Městská divadla pražská uvedou v sobotu 10. března svoji první letošní premiéru. Bude jí dramatizace úspěšného díla Želary spisovatelky Květy Legátové. Motto hry zní: „Hledači pokladů dělají obrovskou chybu pohledem do dálky, to je místo mizení.“
Želary jsou místem úniku před světem, který musí čelit hrůzám války. Tak popisují vesničku samotní tvůrci inscenace. Dílo si ke ztvárnění vybrali, protože je považovali za zjevení. „ Je úžasné, že něco tak krásného a poctivého napsala,“ rozplývá se režisér Pavel Khek.
Hlavní hrdinkou románu o lásce a nalezení sebe sama je mladá lékařka, která se skrývá před gestapem. V horské vesnici se setkává se svojí osudovou láskou. Její představitelka Evellyn Pacoláková již v Rokoku ztvárnila kupříkladu Janu Eyrovou či Amarantu ve Sto rocích samoty.
Květa Legátová (vlastním jménem Věra Hofmanová) se narodila 3. listopadu 1919 v Podolí u Brna. Vystudovala dvě fakulty Masarykovy univerzity v Praze (obor čeština a němčina a obor matematika a fyzika). U pedagogikyzůstala po celý život. Jejím debutem byl v roce 1957 soubor črt Postavičky. Povídkové pásmo Želary vydané roku 2000 je jejím nejúspěšnějším dílem, za nějž získala Státní cenu za literaturu.
Pacolákovou na její postavě v Želarech nejvíce zaujala proměna, která u hrdinky nastala po přijetí nového jména. „Zatímco Eliška znamená ‚Můj Bůh je přísaha‘, Hana je ‚milostiplná, něžná‘. V Želarech Eliška ztrácí aroganci a nalézá pokoru. Šlechtěná růžička pěstovaná v krásném květináčku se zároveň mění v růži s trny na obranu – květinu zocelenou drsnou přírodou, která vydrží mnohem víc,“ vysvětluje Pacoláková.
Režisér Pavel Khek spatřuje v Elišce obraz dnešních žen. Těch, které oplývají pocitem, že jim něco chybí ke štěstí, ačkoli zdánlivě mají vše potřebné. „Teprve v Želarech Eliška zjistí, že svůj život zatím vůbec neovládala. Až skrze obyčejné věci – vaření, štípání dříví, porozumění přírodě a pomoc druhým najde sama sebe,“ popisuje režisér.
Nepřehlédněte: Holky z kalendáře nafotily akty
Hereckým partnerem Pacolákové bude Vasil Fridrich v roli neohrabaného manžela. Z Městských divadel pražských ho diváci znají jako Otíka ve Zlatých úhořích nebo Edmunda z Krále Leara.
Shodou okolností pochází Fridrich také za jakéhosi želarského kraji. „Ne sice v malinkaté vesničce,“ vysvětluje Vasil Fridrich, „to by byla až příliš velká pohádka. Ale pokud zasadíme Želary do nějaké té oblasti na Moravě, tak odtamtud skutečně pocházím. I když rovnou říkám, že k uchopení Jozy mi můj původ zásadní klíč nedal: to by pak muselo platit, že prince Hamleta mohou dobře zahrát jenom Dánové.“
Pavel Khek (1978) studoval divadlo nejprve teoreticky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Následně nastoupil na obor režie na DAMU. Z mimoškolních projektů, které se spolužáky vytvářel již během studia, později vzniklo občanské sdružení Partida. Dnes je Khek uměleckým šéfem Městského divadla v Mladé Boleslavi a podílí se zároveň na pedagogické činnosti na Vyšší odborné škole herecké v Praze.
Příběh Elišky a Jozy ale není jedinou zajímavou a propracovanou linií, která se na jevišti odehraje. V dalších rolích se představí například Jitka Smutná nebo Oldřich Vízner.
Želary
Divadlo Rokoko
Režie: Pavel Khek
Hrají: Evellyn Pacoláková, Vasil Fridrich, Jitka Smutná, Oldřich Vízner, Veronika Janků, Viktor Dvořák, Jaromír Nosek, Lukáš Jurek a další
Premiéra: sobota 10. března
Napište komentář