2 fotky 
Do repertoáru kapely Visací zámek přibylo nové album Klasika. Jak se tato partička stárnoucích punkáčů vyrovnala s další várkou pivem nasáklých a po zakouřených hospodách páchnoucích písní, to se dozvíte v naší recenzi.
Visací zámek v Nedošíně v roce 2007, Zdroj: stránky kapely
Kapelu netřeba dlouze představovat, snad jenom pro čtenáře, kterým nekoluje punková krev v žilách: Visáči se dali dohromady v roce 1982 kdesi na území strahovských kolejí, kam také odkazuje hit Stánek z roku 1990. Kapela má na triku i další notoricky známé hity a vzhledem k jejich více než pětadvacetiletému působení na punkové scéně se dá s jistotou říci, že snad nikdo v téhle zemi nezná punk tak dokonale jako právě oni.
Nové album se celé nese ve stejném duchu, jako je jeho název – Klasika. Typická punková klasika se surovými kytarami, drzým zpěvem a rychlým rytmem. Texty při poslechu uvrhají člověka do reality, kde je krutou pravdou, že život po padesáti už nebude jako zamlada, což je zřejmě nejlépe vyjádřeno v pilotním songu Padesát, a jediným východiskem z marastu je pálenka, pivo nebo v podstatě jakýkoliv alkohol nebo omamné látky. Tématiku alkoholu a jiných drog zde pak hojně zastupují například písně Notorikova omluva, Praha 2009 nebo Navigace.
Visací zámek se sice místy snaží vyběhnout ze zajetých kolejí a pověst rychlého punku bere za své ve skladbě Gramofon, kde při poslechu textu od Christiana Morgensterna běhá člověku mráz po zádech. Některé songy na desce jsou ale o dost slabší, kupříkladu Shopping Revolution Reggae, kde se syntéza punku a raggae opravdu nepovedla.
Prezident je buzna
Za zmínku zde pak stojí hlavně song Prezident, ve kterém mají Visáči poměrně kontroverzní refrén Prezident je buzna. Bohužel celková úroveň téhle písně není nikterak vysoká. Profláknuté rify nikoho nepřekvapí a celý text je jen naoko. Vůbec celé album již nese známky stařeckého umění, které jen opakuje dávno zažité principy a postrádá jakoukoli mladickou sílu. Deska se nese ve znamení rezignace k pivu, zapomnění na dobrá léta a celkového úpadku. Pánové už zřejmě zapomněli, že punk má být nabíjející, má být naštvaný, má nutit posluchače k tomu, aby vstal a něco rozbil.
Punk je o energii, radosti uprostřed bídy a marastu všedních dnů, které jen ubíjejí všechno originální v člověku a staví ho do role bezvýznamné jednotky výrobního procesu. Ale Visací zámek už jen opravdu visí bezpečně uzamčen v prázdné nádražce a opíjí se sám u stolu, když všichni už šli domů. Ano, je naštvaný, ale jen sám na sebe, jak tam tak sedí, je mu padesát, kašle na všechno a pivo pije jenom plzeňský.
Album se nisméně v rámci možností povedlo. Je to zkrátka Klasika. Bohužel už ale nemá zdaleka takovou sílu, jakou mívali staří Visáči. Pokud máte Visací zámek rádi, přidejte si k výslednému hodnocení klidně jednu dvě hvězdičky. Začínající posluchači by si však mohli o punku jako stylu udělat poměrně zkreslený obrázek, pokud by se jim právě toto album dostalo do ruky.
Visací zámek – Klasika
Vydáno: 2010
Celkový čas: 48:23Skladby: Padesát, Notorikova omluva, Prezident, Praha 2009, Čau bejby, Hodně je aut, Gramofon, Shopping revolution reggae, Hodně smutnej příběh, Punkstore, RokenRolník, Smetí, Rumová vánice, Štěstí, Navigace, Pekelná brána žárlivosti, Zkurvená zkušebna
Vydalo: EMI
Hodnocení: 3***
