2 fotky 
Mistrovství světa na Slovensku je za námi. Nyní nastal čas vyzdvihnout hvězdy turnaje, pochválit vítěze a zkritizovat poražené. Celkové zhodnocení turnaje na vás čeká v následujících několika odstavcích.
Letošními mistry světa se stali Finové Zdroj: iihf.com
Vítězné mužstvo, úspěch mladých nadějí, neúspěch favorita, představení největších hvězd, ale i kritika. Na to všechno přijde při závěrečném zhodnocení mistrovství světa v ledním hokeji 2011 řada.
Zlato putuje do Finska
Nejlepším týmem uplynulého šampionátu byl výběr Finska. Jedinou prohru (s Českou republikou 1:2) utržili Finové v cestě za zlatem. Ze zbylých osmi klání odešli Finové jako vítězové. Trenér Jukka Jalonen poskládal dohromady velmi silný tým. Finskou ofenzivu táhl kanonýr Jarkko Immonen, který si připsal v 9 zápasech 9 gólů, 3 asistence a stal se tak nejproduktivnějším hráčem turnaje. Finskou branku střežil skvělý brankář Vehanen a z celého týmu byl cítit hlad po vítězství. Nutno dodat, že Finsko zvítězilo právem a zlaté medaile si za své výkony zasloužilo.
Ročníky 1988, 1989, 1990 aneb mladí Švédové řádili
Švédsko postavilo pro šampionát na Slovensku velmi mladý výběr. Ovšem dravé mládí rozhodně nijak nesnížilo kvality švédského výběru, spíše naopak. Švédi naznačili, že se máme v budoucnu na co těšit. Nejlepším střelcem Švédska byl s 8 góly Patrick Berglund (23 let). Za zmínku pak stojí především skvělí mladíci Magnus Svensson Pääjärvi (20 let) a Mattias Tedenby (21 let).
Drzý Fin Mikael Granlund
Finský mladík na sebe poutal pozornost podobně jako například Jágr. Devatenáctiletý mladíček se zřejmě nebojí nikoho a ničeho. V souboji s Ruskem si vyšlápl na Aťjušova, kterého doslova sroloval za ruskou brankou. S ledovým klidem kličkoval mezi zkušenými borci a s drzostí sobě vlastní boural, koho se mu zachtělo. Vrcholem jeho slovenského představení byl gól zpoza brány proti Rusku. Granlund si připsal v devíti zápasech devět bodů, což je na devatenáctiletého klučinu velmi slušný výkon. Klobouk dolů před tímto mladým hokejistou.
Pavelec chytal na jedničku
Skvělé výkony podával po celou dobu šampionátu český brankář Ondřej Pavelec. Nebýt jeho, tým by rozhodně nedošel tak daleko. Ondřej doslova vychytal zápas s Finskem, ve kterém jsme rozhodně nebyli lepší. Náš tým podržel také v zápase s Amerikou, když v první třetině zlikvidoval tutovku z mezikruží. Pokud nemusíme mít z něčeho strach, tak z toho, kdo bude jedničkou po Vokounovi. Myslím, že Ondřej Pavelec nám letos jasně naznačil, že patří mezi brankáře světového formátu. Tenhle chlapík dokáže z ledu vymazat nejlepší střelce i celé útočné lajny.
Megastar Jaromír Jágr
Jaromír Jágr při mistrovství světa na Slovensku Zdroj: iihf.com
Věk 39 let. Zápasy devět. Góly pět. Asistence čtyři. Body devět. Ve čtvrtfinálovém zápase řádil jako černá ruka. Američany sestřelil třemi góly a český tým tak celkem hladce postoupil po výhře 4:0 do semifinále. Psát cokoli navíc by bylo zbytečné. Dominovat tímto způsobem a v tomto věku na mezinárodní scéně dokáže jen a jen hráč s číslem 68 Jaromír Jágr.
Zklamalo Rusko!
Největším zklamáním je pro mě vystoupení ruského týmu. Ruská mašina jako by ztrácela dech. Z ruského výběru dávno nejde strach. Týmu nepomohli ani hvězdní Kovalčuk s Ovečkinem, a tak Rusko odjíždí domů bez medaile. Předvedené výkony byly bídné a myslím, že éra trenéra Bykova je u konce. Doufejme, že se Rusové vzpamatují a na dalším mistrovství se budou prezentovat spíše technicky vyspělou hrou než zákroky za hranicí fair play.
Kanada také neuspěla, ale ta je ve zcela jiné pozici než Rusko. Zatímco Rusové měli téměř všechny svoje hvězdy k dispozici, Kanada nikoli. A tak až kádr doplní hráči jako Iginla, Perry, Getzlaf, Crosby, Thornton, Heatley a další, síla Kanady bude na zcela jiné úrovni!
Příjemným překvapením byly výběry Norska a Německa. Celkově bych chtěl poukázat na stále se zlepšující týmy z nehokejových zemí. Šampionát už nemá žádné vyložené outsidery a každý zápas se stává divácky atraktivním.
Bronz je úspěch
Už před turnajem jsem tvrdil, že bronz bude úspěch, a za tím si stojím. Přestože výkony naznačovaly, že by tým mohl vítěznou jízdu dotáhnout až do finále, opak byl pravdou. Ale netruchleme. Vypadnout jsme mohli už ve čtvrtfinále. Kdyby tým USA místo tyčky dal v první třetině gól, mohlo být všechno jinak. Pokud by navíc skóroval i z následné šance, bylo by to s námi velmi špatné. Velké štěstí a zároveň velkou smůlu jsme měli v zápase s Finskem. V tomto utkání jsme nebyli lepším týmem, a přestože o nic nešlo, se štěstím jsme vyhráli 2:1. Možná že kdybychom prohráli, mohli jsme začít šňůru výher od nuly a dojet až do finále. Ale na kdyby se nehraje.
Tým odehrál solidní turnaj a bronz je zasloužený. Velké spekulace vyvolalo posazení Romana Červenky v klíčovém zápase. Myslím, že to byl špatný tah, a to zejména kvůli nesehranosti hráčů. Trenér Hadamczik měl s případnými potížemi po několika výhrách v řadě počítat a sestavu proházet už proti Německu.
Proč nejel Martin Růžička?
Dále nechápu, jak mohl z nominace vypadnout extraligový snajpr Martin Růžička. Koho už by chtěl Hadamczik brát? Jasně, někteří z vás budou tvrdit, že by na to neměl fyzicky. Jiní, že extraliga má jiné tempo a že by Růžička nebyl platným hráčem. Ale já si dovolím oponovat. Z nominace vypadl hráč, který vstřelil v 18 zápasech extraligového play off 17 gólů. Kdo z hráčů našeho národního týmu by toho byl schopen? Navíc právě hokejista, který by spolehlivě střílel góly každý zápas, nám chyběl. Jednou se trefoval Jágr, jednou Červenka a jednou Eliáš, ale to je na mistrovské zlato prostě málo.
Stačilo jen mu dát šanci. Ale tu Martin Růžička téměř nedostal. V přípravě byl zařazen do čtvrté lajny a tím pádem se na šampionát nedostal. Věřím, že pokud by dostal prostor, byl by velmi platným hráčem. Hráčem, kterému stačí jedna střela na gól. A na šampionátu má každý gól svou cenu.
Turnaj byl úspěšný
Česká republika se na MS prezentovala soudržným týmovým výkonem ve všech zápasech. Skvělý turnaj odehráli především Jágr, Pavelec, Plekanec, Michálek, Eliáš a Židlický. V sestavě se neztratili ani mladíci Frolík s Voráčkem, na kterých bude viset odpovědnost v letech následujících. A právě v letech následujících zjistíme, jak cennou medailí bronz je. Nezbývá než hráčům poděkovat a doufat, že za rok se opět vrátíme na hokejový trůn my.
