Očima Ivety Svobodové: Brilantní text Václava Havla nabízí mnohoznačnost a vícevrstevnatost, které dávají velké možnosti různým rafinovaným zpracováním. Představení divácky strhne. I když režijně by dokázalo uspokojit více. Přesto několik momentů působí velmi neotřele a jejich uchopení se s vtipem přesně trefilo do některých metaforických rovin, které hra nabízí. Např. promenáda architektonických skvostů, počínaje operou v Sydney a konče Kaplického chobotnicí. Líbilo se mi také zmodernizování Asanace, protože text je velmi nadčasový. Současná politická situace by se měla zobrazovat na divadle v podobném duchu jako kdysi. Ansámbl Divadla Na zábradlí nezklamal.

Hodnocení: 70 %

Se scénou se zbytečně nehýbe a manipuluje se (stejně jako slovně) pouze s rekvizitami připomínajícími panelové domy.

Ocitnete se v hradě zatíženého legendou o nešťastníkovi, který spadl z hradní věže, abyste byli svědky osobních postojů jednotlivých postav, jejich trápení nebo sexuálních pudů. Neustále se opakující situace a gesta cynizují vlastní charaktery a s tímto motivem inscenace neustále pracuje brilantním způsobem.

FOTO: Asanace
Kuzma (Igor Chmela) to může rozjet na plno

Inscenace má vše, co mít má. Výborný text, jasnou režii, skvělé obsazení a prostředí kouzelného komorního divadla, které pro takovou hru vytváří nepřekonatelnou atmosféru.

Není divu, že pak vzplane vznětlivý Ulč (Ivan Lupták) láskou k naivní sekretářce Renatě (Natálie Řehořová), která má oči pouze pro nadšeného reformátora Alberta (Ondřej Veselý) a ten tělo pouze pro starší Luisu.

Co na to říká kolegyně Macourková?

Jako bonus celé inscenace působí Natália Drabiščáková v roli architektky Macourkové. Jakoby do hry nepatřila, ale zároveň každý starší divák si podobnou postavu vybaví z práce nebo škol, a uvědomí si, že bez takové Macourkové to prostě nejde. Promluví pár slov, ale zapomenout na ni nelze.

Doplňujeme: Co ještě nebylo řečeno o Václavu Havlovi

Nakonec se přesvědčíte, že pes, který štěká, nekouše. Tichá voda břehy mele, ne vždy ale musíte mluvit, abyste vyjádřili vlastní trápení a to, že máte oči, ještě neznamená, že vidíte.

Asanace vám neotevře oči, ale jen potvrdí, že manipulace lidmi nevymizela a hra je možná současnější, než by chtěla být. Dobrá rada na závěr, nechoďte na představení hladoví!

Asanace

Divadlo Na zábradlí

Autor: Václav Havel

Režie: David Czesany

Hrají: Jiří Ornest, Kristina Maděričová, Ondřej Veselý, Igor Chmela, Ivan Lupták, Natália Drabiščáková, Natálie Řehořová, Ondřej Mataj, Ladislav Hampl, Miloslav Mejzlík, Jan Dvořák, Ivan Voříšek, Hana Pilná / Ivana Slámová /Doubravka Svobodová

Hodnocení: 100 %



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..