Od Atwoodové po Munroovou. Pět kanadských literárních es, které musíte znát

FOTO: Alice Munro - Runaways
Alice Munroová patří dlouhodobě k nejlepším kanadským

Kanada je od udělení Nobelovy ceny za literaturu Alici Munroové v kurzu. Jenže mnozí čtenáři a čtenářky nevědí, po jaké kanadské autorce či autorovi sáhnout. Dáte dohromady alespoň pětici významných kanadských literátů?

FOTO: Alice Munro - Runaways
Alice Munroová bezesporu patří k nejlepším kanadským autorkám. Foto: Matthew Allard, Flickr.com

Čas se v literárním světě na okamžik zastavil, ze dveří před novináře předstoupil zástupce Švédské akademie a oznámil jméno letošní nositelky Nobelovy ceny za literaturuAlice Munroové.

Alice Munroová se stala teprve třináctou ženou, která byla oceněna Nobelovou cenou za literaturu. Před ní se téhož ocenění dočkaly například německá prozaička Herta Müllerová (2009), Rakušanka Elfriede Jelineková (2004) či Američanka Toni Morrisonová (1993). Všechny tyto autorky navázaly na první ocenění švédské spisovatelky Selmy Lagerlöfové z roku 1909.

V té chvíli se rozřinčely telefony v  řadě redakcí a nakladatelství po celém světě. Kanadská literatura, jež se tradičně krčí ve stínu robustnějších anglofonních sester, se nadechla k novému životu. Představujeme vám pět nejvýraznějších hlasů kanadské prózy, které ve stínu angloamerické kulturní nadvlády od 2. poloviny 20. století spoluutvářejí světové literární dějiny.

Mordecai Richler – pozorovatel jazykových třenic

Většina českých knihomolů nejspíš při zaslechnutí jeho jména jen zakroutí hlavou na znamení, že jim nic neříká. Mordecai Richler (1931-2001) přitom patří k nejzářivějším hvězdám kanadské literatury. Coby anglicky píšící autor z frankofonního Quebecu byl svědkem celé řady třenic mezi jednotlivými jazykovými skupinami.

V mládí Richler chvíli pobýval v Paříži a téměř dvě desetiletí žil v Londýně, kde také napsal většinu ze svých deseti románů. V samotných knihách se však s železnou pravidelností vracel do zámoří, coby Žid zachycoval životní trampoty židovské menšiny v Montrealu a především od 70. let se ve svých esejích a novinových článcích ostře vyhrazoval vůči frankofonním nacionalistům.

Jeho poslední román Barneyho verze vyšel v originále v roce 1997, o čtyři roky později podlehl autor rakovině. I díky stejnojmennému filmu (v české distribuci jako Barneyho ženy) z roku 2010 s Paulem Giamattim v titulní roli životního ztroskotance Barneyho Panofského se však Richlerovi splnilo celoživotní přání, aby se alespoň jeden jeho román četl i po jeho smrti.

V českém překladu je z autorovy tvorby k dispozici hned čtveřice románů, a tak záleží na každém čtenáři a čtenářce, zda sáhne po vtipném pseudomemoáru Barneyho verze, rozsáhlé rodinné sáze Byl tu Šalomoun Gursky či částečně autobiografickém Jezdci z ulice sv. Urbana.

Alice Munroová – cenami ověnčená povídkářka

Psát o čerstvé laureátce Nobelovy ceny je jako vozit javorové listy do Kanady. Nejrůznější média se mohou přetrhnout, aby o ní přinesla nejzajímavější a nejerudovanější informace. Alice Munroová (1931) by však na seznam nejvýznamnějších kanadských literátů patřila, i kdyby na ni švédští akademici neukázali.

Rodačka z okresu při pobřeží jezera Huron na jihozápadě provincie Ontario, kde se odehrává řada jejích příběhů, debutovala roku 1968 povídkovou sbírkou Tanec šťastných stínů a u krátké prózy už zůstala. Ne nadarmo ji Švédská akademie označila za „mistryni současné povídky“ a její vrstevnice, americká spisovatelka Cynthia Ozicková, za „našeho Čechova“.

Touží-li se české čtenářky a čtenáři s tvorbou Munroové seznámit, udělají nejlépe, pokud v knihovně sáhnou po pozapomenutém reprezentativním výboru  autorčiny prozaické tvorby Už dávno ti chci něco říct a jiné povídky. Obsahuje totiž vybrané příběhy hned z několika spisovatelčiných sbírek včetně textů ze zmiňovaného debutu Tanec šťastných stínů.

V posledních letech byla v češtině vydána i trojice kompletních povídkových sbírek – Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel, Útěk a Příliš mnoho štěstí. Ať už se člověk brouzdá s autorčinými hrdinkami ontarijskou krajinou nebo s nimi prožívá jejich bláznivá milostná dobrodružství, pomalu začíná chápat, proč je kolem této nenápadné kanadské vypravěčky takový povyk.

Leonard Cohen – hudební čaroděj v klobouku

Zařazení populárního zpěváka Leonarda Cohena na seznam nejznámějších kanadských literátů se na první pohled může zdát jako úlitba bohům či vyložený omyl. Montrealský rodák Leonard Cohen (1934) si však místo mezi nejlepší pětkou nevysloužil pouze svou písňovou tvorbou.

Ani někteří jeho fanoušci možná netuší, že Cohen už od počátku své kariéry píše básně a na kontě má i dva romány. Zejména v 50. a 60. letech, tedy ještě před vydáním první studiové desky, se budoucí hitmaker intenzivně věnoval psaní a v krátkém časovém úseku publikoval hned čtyři básnické sbírky a dva romány. Zatímco počet básnických sbírek se v průběhu zpěvákovy hudební kariéry postupně ztrojnásobil, další román zatím nepřidal.

I díky Cohenově nesporné popularitě byly oba jeho romány a také řada básní přeloženy do češtiny. Prvotina Oblíbená hra je autobiograficky laděným Bildungsromanem o mladém umělci, který nachází sám sebe skrze psaní.

Pozdější Nádherní poražení už nesou značný otisk zpěvákovy záliby v mysticismu a symbolismu, který se projevuje i v jeho básních (například ve sbírce Kniha milosrdenství). Přestože příběh nejmenovaného antropologa studujícího domorodý kmen, jehož členkou je i jeho žena, zprvu kritiku nezaujal, dnes tento sexuálními pasážemi protkaný román tvoří stavební kámen kanadského literárního kánonu.

Margaret Atwoodová – oslnivá mistryně pera

Pozici suverénně nejznámější kanadské autorky současnosti dlouhodobě brání Margaret Atwoodová (1939). Atwoodová toužila psát už od dětství a v šestnácti letech se definitivně rozhodla, že se psaním chce živit. Dnes má na kontě na dvě desítky románů a povídkových souborů, téměř stejný počet básnických sbírek a několik knih pro děti. Kromě toho editovala významné antologie kanadské literatury.

O autorčině popularitě možná nejlépe svědčí množství knih, které byly přeloženy do češtiny. České překlady Atwoodové by bez nadsázky zaplnily celou jednu poličku, a tak si z nich každý může vybrat, a to dokonce dle žánrových preferencí. Je-li libo současný příběh rozmístěný mezi milníky nedávné kanadské historie, nabízí se Man Bookerovou cenou vyznamenaný román Slepý vrah.

Tíhne-li však někdo spíše k nelichotivým vizím budoucnosti, určitě by neměl minout autorčin starší dystopický román Příběh služebnice, v němž na území Spojených států vzniká teokratický stát prosazující svou vůli vojenskou silou. Ženy jsou v něm vystaveny obzvláště krutému zacházení, neboť jsou nejprve připraveny o veškeré své finanční prostředky a později dále perzekvovány. Titulní hrdinka se navíc protlouká životem coby konkubína, což ji sice přivádí do těch nejvyšších kruhů, současně však odsuzuje k nejposlednějšímu místu na nově ustanoveném společenském žebříčku.

Kromě těchto a dalších románů jsou v češtině k dispozici i povídkové soubory Stan, Hra na vraha, Dobré kosti či Modrovousovo vejce.

Michael Ondaatje – kanadský starousedlík ze Srí Lanky

Poslední místo v kanadském přehledu ukořistil Kanaďan Nekanaďan Michael Ondaatje (1943). Rodák z jihoasijského ostrova Srí Lanka se ještě jako chlapec přesunul z bývalé britské kolonie do Anglie a později do Kanady, kde od počátku 60. let žije.

Patrně nejznámějším příběhem z autorovy dílny je ten o Anglickém pacientovi (1992), jehož ve stejnojmenném snímku oceněném devíti Oscary ztvárnil Ralph Fiennes. Román volně inspirovaný osudem maďarského aristokrata Lászla de Almásyho zachycuje poslední záchvěvy druhé světové války, jak je vnímají obyvatelé jedné opuštěné vily kdesi v Itálii – mladá zdravotní sestra Hana, její bezejmenný svěřenec, kterého považuje za Angličana, či sikhský ženista Kip.

Vyrovnává-li se předchozí román s přespříliš skutečnými bolestmi války, v postmoderně vystavěném memoáru Máme to v rodině (1982) hraje kromě pravdy významnou roli i lež a fikce. Vedle oživování vzpomínek zde totiž dochází i k jejich zapomínání či převyprávění, a tak knihu navzdory jejímu obsahu nelze považovat za autorův věrohodný životopis.

V češtině byly kromě dvou zmiňovaných titulů publikovány i starší romány Anilin přízrak a V kůži lva či zatím poslední Ondaatjeho kniha Stůl v koutě. Kanaďanovu poezii reprezentuje v tuzemských knihovnách výbor Sebrané spisy Billyho Kida, jemuž se však nedostalo příliš dobrého překladu.

Zmíněnými pěti jmény soupis kanadských autorek a autorů přirozeně nekončí. Hned pod čarou se připravený ke skoku krčí Yann Martel s nedávno zfilmovaným románem Pí a jeho život či vyhlášený humorista Stephen Leacock (Literární poklesky). Stačí jen natáhnout ruku a vybrat si.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Jakub Ehrenberger
Vystudoval bakalářský cyklus anglistiky-amerikanistiky a německého jazyka a literatury na FF UK. Ve studiu německé literatury pokračuje v zahraničí. V rámci své publicistické činnosti se soustředí zejména na současnou anglo-americkou a německy psanou beletrii, z žánrové produkce se věnuje také historické próze, scifi, fantasy a komiksové tvorbě.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*