×
TOPZINE.cz

Pohádky Karla Jaromíra Erbena. Děd Vševěd těší naše děti dodnes

Karel Jaromír Erben jakožto pohádkář nepsal zrovna pohádky kouzelné, měly mít však magicky působivé podání. Zdůrazňoval zejména vyšší mytologický nebo mravní smysl.

FOTO: Ilustrace z islandského překladu pohádky Sněhurka
Pohádkové příběhy jsou stále živé, Zdroj: wikimedia.org

Erben toužil vydat sbírku českých pohádek, proto se k jejich tvorbě vracel vždy, jakmile dokončil některý ze svěřených úkolů. Dochoval se i koncept nakladatelské smlouvy, kde se Erben zavázal vydat sbírku Národních českých pohádek. V roce 1845 ohlašovali jeho přátelé, Štorch a Doucha, že má Erben velké sbírky pohromadě a co nevidět je vydá.

Avšak došlo k nedorozumění, neboť Erben měl sice hojné sbírky, své pohádkové zápisy z Miletína a jižních Čech, ale hotových, slohově vypravovaných pohádek měl sotva pár.

Erbenovy první pohádky

První Erbenovy pohádkářské pokusy pocházejí z let 1840, roku 1844 vydal dvě pohádky tiskem (O třech přadlenách, Dobře tak, že je smrt na světě). V padesátých a počátkem sedmdesátých let otiskl několik pohádek, především v časopisu Zlaté klasy, v almanachu Perly české (Dlouhý, Široký a Bystrozraký) a v almanachu Máj (Tři zlaté vlasy děda Vševěda).

Část těchto pohádek a nových prací zveřejnil v antologii Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských. Jde o výbor z pohádek slovanských národů, kde jsou texty otištěny v původních jazycích a jsou řazeny k sobě podle topografického principu, rozlohy a příbuznosti slovanských národů.

FOTO: Ilustrace pohádky Tři zlaté vlasy děda Vševěda od Věnceslava Černého
Ilustrace pohádky Tři zlaté vlasy děda Vševěda od Věnceslava Černého

Dílo je projevem Erbenova slovanství, stejně jako Vybrané báje a pověsti, poukazující pouze na jinoslovanskou tvorbu v Erbenových překladech. Některé tvůrcovy pohádky zůstaly v rukopise, knižní soubor Národních českých pohádek už uskutečnit nestihl.

Erbenovo zpracování pohádek

Erben si především našel cestu k pohádce jako k útvaru lidové kultury. Pohádka sama se tak stala předmětem pozorování. Postupoval ve směru toho, co je v tomto žánru lidové slovesnosti stálé, pevné. Je to hlavně systém prostředků vytvářejících typický umělecký obraz. Vítězství dobra nad zlem, zápletka, cesta hrdiny, překážky a zkoušky, rozvržení postav, předměty a kouzla, vypravěčské formule, to vše je třeba brát jako pevný řád a systém. Erben se chtěl však dostat mnohem dál.

FOTO: Báje a pověsti slovanské. Obálka s kresbou Věnceslava Černého.
Báje a pověsti slovanské. Obálka s kresbou Věnceslava Černého

Díky němu se na pohádku díváme jako na odkaz dávné minulosti. Omezoval sociální a psychickou determinaci svých postav na minimum. Nezanedbával ani logickou motivaci příběhu jako celku, který má svůj vyšší mytologický nebo mravní smysl. Pohádkové postavy nejsou dány svou existencí, symbolizují něco v mytologickém výkladu života a světa.

Pohádkový svět má mít pevný řád

Erben touží ozřejmit fakt, že pohádkový svět má svůj vlastní pevný řád. Ten se vytvořil již v minulosti a je potřeba jej respektovat. Bez ohledu na mytologický základ příběhu, vykládaný Erbenem v poznamenáních, která připojoval k jednotlivým pohádkám a která zpravidla čtenář nečte, má i jeho pohádka svůj základní lidský obsah srozumitelný bez komentáře.

Erbenovo heslo znělo: „Potud národ svůj, pokud šetří svých památek.“ Pro známého autora byla pohádka rovněž památkou, kterou bylo třeba uchovat v její původní podobě.

Erbenovy nejznámější pohádky

V roce 1853 se objevuje v prvním ročníku Rozumova dětského časopisu Zlaté klasy Erbenova pohádka Hrnéčku, vař! a v následujícím ročníku pak pohádka o Raráši a Šetkovi.

FOTO: Ilustrace pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Věnceslav Černý
Ilustrace pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký

Postupem času přinášejí almanachy jednotlivé ukázky – Perly české (1855) pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký, almanach Máj (1858) báchorku Pták Ohnivák a liška Ryška, 1859 Zlatovlásku, 1860 Tři zlaté vlasy děda Vševěda, 1862 Krále Tchoře, kalendář Českomoravská pokladnice 1861 lidový příběh Třetí žena.

Slovanská čítanka

Výbor z pohádek Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda a jednu povídku o Raráši a Šetkovi ve změněné podobě pojal Erben do Slovanské čítanky (1862). Zařadil tam i pohádky nové: Rozum a štěstí, Otesánek, Jezinky, jinou verzi o Raráši a Šetkovi a pohádky vypravované v nářečí – chodskou Jirka s kozú a hanáckou Ševc a čert. Poslední zmíněnou František Lepař převedl z Erbenova českého textu do hanáčtiny.

Hrnéčku, vař!

Pohádkovou tvorbu padesátých let zahájil Erben pohádkou Hrnéčku, vař! (1853), jejíž příběh o kouzelném hrnečku, který navaří tolik kaše, až zavalí celou ves a sedláci jedoucí z roboty se jí musí prokousat, zobrazuje pravděpodobně chodský původ. S realistickou zkušeností líčí Erben těžký život chudé vdovy, obývající s dcerou starou chalupu s roztrhanou střechou.

Požehnaný dar kouzelného hrnečku od staré žebračky je výsledkem dobrého srdce vdoviny dcerky, jež stařenu obdaruje poslední skývou tvrdého chleba, svým chudičkým obědem. Sloh se přichyluje k lidovému vyprávění jak krátkou větou, tak jadrnými úslovími a dialogy.

Zdroj: VODIČKA, Felix: Cesty a cíle obrozenecké literatury. Praha: Československý spisovatel, 1958.

 

 



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..